Její autorky vyšly z údajů reprezentativního výzkumu o sexu v Kanadě, a ty existenci nerovnoměrně rozdistribuovaných orgasmů potvrdily. K tomu, že je poslední heterosexuální milování vyvrcholením obdarovalo, se přihlásilo 86 procent cisgenderových mužů, avšak pouze 62 procent cisgenderových žen.
V článku o své studii se v magazínu The Conversation jedna z jejích autorek Nicole Andrejek diví: Proč tomu tak je, proč se ženy s orgasmovou propastí pořád potýkají? Vždyť přece ony i muži již dobře vědí, že jejím řešením je stimulace klitorisu, nejlépe orální formou, zdůrazňuje a pro příklad odkazuje na studii z roku 2011.
Orální sex jako nadpráce
Aby na ono „proč?“ se svými kolegyněmi Melanií Heathovou a Tinou Fetnerovou našla odpověď, zpovídala muže a ženy v Kanadě. Autorské trio zajímalo, proč nejsou sexuální aktivity, které by přinesly více orgasmu dámám, v kanadských ložnicích tak časté, aby orgasmovou propast poslaly do dějin.
Jejich výzkum se samozřejmě nemohl vyhnout stále rozšířené a stereotypní domněnce, podle níž ženy o orgasmus vlastně nestojí, protože svým založením touží po emocionálním propojení. Podle stále rozšířeného mínění jde dámám především o duševní blízkost, city, ne o fyzické vzrušení a tělesné potěšení. To je podle pořád zakořeněných předsudků naopak výlučným aspektem mužské sexuality. Pánům tedy patří orgasmus, zatímco ženám pocity, vpisuje do společnosti onen stereotyp, který potvrdila například již studie Michiganské univerzity.
Pečlivá, podrobná zpovídání respondentů a respondentek ho však vyvrátila. Ženy chtějí orgasmus stejně jako muži. Jejich nezájem o fyzickou rozkoš jejich vyvrcholením v cestě nestojí. Co tedy? Podle studie, vyšla v magazínu Gender & Society, je to náhled na to, co to vlastně je sex. Podle většiny respondentů a respondentek jejich výzkumu je to vaginální styk. „Tato definice znamená, že účastníci a účastnice naší práce vidí sex soustředěný na stimulaci penisu, spíše než klitorisu,“ komentuje Andrejek.
Jiné formy sexu, které dávají přednost stimulaci klitorisu, jako například právě orální milování, nejsou podle mužů a žen rovnocenné, považovali je pouze za vedlejší alternativy. To s sebou nese důsledky, takové podoby sexuálního potěšení jsou tedy považovány, cynicky shrnuje autorka, za nadbytečnou práci, extra úsilí, čas investovaný jaksi navíc.
Stereotyp, podle něhož je prioritou žen emocionální propojení, a certifikát „řádného sexu“, který je přisouzen vaginálnímu styku, má konkrétní následky. Když žena usiluje o vlastní sexuální rozkoš, cítí se leckdy „špatná“, „zkažená“. A jiné praktiky, než je vaginální sex, vidí jako „nepřirozené“. „Orálnímu sexu se vyhýbám. Je velmi příjemný, ale cítím se pak kvůli němu špatně,“ přiznala se při výzkumu jedna z žen, jejíž odpověď cituje Andrejek na serveru Inverse.
Orgasmová propast proto podle autorek studie osvětluje, jak genderová nerovnost prostupuje i tak soukromou, intimní oblastí, jakou jsou heterosexuální vztahy a ložnice.
