Onu otázku obestírá spousta stereotypů, mýtů, předsudků. Ale též teorií, jako například teorie rodičovské investice Roberta Triverse z roku 1972. Podle ní je ve výběru partnera pečlivější to pohlaví, které se více stará o potomky. Podle mladší hypotézy genderových podobností Janet Shibley Hydeové, je z roku 2005, se naopak partnerské hledání mužů a žen příliš neliší.
Australská studie vydaná v magazínu PLOS ONE se otázku rozhodla prověřit s pomocí více než 7 300 mužů a žen, od osmnácti do pětašedesáti let, vyptávala se jich na tři témata: Jak by měl potenciální partner, partnerka vypadat, do oné kategorie spadal věk, přitažlivost, fyzická stavba. Jakými zdroji by měl oplývat, ať jde o inteligenci, vzdělání, finanční příjem. A jaká by měla být jeho osobnost ohledně spolehlivosti, otevřenosti, emocionálního napojení. A vědce u všech bodů zajímalo, do jaké míry je to či ono kritérium pro respondenty i respondentky stěžejní, význam každého oceňovali od nuly do sta bodů.
Výsledky jejich bádání leccos potvrzují, ale přinášejí i překvapení.
Rozdíl je v dynamice
Ženy dávají přednost romantice před sexem. Jenže muži také Páni myslí jen na sex, nejlépe divoký, hrubý, animální. Ženy pak rády něžnosti, povídání, objetí. Aspoň tak se to traduje. Vědci však tento stereotypní obraz zpochybňují. Romantiku, kdy se dá zelená citům, máme prý rádi bez rozdílu. |
V souladu s očekáváními průzkum potvrdil, že ženy mezi osmnácti a pětadvaceti lety vyzdvihovaly více než muži osobnostní rysy toho druhého, o trochu více též zdroje. Muži v oné věkové kategorii přisuzovali větší význam vzhledu, atraktivitě.
Jenže s postupem času se priority měnily. A pokles vykazovaly především faktory věk, to je bez překvapení, atraktivita, s tím, že speciálně význam tělesné stavby pro ženy naopak stoupal. Klesala i důležitost vzdělání a inteligence.
Po šedesáti letech věku považovali muži osobnostní rysy za lehce důležitější než ženy. Dámy si naopak více než mladší generace považovaly partnerových zdrojů. A rozdíly v hodnocení významu atraktivity se mezi muži a ženami zmenšovaly.
Obecně přitom platilo, a to napříč věkovými kategoriemi, že obě pohlaví považovala finanční příjem za naprosto nejméně významný faktor. Ženy si obecně cenily vzdělání a inteligence o něco více než muži, pánové zase o trochu více otevřenosti, shrnuje server SciTechDaily.
Na serveru Brisbane Times poté jeden z autorů studie Stephen Whyte dodává, že se ve skupině mužů i žen našlo jisté procento lidí, kteří když se intenzivně starali o jeden rys potenciálního partnera nebo partnerky, stejně silný zájem vykazovali o další faktory. „Část mužů se silně zajímá o všechna kritéria, obvykle patří do věkové skupiny od dvaceti do čtyřiceti let. U žen vykazuje tentýž profil skupina od pětatřiceti do padesáti let,“ líčí Whyte.
Poukazuje to podle něj na důležité zjištění: „Muži a ženy nejsou ve svých preferencích dichotomní. Jsou odlišní ve svých různých životních stadiích.“ A podtrhuje to i jinými slovy: „V lidové kultuře máme tendenci tvrdit, že ‚muži jsou z Marsu, ženy z Venuše‘. Tedy že jsou velmi odlišní. Jenže je to pouze relativní odlišnost – a během našeho života se mění.“ Server EurekAlert poté myšlenku podává ještě touto citací: „Obě pohlaví mají tendenci vidět v potenciálním partnerovi jako sexy tytéž věci. Ale v odlišných údobích mezi osmnácti až osmdesáti lety se muži a ženy mohou významně lišit v tom, jaký význam oněm stejným konkrétním charakteristikám přisuzují.“
Server Inverse poté zdůrazňuje Whytova slova o tom, že neexistuje „typický“ muž a žena. A poznamenává, že sice fungují biologické stimuly, které vycházejí z toho, že reprodukční vývoj dává ženě a muži jiné charakteristiky, že se však stejně tak na jednání, postojích, preferencích projevuje to, k čemu jsme „naprogramováni“ společností kolem nás.
