Jste nominován v anketě Esquire MAN, první otázka se tedy nabízí. Jaký by měl být moderní muž?
Myslím si, že by měl být všestranný. Mladí kluci jsou často omezení v jednom směru, nevědí, co chtějí a narážejí do stěn, dokud je to někde nevyhodí. Nakonec jsou nuceni zůstat u něčeho, co musejí dělat i dál. Měli by vyzkoušet víc věcí a přijít na to, co je opravdu baví. Měli by dělat věci smysluplně, ne účelově.
A jaká je ideální žena?
Dokonalá žena neexistuje, stejně jako dokonalý muž. Jsme tak odlišné kategorie, že nikdy nenastane dokonalý průnik. Vztah je vždy boj, kompromis plný ústupků, který vždy jednomu z nich v něčem nevyhovuje. Kdo chce žít jen podle sebe, nemůže mít stálý vztah.
Stojíte tam za oknem, díváte se na ulici a víte, že život se nezastaví, i když vy se tam nevrátíte. A je jen na váš, jak se s tím vyrovnáte.
A teď se nabízí otázka, čemu dát přednost.
Ano. Je frustrující přijít domů a být tam sám. A každý týden vodit domů jinou babu to také nechcete, nosí vám tam různé energie. Žena, která umí udělat domov, je dnes velmi vzácná záležitost.
Co pro vás znamená úspěch?
To je hodně těžká otázka. Co je vlastně úspěch? Na úspěch se dá dívat různými pohledy, většinou přijde v momentě, kdy vás lidé kolem začnou vnímat jako úspěšného v nějakém oboru. Takže v tomto směru určuje úspěch veřejnost, vaše okolí. Ale pro mě je úspěch například i to, že jsem se dostal z rakoviny.
V 10. ročníku ankety Esquire MAN hlasujte ZDE |
Boj s rakovinou jste vyhrál a nikdy jste se o ní nebál mluvit. Co bylo pro vás nejtěžší?
Měl jsem problém s lymfatickými uzlinami. Zjistili mi to na začátku čtvrtého stádia, měl jsem už metastázy, tři nádory velké sedm krát čtyři centimetry a kolem další malé. Rostly mi na obou stranách aorty a škrtily přítok krve do srdce a ze srdce. Bylo to divoké, ale dal jsem to. Celý proces trval půl roku. Na moje narozeniny 18. listopadu budu třetí rok čistý. Vyšlo to vše na speciální dny – na narozeniny jsem byl naposledy na chemoterapii, na Vánoce jsem byl na kontrolním CT a na Silvestra jsem se dozvěděl, že jsem zdravý. Teď to budou tři roky a cítím se skvěle.
Ovlivnila nemoc nějakým způsobem vaši tvorbu, váš styl?
Ani ne. Kdysi dřív jsme dělali hluboké věci na sociální témata, celou polovinu kariéry. Ale z nich jsem už tak vyrepovaný, že mi jde více o tvar hudby než obsah. Respektive, nedá se nepsat text bez obsahu, ale už s ním nejdu tak hluboko. Jak jsem starší, snažím se víc bavit a nežít v napětí, takže i moje hudba je uvolněnější. Dělám i party písničky. U každé písně, hlavně u každého singlu, myslím i na to, aby byla úspěšná na pódiu, aby byla pro lidi. Když máte nějaké hluboké téma, na show nepatří, lidé se chtějí v pátek večer bavit, ne poslouchat strasti národa.
Takže v hudbě se moc nezměnilo, ale nemoc ovlivnila můj pohled na svět. Co mi kdysi přišlo zásadní a hrozně jsem řešil, dnes mi přijde jako zcela banální věc. Léčil jsem se ve státní nemocnici, ne na soukromé klinice, takže jsem hodně přišel do styku s realitou. Byl jsem v Onkologickém ústavu sv. Alžběty, kde je na oddělení jedenáct místností po třech čtyřech lidech a jen jedna toaleta a jedna sprcha. Pro muže i ženy. Všichni tam spolu žijí, každý vám řekne svůj příběh a dokáže vás to tam hodně srovnat. Bylo tam pár lidí, s nimiž jsem se tam bavil a za tři dny sledoval, jak je vynášejí z místnosti.
Vyprchá z vás veškerá energie, připadáte si jako rozvařená zelenina. Ať se vám jakkoliv daří, ať jste jakkoliv úspěšný, toto vás postaví zpět nohama na zem. Stojíte tam za oknem, díváte se na ulici a víte, že život se nezastaví, i když vy se tam nevrátíte. A je jen na vás, jak se s tím vyrovnáte.
Proč jste nešel na soukromou kliniku?
Zdravotní péče je u nás ve státních zařízeních stále ještě kvalitnější, jsou tam lepší lékaři. Nejdřív jsem byl na soukromé klinice, ale tam mě málem zabili. Tvrdili mi, že to je zapouzdřený zánět a na rakovinu mi dali antibiotika. Je to zákeřná nemoc. Divím se, že umíme létat na Měsíc, transplantovat snad i hlavu, ale nemáme lék na rakovinu.
Mám takový „golden touch“
Hovořil jste o hudbě, ale je to stále váš hlavní zdroj příjmů? V posledních letech je z vás i úspěšný podnikatel, byznysmen.
Momentálně už je hlavním zdrojem příjmů podnikání. Mám svou značku oblečení, mám svoje potravinové produkty, teď dokonce stavíme hotelový rezort v Indonésii, který chceme rozšiřovat na další ostrovy… Mám rozpracovaných hodně byznysů a věnuju tomu hodně energie. Ale hudba je láska. I kdybych byl nejlepší podnikatel na planetě Zemi, budu ji stále dělat. Je to vášeň, kterou nemůžu opustit. Když pár dní nepíšu, pronásleduje mě stejný pocit, jako když si něco zapomenu doma.
Je pravda, že málokterý umělec se tolik vrhl do podnikání. Zaregistroval jsem vaši tvář na Slovensku i na bilboardech u benzinek.
Byl jsem velmi hrdý na spolupráci s OMV. Je to obrovský nadnárodní koncern, konzervativní Rakušané, kteří nejsou do všeho hrrrr. A najednou visel na všech čerpacích stanicích obrovský billboard s mým pokérovaným obličejem. Kolik dogmat, bariér to zbouralo. Říkají mi kluci, kteří mají také tetování na obličeji, že od té doby na ně už tak špatně nekoukají. Když lidé zjistili, že někdo s potetovaným obličejem nemusí být feťák, „basista“, ale dělá velký byznys, možná se jejich pohled změnil.
Separ 
@separ__dms |
Takže i vám to mohlo otevřít dveře k dalším zakázkám.
Teď jsem uzavřel obrovský byznys s Kofolou, Semtexem. Udělali jsme společně můj vlastní drink. Měli jsme optimistické vize, že za první dva měsíce by se jich mohlo prodat pět set tisíc, prodalo se jich milion. Myslím, že mám takový ten „golden touch“. Když se do něčeho pustím, má to většinou úspěch.
Můžete si dovolit odmítat nabídky firem?
Neberu všechno. Dohromady už jsem odmítl ve spolupracích tak 600 tisíc. Někteří rappeři nebo influenceři udělají za pár stovek reklamu na vložky, ale já nejsem ten typ. Když nejsem ztotožněn s filozofií a s produktem, nejdu do toho. Říkám jim: „Dobře, ale chci ovlivnit složení produktu, vzhled obalu, marketing, dáte mi volnou ruku a procenta z prodeje...“ Nesnažím se dělat tvář produktů, ale spíš budovat svůj. A funguje to. Například ten Semtex - složení jsem navrhl sám, plechovku také, vymyslel jsem marketing, jednoduše dávám do něj svůj kreativní vklad.
Dnes je moderní, že spousta zahraničních celebrit má svůj vlastní tvrdý alkohol. Vy máte svůj rum, jak vznikla spolupráce?
Roky piju Captain Morgan, což vlastně není rum, ale lihovina, nicméně jsem pomohl boomu tohoto alkoholu na Slovensku a už tehdy jsem si uvědomoval, že jen propaguju cizí alkohol. Začal jsem s nimi spolupracovat, dávali mi rentu, ale stále to byl produkt, z jehož prodeje šly peníze do cizí kasy, ne do mojí. Chtěl jsem to změnit. Teď mám svůj reálný panamský rum Monsignor, který zraje osm let v dubových sudech, dělá ho společnost Pilsa Rums, což jsou zakladatelé Havana Clubu, dělali s Fidelem Castrem, takže kvalita je zaručena. Pět let trval celý proces, než jsme se k nim dostali.
Kolik jejich rumu pod svým názvem prodáte?
Víc, než si mysleli. Posílá se v kanystrech a lahvuje u nás. První várka byla pět tisíc litrů a prodali jsme ji za dvanáct hodin. Takže druhá objednávka už byla na pětadvacetitisíclitrový barel. A už přemýšlím o dalších drincích – míchaný nápoj, který by byl přímo v plechovce. A hledám netradiční příchutě.
Takže na Slovensku se podobné nové produkty prodávají dobře?
Česko-slovenské publikum velmi dobře reaguje, moje fanouškovská základna produkt hned podpoří, ale setrvačnost pomalu klesá. Takže musíte vždy vymyslet nějaký výkyv na křivce, udělat změnu, která prodej opět nakopne.
Mluvil jste o svém „golden touch“, myslíte, že máte podnikatelské geny?
Vždy jsem si na sebe uměl vydělat. Už jako patnáctileté dítě, mám asi daný správný způsob přemýšlení. Pro byznys, marketing, aby to nevypadalo, že lidem něco cpu násilím. Podle mě je to tak, že když něco nabízejí lidem, dělá to až devadesát procent podnikatelů na Slovensku hrozně kostrbatě, hloupě a byznysy jim dlouho nevydrží.
Sociální sítě jsou dvousečnou zbraní
A pomáhá vám, že jste hodně úspěšný na sociálních sítích. Jak jsou pro vás důležité?
Je to komunikační kanál, který mi umožňuje dělat, co dělám. Bez nich by bylo velmi složité dostat se ke konečnému spotřebiteli nebo fanouškovi hudby. Dnes jsou velmi důležitou součástí každého umělce či influencera. Ale přijde mně, že jsou trochu dvousečnou zbraní, pro jiné je to otevřený komunikační prostor, kde mohou vylévat svá „ho*na“. Potom jsou sítě tak zahlcené, že mladí nevědí, co si z toho vzít a co ne, neumějí oddělit pravdu od lži. Mají z toho v hlavách trochu zmatek.
Máte na mysli různě vulgární influencery?
Ano, například jsem viděl profil, kde holka předkládá různé motivační citáty a k tomu má vyšpulený zadek do zrcadla. Divím se, že takovým nezablokují profil. Sociální sítě jsou pro děti hodně toxické prostředí. A je na rodičích, aby je s nimi naučili pracovat. A když na své děti kašlou, ty si potom hledají v našich textech to, co nedostávají od rodičů.
Vy jste měl také snahu vychovávat své posluchače?
Na to nemyslím, spíš jde o to, že lidé si z mé hudby vezmou to dobré, to motivační. Stalo se, že za námi přišel do backstage fanoušek, který nám řekl, že stál na střeše desetiposchoďového domu, na uších měl sluchátka a naše hudba ho přesvědčila, aby neskočil. Hodněkrát se nám stalo, že naše hudba někomu pomohla.
Vzpomínám, že jednou za mnou přišla po koncertě asi tak padesátiletá paní a hrozně plakala, tak jsem ji obejmul, aby se uklidnila, ona mi říká: „Moje dcera chtěla jít na váš koncert, ale včera zemřela. Byla vážně nemocná a strašně vás milovala, do poslední chvíle poslouchala vaši hudbu. Tak jsem vzala její lístek a šla místo ní. A jsem ráda, že jste mě nezklamal.“
Takže vás někteří lidé berou jako morální autoritu?
Když jsem porazil rakovinu, hodně mladých lidí mi psalo, že jsem jim dodal sílu. Že teď mají víru, že se dá i tahle nemoc zvládnout.
Jak je možné, že se na vás lidé takto obracejí? Jak to vzniklo? Říkal jste, že hudbu píšete už hlavně pro zábavu a nemoralizujete.
Asi to bude tím, že jsem hodně otevřený. V rozhovorech, na sociálních sítích. Nesnažím se mluvit a jednat jinak doma, na koncertech a před kamerou. Jsem vždy přirozený. Obecně by se dalo říct, že pro úspěch na sociálních sítích je právě autenticita zásadní. Pokud tedy nejste žena, která tam vystrkuje prsa.
Máte nějaký velký plán do budoucna?
Řekl bych to takto: rád bych se prosadil až na vrchol v úplně jiném oboru, než jsou hudba nebo potravinový byznys. Chci ještě uspět v něčem zcela odlišném. Zatím vůbec nevím v čem, ale to život ukáže. Arnold Schwarzenegger byl kulturista a přišel za ním někdo, jestli nechce hrát ve filmu. A on řekl: „Dobře, zkusím to.“
