Vsadit na absolventa oxfordské univerzity Michaela Bettaneyho se slavné britské tajné službě opravdu nevyplatilo. Držitel prestižního diplomu byl sice jako doma v elitních studentských klubech, ze špionského těsta však rozhodně nebyl. A mezi jeho silné stránky nepatřila ani věrnost k vlasti.
Bettaney, zrekrutovaný v roce 1976, se rád napil. A když se napil, zpíval. Mezi jeho oblíbené písně patřila například Horst-Wessel-Lied, hymna nacistické NSDAP. Volba songu přitom nebyla náhodná, obdivem k Adolfu Hitlerovi se britský agent netajil.
Dokud byl nasazený v západním Německu, procházelo mu to. Ale když jej přesunou do Severního Irska, začíná jeho indiskrétnost vadit. Reputaci navíc ublížila opilecká rvačka se strážníky, doprovázená zvoláním: „Mě nemůžete zatknout, já jsem agent britské tajné služby!“ Pro kázeňské prohřešky měl být dvakrát propuštěn, ale vždycky se to nějak vyžehlilo. Nakonec skončil s povýšením v takzvaném „oddělení F“, kde dozíral na majetkové poměry a kontakty podezřelých Sovětů v Londýně.
Aby poznal filozofii svého nepřítele, začetl se do dějin marxismu-leninismu a svému samostudiu a jeho předmětu dočista propadl. Objevil v sobě zapáleného komunistu a pod vlivem ideálů a pravděpodobně i alkoholu vynesl ze své pracovny hezkou řádku tajných materiálů. Co s nimi udělal? Část vhodil do schránky domu velitele londýnské rezidentury KGB Arkadie V. Guka. I s nabídkou ke spolupráci, kterou by rád podepsal ve Vídni.
Jeho adresu dobře znal ze svodek. Netušil ovšem, že příchozí poštu sovětskému generálovi třídí plukovník Oleg Gordijevski. A že ten už hezkých pár let pracuje pro MI6. Tu také Gordijevskij o „provalu“ britského agenta okamžitě informoval. Amatér Bettaney byl odsouzený na třiadvacet let do vězení, kde se poslechem moskevského rozhlasu učil rusky. Umřel v roce 2018 na intoxikaci alkoholem.
Dobrý večer, tady Mossad
Stewart David Nozette, americký vědec a technolog, absolvent Arizonské univerzity a prestižního Technologického institutu v Massachusetts, byl expert na výzkum planetárních těles, geologii Měsíce a nejrůznější pokročilé analýzy vesmíru.
Strmá kariéra jej vynesla do čela jaderného a vesmírného programu USA, část nejnovějších objevů agentury dokonce konzultoval přímo s americkým prezidentem, který si žádal upřesnění drobností, jimž nerozuměl. Kvůli tomu měl Nozette za sebou hezkou řádku bezpečnostních prověrek, které mu umožňovaly přístup k tajným a důvěrným informacím.
Až do září roku 2009 by tedy bylo s nadějným vědcem všechno v nejlepším pořádku. Jenže tehdy mu na jeho soukromé telefonní číslo zavolal hlas, který se představil jako spojka izraelské tajné služby Mossad. A rovnou mu nabídl obchod: tajemství amerického kosmického programu, zvláště pak satelitních technologií, za dolary v hotovosti.
Nozette překvapil. Vzpomněl si, že jeho rodiče byli vlastně Židé, s vydáním požadovaných informací by tedy neměl problém! „Myslel jsem, že pro vás pracuji už dávno, ne?“ zavtipkoval. „Je to vlastně sdílení technologií se spřátelenou zemí, ne?“
Řekl si o dva miliony dolarů a izraelský pas. A sám navíc navrhl, že může nabídnout podrobnosti o systému včasného varování, vývoji vojenských GPS, obranné strategii USA při plošném útoku a další klíčové údaje o systému vojenské komunikace.
Nic z toho však nedopadlo, celou dobu si totiž povídal s agentem FBI, který jen prováděl rutinní prověrku bezpečnosti činovníků NASA. Nozette dostal třináct let.
Zdravím, Saddáme
Říká se jim „velká pětka“ a tvoří základní kostru bezpečnostních a zpravodajských agentur amerického státu. Patří k nim CIA, Národní bezpečnostní agentura NSA, Obranná zpravodajská služba DIA a NGIA se specializací na dálkový a satelitní průzkum. Strategické spojení mezi nimi zajišťuje pátý prvek, agentura NRO, pro kterou až do srpna roku 2001 pracoval jistý Brian P. Regan jako zástupce Air Force.
Tento specialista interní komunikace však měl už hezkých pár let hluboko do kapsy. Mohly za to špatné investice, vysoké úroky na půjčkách, rozvod, výživné na čtyři děti. Příčin byla spousta. V roce 1999 měl na kreditní kartě dluh ve výši 117 tisíc dolarů a hrozilo mu, že přijde o dům. A tak se rozhodne, že zpeněží informace, které má neustále k dispozici. Ze zpravodajského intranetu Intelink začal stahovat data a vypalovat je na cédéčka. Brzy už měl slušnou sběratelskou kolekci.
Celkem je to kolem patnáct tisíc stránek přísně tajných dokumentů. Většina se vázala k libyjskému a iráckému zbrojnímu programu, vývoji biologických zbraní a hodnocení spolehlivosti různých generálů. K nim ještě přihodil pár videonahrávek z bezpečnostních kamer. V zásadě to byl slušný špionážní materiál.
Jenže jak ho prodat? Regan nejprve ukryl všechny nastřádané informace v bedně, kterou zakopal v marylandských lesích nedaleko svého rodiště v Bowie, a pak začal rozesílat e-maily na všechny strany. Napíše do Číny, Libye, Íránu. Osobně stylizovaný dopis sestaví pro Saddáma Husajna, který mu přišel sympatický.
Snad mu diktátoři a vládci cizích velmocí prominou, že píše s gramatickými chybami. Trpí totiž dyslexií. I proto jeho nezvyklá korespondenční aktivita nedopadne dobře.
Ve všech oslovených státech totiž samozřejmě působí dvojití agenti, pracující pro USA. Američané se tak rychle dozví, že někdo nabízí za 13 milionů GPS souřadnice důvěrnými informacemi našlapané mrtvé schránky. Pátrání po zrádci netrvalo dlouho. Vědělo se totiž, že pracuje v NRO a má přístup k Intelinku. Takových zaměstnanců moc nebylo. Ještě méně bylo těch, kteří by trpěli dyslexií. A vazbu na stát Maryland a město Bowie měl jen jediný. Brian Patrick Regan.
Agenti FBI ho chytili na letišti, když se chystal na výlet do Curychu. U sebe měl mapu s poznačenými adresami čínské a irácké ambasády. Tajemství hodlal prodat oběma, ať se o jeho mrtvou schránku třeba poperou. Následný soud se pro něj neodvíjel dobře, žalobci pro něj nejprve navrhli trest smrti. Nakonec se spokojili s doživotím.
