Nedávno jsem byl s dětmi v Leteckém muzeu v pražských Kbelích a prohlíželi jsme si přistávací modul vaší kosmické lodi. Jak jste se do něčeho tak malého ve dvou vešli?
To je jednoduché, byl jsem v té době přibližně o dvacet kilo méně zkušený než dnes. (smích) Ale ano, na tancování ten modul zrovna uzpůsobený nebyl. Letíte v něm ovšem jen relativně krátkou dobu. Jste v něm na startu – z něj se taky kosmická loď řídila – a pak jste tam při přistání. To se dalo vydržet. My jsme v tom modulu trávili i dost času při výcviku na misi, kupříkladu při simulacích přistání na vodu, které jsme absolvovali na Krymu. S Alexejem jsme k těm menším a méně hmotným rozhodně nepatřili, přesto jsme byli při nácviku schopni se v modulu převléct ze skafandru do náhradního pogumovaného obleku a vyskočit do vody.
Žádné úlevy jsem nedostával. Pilotům se chyby neodpouštějí. Můžete mít tatínka klidně prezidentem, ale se stíhačkou za vás nepřistane.
