Pravé jméno muže, který se narodil před 135 lety, 24. března 1874, v Budapešti, dnes skoro nikdo nezná. Není divu, už v raném dětství se Ehrich Weiss přestěhoval s rodiči do USA a později se ke svým maďarským kořenům ani jménu nehlásil. V rozhovorech dokonce uváděl jako své rodiště městečko Appleton v americkém Wisconsinu, kde Weissovi několik let pobývali.
Už od devíti let vystupoval jako artista na visuté hrazdě. Říkal si "Ehrich, princ vzduchu".
A ve velkohubých prohlášeních pokračoval Houdini celý život. Na rozdíl od většiny ostatních smrtelníků si to však mohl dovolit.
Jeho kariéra se úspěšně formovala a Houdini začal v cirkuse vystupovat s karetními triky jako "Karetní král". Brzy však začal koketovat se svou nejoblíbenější činností – s úniky.
A začal si říkat Harry Houdini. Už od dětství totiž obdivoval francouzského eskamotéra a podle některých i zakladatele moderního kouzelnictví Robérta Houdina. Pseudonym Houdini tak měl být holdem jeho předchůdci.
Evropské turné
V roce 1899 nastal zlomový okamžik. Houdini potkal svého budoucího manažera Martina Becka a ten mu zařídil velkolepé turné po Evropě.
Se svou show procestoval země od Anglie po Rusko a všude jej obdivovali. Od místních policistů se nechával spoutávat a zamykat do cel, aby po několika minutách přišel, rozesmátý, zpátky mezi obecenstvo. V Moskvě se mu dokonce podařilo uniknout z vozu, který přepravoval vězně do sibiřského vyhnanství.
Našlo se však i pár závistivců, kteří kouzelníka obviňovali z podvodů, jako například policista z Kolína nad Rýnem. Houdini podle něj unikal z pout hlavně díky úplatkům. "Král želízek" soudní spor s policistou vyhrál jasným důkazem o svém umění. Dokázal otevřít soudcův trezor.
Americká show se vším všudy
Roku 1904 se vrátil do USA a koupil si dům v New Yorku. Stojí dodnes, takže pokud budete mít někdy cestu 113. ulicí v Harlemu a zatoužíte po fotografii před domem Harryho Houdiniho, hledejte dům z hnědého pískovce.
Léta 1907 až 1910 se nesla ve znamení Houdiniho obrovských úspěchů. Při turné Spojenými státy se vyvlékal z pout, řetězů, provazů či svěracích kazajek, zatímco visel nad hlavami napjatého publika.
Jako první na světě mimochodem objevil způsob, jak se dostat ze svěrací kazajky. Vše bylo pouze o sebedisciplíně. I při těch nejšílenějších číslech se dokázal uklidnit a postupoval krok za krokem jako stroj. Přípravou na číslo trávil hodiny a hodiny. Naučil se dokonce posouvat kosti a přizpůsobovat tělo tak, aby se mu podařilo vždy alespoň o kousek uvolnit sevření, a pokračoval po malých krůčcích až do úplného vyproštění.
Na jeho úspěšném tažení se ovšem rozhodly přiživit celé zástupy imitátorů a zájem diváků se vyčerpával, takže Houdini sahal ke stále šílenějším kouskům.
Unikal ze zamčených nádrží plných vody, nýtovaných kotlů, poštovních vaků. Právě možnost selhání a úmrtí byla tím, co tehdejší znuděné publikum vzrušovalo. Kouzelník přitom diváky zapojoval do dění na pódiu. Vyzýval je k ještě nápaditějším návrhům, jak udělat celý únik složitější.
Jednou ho tak vyzvali pivovarníci, aby se dostal z nádrže naplněné pivem místo vody. Ano, jsme v Americe: mnohé z těchto výzev byly předem prodiskutovány s místními obchodníky, a sloužily tak jako dobrý marketingový tah.
Kouzelník v. šarlatáni
Houdini však unikl i ze sevření iluzionismu. Jeden čas byl nadšeným letcem a proklestil si cestu i na filmové plátno. Po několika filmech si založil vlastní filmařskou společnost. Zisky nakonec nebyly podle jeho očekávání, takže mág filmovou branži opouští. I tak mu ale angažmá vyneslo hvězdu s jeho jménem na Hollywoodském chodníku slávy.
Kromě toho působil jako unikátní expert: jako člen Amerického vědeckého výboru pomáhal akademikům objasnit podvody, které se tvářily jako produkt nadpřirozených schopností.
Kvůli svému neúprosnému odhalováním šarlatánů přitom Houdini přišel i o vzácného přítele – Arthura Conana Doyla.
"Stvořitel" Sherlocka Holmese byl totiž přesvědčeným zastáncem spiritualismu a sveřepě odmítal Houdiniho důkazy, které existenci nadpřirozených jevů vyvracely. A když Houdini trvale odmítal Doylovo tvrzení, že je velmi silné médium a mnoho ze svých triků dokáže provést jen za pomoci paranormálních schopností, pohár přetekl.
Mágové umírají na Halloween
Ostatně to, že byl tvorem z masa a kostí, a nikoli bytostí s nadpozemským nadáním, "prokázal" Houdini bohužel i svou smrtí.
Když v roce 1926 odpočíval po jednom z vystoupení v šatně, kde ho kreslili studenti výtvarného umění, jeden z nich se jej zeptal, zda jeho tělo vydrží jakýkoliv úder.
Samozřejmě, zněla odpověď. Houdini dostal tři rány do oblasti žaludku, ale poté jeho břišní svaly povolily. Následovalo několik dalších úderů a Houdini si začal stěžovat na velké bolesti.
I přes ně pokračoval na další vystoupení, hned po něm byl ale hospitalizován. Bylo však pozdě. Již dlouho trpěl problémy slepým střevem. K jeho prasknutí by přitom došlo nejspíš i bez incidentu se studentským vyzývatelem.
Smrt legendárního mága přišla symbolicky – na Halloween. Své životní turné ukončil Harry Houdini 31. října 1926 ve dvaapadesáti letech.
Jeho pohřbu se zúčastnilo na dva tisíce smutečních hostů. O osmačtyřicet let později, v dubnu 1974, měla být přečtena jeho závěť. Všichni očekávali dlouhý spis odhalující kouzla a metody úniku, iluzionista si však s pozůstalými pohrál i po smrti. Žádná závěť neexistovala.
Nejlepší Houdiniho kousky
Vyklouznutí z želízek: Přes čtyři tisíce lidí a stovku novinářů přilákal Harry Houdini v roce 1904 do Londýna. Přijal výzvu londýnských novin Daily Mirror, které si pro mistra úniků připravily speciální pouta, která pět let vyráběl birminghamský zámečník. Za hodinu a deset minut se z okovů dostal, nejdřív však musel rozřezat svůj kabát kapesním nožem, který držel mezi zuby. Po uzamčení pout mu jej už totiž zakázali sundat.
Spekulace operují se zajímavým okamžikem – zhruba po hodině snahy přišla za Houdinim jeho žena a políbila jej. Zlí jazykové tvrdí, že měla v ústech klíček od želízek, a Houdini tak měl úkol značně usnadněn. Přesto však kouzelník tvrdil, že šlo o jeho nejnáročnější úkol.
Útěk z čínského mučicího stroje: Spoutaný Houdini byl pověšen za nohy hlavou dolů do průhledné nádrže plné vody. Prosklená čelní stěna umožňovalo divákům sledovat jeho počínání a snahu o vysvobození z pout. Do nádrže byly navíc ponořeny mříže, aby Houdinimu zabránily v pohybu.
Svěrací kazajka: Jeden z Houdiniho nejslavnějších kousků. Pro větší efekt byl zavěšen hlavou dolů z vysoké budovy či jeřábu. Základem bylo dostat lokty co nejdál od těla a pomalu za pomoci speciálních pohybů uvolňovat stále více a více místa v kazajce. Ze spárů kazajky se Houdini dokázal dostat za 2 minuty 37 sekund.
Pohřben zaživa: Tento kousek jej stál málem život. Za celou kariéru předvedl tento trik pouze třikrát. Hned při prvním pokusu v roce 1917 téměř zemřel. Byl pohřben bez rakve do hloubky takřka dvou metrů. Když jej zaházeli hlínou, začal se hrabat ven. Při pokusu volání o pomoc se mu do úst dostaly kusy hlíny a začal se dusit. Nakonec se z posledních sil na povrch prohrabal, ale omdlel a musel být asistenty odnesen.
