Ostatně, obojí je již tradice. Radek Grill nenašel v dražbě přemožitele již posedmé – a na chodbě brněnského ústavu se skví i šest exemplářů kalendáře, které získal v předchozích dražbách. „Myslím, že tak unikátní díla, jakým kalendáře Pirelli jsou, by měla být nabídnuta veřejnosti,“ prohlásil při předávání Radek Grill.
Podívejte se na fotky z předávání i z kalendáře 2019 |
Do Masarykova onkologického ústavu přitom putovala i částka 111 tisíc korun, kterou aukce kalendáře pro rok 2019 vynesla. Nemocnici přispěje na zakoupení aeroskopu, přístroje k vyhodnocování čistoty vnitřního ovzduší například v laboratořích nebo na operačních sálech.
„Dražba je příkladem, že umění a pomoc, podpora dobré věci mohou jít ruku v ruce,“ uvedla při předání Monika Babišová, členka správní rady Nadace AGROFERT, která internetovou dražbu i letos zaštiťovala. Marketingový manažer Pirelli Tyre S.A. – Czech Zdeněk Vacl připomněl, že aukce kalendáře pro rok 2019 byla již osmnáctým ročníkem charitativních aukcí prestižního uměleckého díla na iDNES.cz. Monice Babišové předal výpravnou publikaci, která shrnuje historii kalendáře od jeho založení v roce 1964 do roku 2007.
Aukce kalendáře Pirelli na iDNES.cz dosud vynesly na podporu léčby onkologických pacientů přes čtyři miliony korun. Radek Grill z toho přispěl částkou přes 1,78 milionu korun.
Čtyři příběhy, čtyři silné ženy
Kalendář pro rok 2019 je oslavou ženské krásy a nezdolnosti, fotografického mistrovství a síly myšlenky.
„Chtěl jsem nabídnout čtyři příběhy čtyř žen,“ líčí fotograf Albert Watson. A aby ony příběhy ještě zesílil, rozhodl se je zpracovat jako čtyři filmy. Filmy na fotografiích. Právě kinematografický prvek se ostatně prolíná celou jeho tvorbou. Zcela vědomě a záměrně. „Drtivá většina mých fotografií obsahuje jako svou řídicí sílu buď film, nebo grafiku, případně propojení obojího,“ připomíná. To proto, že právě filmovou a grafickou tvorbu původně vystudoval.
V kalendáři Pirelli filmový prvek ještě podtrhl tím, že fotil na formát 16:9, chtěl totiž, aby snímky vypadaly jako filmový pás. To pro něj byla jedna z výzev jeho angažmá pro prestižní kalendář. „Fotit ženy na širokoúhlý formát bylo velmi náročné,“ nezastíral přitom na představení kalendáře v Miláně.
Kalendář jako unikátní předmětI letos je Kalendář Pirelli jedinečný i svým zpracováním, fotografie jsou na volných listech, které jsou uloženy v černém boxu. „Nechtěl jsem, aby to byl obyčejný otáčecí kalendář s onou hroznou drátěnou spirálou. Chtěl jsem, aby byl sám o sobě rovněž předmětem, objektem,“ líčil Watson. |
Jeho dílo představuje ženy, které žijí svými touhami, ambicemi, vášněmi. Které mají sny a pracují na jejich naplnění. Které jsou individualitami. Jakkoli však hrají v příbězích ústřední roli čtyři ženy, jejich součástí jsou též tři muži. „Nechtěl jsem jen sezvat skupinu modelek, přijít s nimi na pláž a vyzvat je, ať si svléknou horní díl bikin,“ smál se na tiskové konferenci Watson. A dodal, že muže k focení přizval proto, že chtěl kalendář, který si z historie nese reputaci pin-up díla, změnit právě i mužským prvkem.
V prvním příběhu přisoudil fotografův scénář Gigi Hadidové roli bohaté ženy, která se těší elitnímu společenskému postavení, je však terčem závistivých pohledů okolí. A nejen to, za úspěchem, jehož dosáhla, se skrývá smutek a samota. Ano, její příběh vyvolává úsloví: Dej si pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to vyplnit. Jejím partnerem před fotoaparátem je módní designér Alexandr Wang. Ztvárnil rádce, který se pokouší vrátit jejímu životu smysl – a jiné sny.
Soubor fotografií s Laetitií Casta nahlíží na životní sny z opačného směru. Místo sebevědomí zachycuje pochyby, místo naplněného snu snění, místo bohatství nouzi. Casta ztvárnila umělkyni, která teprve sní o úspěchu, plná nejistoty. Aby mohla tvořit, musí si vydělávat jako servírka. Má však oporu ve svém příteli, jehož představuje ukrajinský baletní mistr Sergej Polunin.
Jejich cyklus obsahuje ikonické fotografie, na nichž Polunin učí svou partnerku tančit. „Věděl jsem dopředu, že snímky budou fungovat. Popravdě, nakonec fungují ještě lépe,“ rozesmál novináře Watson. A Polunin připomněl, že dvojice opravdu tancovala. „Focení je manipulace s energií. Chcete-li, aby fotografie byly živé, nesmíte do nich vdechnout zmrazené pózy, musíte jim dát pohyb,“ zdůraznil.
Tanec prostupuje i příběhem baletní hvězdy Misty Copelandové, která se svým partnerem, ztvárnil ho baletní tanečník Calvin Royal III, sní o tom, že se dostane do prestižního Pařížského operního baletu. Na to, zda jí život osudový zlom dopřeje, však čeká a přivydělává si jako striptýzová tanečnice. Mimochodem, Copelandová ji ztvárnila tak přesvědčivě, že když focení skončilo, přišel prý za Watsonem majitel striptýzového podniku v Miami, který si štáb pronajal, aby se jej zeptal, nemohl-li by u sebe Copelandovou aspoň na čas angažovat.
Poslední fotografická povídka zachycuje herečku Julii Garnerovou jako fotografku, která dokumentuje vzácné rostliny v botanických zahradách. Její sen je klidný, netouží po rychlém úspěchu, odměnou jí je samotná práce. Přesto si ji společenské i profesionální uznání a úspěch vyhledávají.
