Může ovládat stovku způsobů, jak vás tiše zabít s pomocí plnicího pera nebo vycházkové obuvi. Může si pamatovat celé knihovny šifer a smluvených kódů. I kdyby byl mistrem převleků a během mučení nepociťoval sebemenší bolest, pořád může být takový agent pro potřeby tajné služby naprosto k ničemu. Jak to? Když sám nevědomky neudrží tajemství, která jsou mu svěřena. Třeba proto, že mluví ze spaní, anebo se jen rád chlubí.
Britská MI6 si začala rizika zapojení nespolehlivých agentů uvědomovat teprve za druhé světové války. Ale efektivně je odhalit ještě předtím, než je zařadí do činné služby, to nebylo zrovna snadné. Kladná hodnocení uchazečů, která většinou dodávali jejich přímí nadřízení, nebo jednoduché psychologické profily na oskenování osobností adeptů nestačila. V SOE (Special Operations Executive, jedné ze sekcí zahraniční rozvědky) se na ně proto rozhodli nasadit svůdné ženy a sexuální výzvy.
James Bond, který není mluvka
Instituce sestavila tým agentek-provokatérek, které měly s pomocí svého šarmu nahlodávat odolnost agentů SOE, aby ji otestovaly. Korunním klenotem týmu byla lotyšská kráska Marija Kristīne Čilvere. Dekadentní, žádoucí, smyslná, dokonalá. Přirovnání ke klenotu není náhodné. Byla totiž současně „okouzlující i tvrdá jako diamant“ a díky svému charismatu dokázala zaříznout kariéru desítkám jinak nadějných adeptů u tajné služby.
Je přitom smutnou pravdou, že se jí právě kvůli nekonvenční povaze její práce nikdy nedostalo plného uznání od nadřízených. Pro ně vždycky zůstala jen Agentkou Fifi, jak ji přezíravě titulovali. „Na mé práci přitom nebylo vůbec nic neférového, vlastně přesně naopak, byla to ukázka absolutní spravedlnosti,“ vzpomínala později agentka, která po válce přijala s britským občanstvím jméno Marie Christine Chilverová.
„Že jsem byla pro spoustu frekventantů jejich opravdu poslední zkouškou? Stačilo, aby trochu používali mozek a prošli by. A že se tak často nestalo? Pokud bych to měla porovnat s tím, co by se v případě podobného selhání mohlo stát agentům v Evropě, vlastně jsem tím zachránila spoustu lidských životů,“ odtušila.
Nejprve však musela zachránit ten svůj.
Ztracená v cizí zemi
Narodila se v roce 1920 v Londýně. Po otci, zahraničním korespondentovi deníku Times, byla Angličanka, po matce Lotyška. Dětství prožila v Rize, kde navštěvovala prestižní německé gymnázium. O vysokoškolská studia se pokoušela na pařížské Sorbonně, ale válečné události tomu nepřály.
Po německé invazi skončí jako cizinka podezřelého původu v internačním táboře Frontstallag číslo 142 v Besançonu. Tady prý poprvé využije svého osobního kouzla, svede jednoho ze strážných a uprchne. I když kdo ví, zprávy o podrobnostech jejího útěku jsou přinejmenším anekdotické. Namířeno má do Británie, což není jen tak. Po nějaký čas se „skrývá ve stínech“, než naváže kontakt s podzemní organizací. Pomůže přitom sestřelenému pilotovi. Poručík letectva Simpson jí však laskavost nehezky oplatí.
Znovu za ostnaté dráty
„Přišla jsem mu příliš dobře živená, a tak mě měl za agentku pracující pro nacisty,“ vysvětlovala Chilversová. „Okamžitě po návratu do Anglie o tom podal hlášení nadřízeným a MI5. Nazval mě tou nejlepší lhářkou, kterou kdy viděl. Takže mě místo svobody čekala další internace.“
Paradoxně díky tomu si ji však všimnou britské tajné služby. Dvaadvacetiletá kráska, která se nepovšimnuta protlouká okupovanou zemí, poté co uteče z lágru, za pozornost stojí. Místo v SOE získá snadno, bez obtíží absolvuje základní výcvik. Netuší, že již brzy bude frekventanty takových kurzů hodnotit právě ona.
Těší se, vyrazí do akce. Jenže ohledně nasazení ženských agentů má MI6 trvale pochybnosti, byť většinu francouzských podzemních sítí v té době fakticky řídí ženy, SOE navíc získává nového ředitele. Když u něj Chilversová osobně intervenuje, nabídne jí naprosto jinou práci.
Taková malá zkouška
Předtím, než si frekventanti opravdu vyslouží své místo v řadách SOE, musí splnit v omezeném čase svůj velký závěrečný úkol. Prozatím jen na domácí půdě. Většinou je třeba sesbírat zpravodajské informace podle zadání, které předem vymyslel jeden z vedoucích.
Ten si například přeje znát, kolik a jakých lodí kotví v Davenportu a jak plně jsou naskladněny municí. Agent tedy musí vyrazit do terénu, vyptávat se a fotit. A nenechat se chytit nebo zastřelit. A Chilversová? Tato kočička s vytaženými drápky byla nenahlášeným zpestřením zkoušky. Frekventanta někde „fascinující náhodou“ potkala a pokusila se zjistit, jak moc umí o své práci mlčet. Že to někdy skončilo postelovými hrátkami? „Byla jsem absolutně oddána svému poslání a zemi,“ bude vždy smířeně tvrdit.
Příliš svůdná léčka
Jen málokdy však musela využít celý repertoár svých ženských zbraní. „Většinou to bylo velmi fádní,“ popisovala. Příkladem může být belgický frekventant kurzu SOE Joe Tinchant, který měl zatím to nejlepší možné hodnocení.
Jenže když během své cvičné pětidenní mise v Liverpoolu narazí na agentku Fifi, která si zrovna říká Christine Collardová, rázem je schopen utratit 20 liber za drinky pro pohlednou slečnu, což jsou tehdy nápadně velké peníze. A když to nezabírá? Začne se chlubit svou zcestovalostí, historkami z domovské Belgie.
Po půlnoci už agentka ví o svém cíli vše. I že tu plní tajnou misi, kdo jsou jeho nadřízení a kteří kolegové ho nejvíc štvou. Vysvědčení, které mu vystavila, jej o práci na zahraničních misích SOE spolehlivě připraví. A takových akcí realizuje Chilversová desítky.
SOE vyměnila za zvířecí útulek
Někdy se stylizuje do role kořisti, jindy sama aktivně loví. Úspěšná je velmi často. Někdy pracuje s ryzí upřímností, zkoušenému operativci z Norska, mladému studentovi, hned prozradí, že je také agentem na zkoušce. A že by mohli zadaný obtížný úkol plnit spolu.
Muž nabídku s nadšením uvítá, ale vzápětí mu dojde, že se tím zcela prozradil. „Překvapil mě tím, že se vůbec nezlobil. Vlastně byl strašně rád. Pochopil, jak snadno by mohl podlehnout při misi v zahraničí,“ poznamená si Chilversová.
Ne každý to bere stejně sportovně. Četní agenti SOE, které pro práci v zahraničí nedoporučila, totiž zůstanou v domácích tajných službách jako referenti, šifranti nebo konzultanti. Sice se nepodívají za hranice a do akce, ale budou tajné operace řídit z ústředí. A jistě si po celou dobu pamatují, která žena jim překazila kariéru.
I když Chilversová soustavně žádá o přeložení do Francie, nadřízení jí nevyhoví. Navíc se válečná situace příznivě obrací v prospěch spojeneckých sil a schopné agentky už není tolik zapotřebí.
Poválečná léta tráví v údolí řeky Wye v Lydney, spolu s kolegou ze SOE Jeanem Felgatem. Společně pak vedou psí útulek a v Lotyšsku zakládají organizaci Dzīvnieku Draugs – Přátelé zvířat. Chilversová umřela v roce 2007, ale o existenci agentky Fifi se veřejnost dověděla teprve za dalších sedm let, kdy byly částečně odtajněny archivní materiály.
