„Překvapilo nás, že je onen stereotyp zastáván tak široce. Drží se ho jak ženy, tak muži, liberálové, konzervativci, napříč spektrem náboženství i sexismu,“ líčí Jaimie Arona Kremsová z Oklahomské státní univerzity, autorka studie vydané magazínem Psychological Science.
Její výzkum, kterého se účastnilo na patnáct set lidí, však zároveň potvrdil, že slovo „stereotyp“ je skutečně na místě. Mezi sexuálním chováním jeho účastníků a mírou jejich sebeúcty neprokázal docela žádné spojení, zdůrazňuje magazín EurekAlert.
Studii přitom tvořilo několik experimentů. První odhalil, že monogamie je spojována s vysokou mírou sebeúcty, zejména v případě žen, které ji dodržují. Nahodilý sex je pak spojovaný s nízkou mírou sebeúcty, tu však respondenti vyhradili pouze ženám, které se mu oddávají. Muže, kteří se příležitostného sexu dopouštějí, z nedostatku sebeúcty účastníci ani účastnice výzkumu nepodezřívali.
„Zajímalo nás: Je onen stereotyp produktem sexistického smýšlení? Nemůže za něj politická ideologie nebo náboženství účastníků a účastnic výzkumu?“ líčí na serveru The Conversation Kremsová. A rovnou odpovídá: „Jenže opět a znovu jsme viděli, že tento stereotyp překračuje mnoho ukazatelů, včetně míry, do níž někdo zastává sexistické uvažování, politické názory, náboženské postoje.“
A tým Kremsové zjistil, že onen stereotyp je velmi zakořeněný. I když respondentům a respondentkám vyjevili, že dotyčná žena, která má ráda příležitostný sex, je se svým životem i osobností víc než spokojená, i tak ji přisuzovali nízkou sebeúctu. A i když jim vědci vypověděli, že dáma z jiného příkladu, která žila sexuálně monogamně, byla nešťastná, vnímali ji jako ženu s vyšší sebeúctou.
A když tým zkoumal osobnosti a intimní život samotných účastníků a účastnic, neseznal absolutně žádný vztah mezi jejich sexuálním chováním a mírou sebeúcty. To ostatně odpovídá rozsáhlému průzkumu Davida Schmitta, který zahrnoval přes šestnáct tisíc mužů a žen. Výzkum Kremsové dokonce zjistil, že o něco nižší míru sebeúcty měli muži, kteří se dopouštěli příležitostného sexu. Ne ženy.
Proč tedy lidé, muži i ženy, negativní mínění o slečnách a dámách, které nežijí monogamním sexuálním životem, mají?
Mozky jsou pozadu, v době kamenné
Kremsová rovnou a upřímně přiznává, že definitivní odpověď nezná. Shrnuje však možná vysvětlení. Prvním jsou média, protože leckdy líčí ženy, které náhodný sex mívají, jako jistým způsobem méněcenné.
Další možné objasnění se může opírat o reprodukční biologii, muži totiž historicky mohli získat z náhodného sexu víc než ženy, které na něj doplácely zvýšenými náklady na výchovu případného potomka.
To teď samozřejmě neplatí nutně, dodává jedním dechem Kremsová s odkazem na antikoncepční prostředky, možnosti potratu, které nutnosti nést zvýšené náklady ženy zbavují. „Možná však zůstávají naše mozky pořád v době kamenné,“ nabízí odpověď Kremsová. To proto se na ženy ochotné k náhodnému sexu díváme pořád negativně.
Přesto výsledky své studie považuje autorský tým pořád za paradoxní. Ženy již dokázaly prorazit onen „neviditelný strop“ a stávají se výkonnými ředitelkami, profesorkami, kosmonautkami. Proč se tedy nepovažují za svéprávné, když se rozhodnou jít do postele s tím druhým podle své chuti a dohody? ptá se Kremsová.
