Rodák z Mostu začal v patnácti posilovat a z fitness se mu stal životní styl. Brzy začal závodit v silových soutěžích a k tréninku přidal zdravou výživu. Založil YouTube kanál, kde sdílí edukační fitness obsah. Věnuje se kulturistice, trojboji a strongman závodění. Láká ho svět umění, kreativní tvorby, natočil krátký film a vydal sbírku básní.
Vystudoval ekonomiku a strojírenství na průmyslovce, zcela se však minul oborem. „Ale se stroji pracuju dál,“ dodává s nadsázkou, kterou baví i na svých kanálech na sociálních sítích.
Proto není překvapením, že byl nominován v kategorii sport 10. ročníku ankety Esquire MAN.
Jak jste se dostal k posilování?
V patnácti letech, v období přechodu ze základky na střední školu. Jsem introvert a ve fitku jsem si našel svůj prostor. První cíl byl velmi jednoduchý, byl jsem hubený a vysoký a jen jsem se chtěl líp cítit. Čekal jsem, že mi posilování dodá sebevědomí. Ale překlopilo se do životního stylu.
Takže jste byl přirozený talent.
Určitě ano, zejména co se síly týká. S ní jsem na tom byl vždy nadprůměrně.
Kdy jste začal závodit?
Brzy. Posilování chytlo i kamarády kolem a brzy jsem viděl, že dělám větší pokroky, takže tam byl potenciál. První silové závody jsem zkusil už po roce.
V 10. ročníku ankety Esquire MAN hlasujte ZDE |
Takže se bez větších předpokladů na úroveň profesionálního kulturisty dostat nelze?
Je to individuální a trvá to dlouho. Navíc trénink nefunguje bez jídla, jídlo bez tréninku. Plus dobrý spánek. Jedno nefunguje bez druhého.
Měl jste krizi? Moment, kdy byste chtěl skončit?
Naštěstí nikdy ne. Jen to spíš byla nějaká forma bigorexie (jinak také muskulární dysmorfie či Adonisův komplex; bývá považována za protiklad anorexie; nemocní trpí pocitem, že jejich muskulatura není dostatečně velká, přetěžují v posilovně tělo v honbě za nedosažitelným ideálem – pozn. red.), ale to bylo jen v hlavě. Říkal jsem si, že to vypadá špatně, přitom to vypadalo furt stejně. Ale nikdy mě nenapadlo, že bych přestal, vždy mě posilování bavilo. Naopak, stalo se běžnou součástí mého dne, jako když si jdu čistit zuby.
Je pro vás tedy snadné nacházet motivaci?
Na tu se nedá spoléhat. Záleží na disciplíně. Když ji člověk má, jde cvičit i bez motivace. Někdo si zkoukne motivační video, vstane v šest ráno a jde běhat. Ale bez videa by to nedal. Disciplína znamená dělat něco, co nenávidíš, ale dělat to, jako když to miluješ. Motivace přijde logicky, přirozeně, ale není potřeba.
Kolik jste zvedal, když jste začínal?
Našel jsem se v mrtvém tahu. V šestnácti letech jsem dal nějakých 230 kilogramů. Toho si všiml jeden trenér z fitka a řekl mi, ať jdu na závody.
Kolik zvednete dnes, po deseti letech?
Dnes 360. Čím víc je to kilo, tím je progres menší. Ze začátku se zvednete o dvacet kilo za měsíc, teď je to třeba pět kilo ročně.
Ale na titul mistra světa v silovém trojboji vám to stačí.
To se mi povedlo letos, ve své váhové kategorii do 130 kilogramů. Dal jsem 880 kilogramů celkem. Zvedl jsem 340 v mrtvém tahu, 220 na benč a 320 jsem dřepnul. Ono je totiž náročné dát všechny tři disciplíny v jeden den.
Kolik je absolutní světový rekord v mrtvém tahu?
501 kilo. Drží ho islandský silák Hafthor Björnsson, který měří přes dva metry. Tehdy vážil neuvěřitelných 205 kilogramů, dnes má kolem 150.
Dvě stě tisíc sledujících vás neuživí
Ale váš život není jen o posilování. Kdy jste začal s YouTube?
Před sedmi lety. Získávání lidí je dřina, jde to pomalu. Dlouho jsem byl známý jen ve fitness komunitě, v naší bublině. Zásadní průlom přišel až letos.
Jakub Enžl
|
Statisíce fanoušků máte také na TikToku. Co je důležitější?
Je víc mít padesát tisíc fanoušků na YouTube než tři sta tisíc na TikToku. Do YouTube jsem dal nejvíc času, peněz, nejvíc sám sebe, zobrazuje moji cestu.
Liší se natáčení pro TikTok a pro YouTube?
TikTok je hodně konzumní, lidi jen scrollují. Delší videa tam nemají smysl, tam mám věci do půl minuty, ideálně deset sekund. Ale lidi to chtějí, takže… Když jsem natáčel cvičení na ramena, na YouTube jsem dal půlhodinové vysvětlující video. A na TikTok jsem cvik okecal do čtyřiceti vteřin. Je to vlastně stejný obsah, jen udělaný jinak. Poslední dobou si dokonce myslím, že na YouTube nemají videa kratší než půl hodiny smysl. Když jde někdo na YouTube, sedne si k tomu a má čas.
Co je pro úspěch na sociálních sítích nejdůležitější?
Být sám sebou, autentický. Lidé to postupně poznají. Jakmile začnete mít fanoušky, bude kolem vás víc lidí, tak vás odhalí. Protože to byste nakonec musel tu pózu držet dvacet čtyři hodin denně. A samozřejmě musíte být trpělivý, vydržet.
Za loňský rok jste na sociálních sítích vydělal sedm milionů korun, jste v první desítce českých youtuberů. Z čeho jdou největší zisky?
To mám hodně diverzifikované. Největší příjem mi zajišťuje spolupráce s firmou GymBeam, s níž jsem už šest let a kde mám vlastní řadu produktů. Potom dělám s Footshopem a nadto mám své „koučinky“, kdy trénuju lidi online. Potom mi jdou peníze z YouTube.
Kolik máte tedy z YouTube?
To není moc. Co mi vydělá, to zaplatím za natáčení videí – pronajmutí techniky, prostor plus kameraman. V podstatě se to vynuluje.
Myslel jsem, že pokud má někdo dvě stě tisíc sledujících, musí na YouTube vydělávat.
Čistě z reklam ne, v Česku to není tolik. To bych musel mít stovky tisíc zhlédnutí na každé video, což je obtížně udržitelné.
Fitness influencer, kulturista a youtuber Jakub Enžl (14. srpna 2023)
Dnes je moderní prodávat obsah jako placený, třeba na Herohero.
Do toho jsem nikdy nechtěl jít. Nemám žádný obsah placený, nikde. Nemám potřebu a pro lidi je to bez toho lepší.
Jaké investice jsou vlastně potřeba, když chcete vybudovat silný YouTube kanál?
Záleží na tom, jakou cestu si člověk zvolí. Dnes už mobily točí výborně, takže někomu stačí vzít telefon a začít natáčet, to nic nestojí. Já si však hned řekl, že chci hezkou produkci, neumím moc stříhat. Našel jsem si kameramana, který videa natáčel a stříhal. A jsme spolu dodnes.
Závislost a problémy s erekcí
Co byl váš hlavní cíl?
Jednak jsem chtěl výstup ze své komfortní zóny, protože jsem introvert. A to se mi podařilo zredukovat, naučil jsem se trochu vystupovat před lidmi, prezentovat, mluvit… Ale hlavně jsem chtěl dělat něco, co má smysl. Chci pomáhat lidem, kteří začínají, snažím se jim pomoct určit správný směr ve fitness i v životě. V Česku nic podobného neexistovalo.
Takže proto jste začal s YouTube?
Hlavně proto. V Česku je spousta mladých kluků, kteří nevědí, jak mají správně jíst, jak mají cvičit. A já byl kdysi ve stejné pozici, takže jsem chtěl předat zkušenost. Dnes už se to samozřejmě překlenulo trochu dál. Lidi, co koukají na moje videa, zajímám už i já, můj život, takže obsah trochu kombinuju. Ale neustále se snažím „edukovat“, hodně mluvím i o psychickém zdraví, narazil jsem na problém pornografie. O tom se moc nemluví, přitom tím trpí spousta mladých kluků.
Jak trpí pornografií?
Spousta kluků si neuvědomuje, že to je stejná závislost jako drogy. Je to také umělý stimul dopaminu. Což je samozřejmě potřebný hormon, příroda nám ho dala, aby nás poháněl shánět si jídlo, rozmnožovat se a další věci, je to důležitý stimulant. Ale pokud ho získáváte uměle, klesne poté pod svou běžnou hladinu a nemáte chuť dělat běžné, potřebné věci. Takže jsem klukům řekl, aby zkusili měsíc bez pornografie, a devadesát procent z nich mi psalo, že se cítí líp, mají lepší motivaci a zlepšil se i jejich sex. I tomu pornografie ubližuje. Samozřejmě nemusí zavírat oči, když ji někde vidí. Je to stejné jako s alkoholem – když si ho dáte dvakrát za měsíc, nic se neděje.
Pornografii lze tedy označit za škodlivou, stejně jako drogy? Někdo si s její pomocí přece nahrazuje sex, který nemá, ne?
Ano. Ale to může dělat bez porna, jen svou fantazií. Masturbování je v pohodě, ale pornografie ne. Kluci začnou být závislí, nedokážou bez pornografie fungovat, začnou mít poruchy erekce, koukají na horší a horší videa, protože potřebují stále silnější stimul dopaminu.
Fitness influencer, kulturista a youtuber Jakub Enžl (14. srpna 2023)
Je ještě něco dalšího, co našemu organismu škodí obdobně?
Například sociální sítě, ty fungují na stejném principu jako pornografie, na dopaminu. Lidi scrollují TikTok, protože každé krátké video jim dá dopaminový shot. Proto jsem jim také doporučoval detox od sociálních sítí, aby se cítili lépe. Sociální média často samozřejmě nejdou zcela eliminovat, ale být pět hodin denně na mobilu je špatně.
Je těžké někoho přesvědčit, aby si přestal ubližovat sociálními sítěmi?
Je. Ale když si zkusí jen jeden den bez nich, většinou jim to dojde.
Vy jste to sám zkoušel?
Já mám výmluvu, že mě živí. Takže ze sítí nemůžu zmizet. Ale dělal jsem video o dopaminovém detoxu, jak by měl probíhat, a stačí mít ho týden. Protože to nejsou jen pornografie nebo sociální sítě, dopamin souvisí i s jídlem.
Vážně? S jakým?
Většinou to jsou hodně kalorické věci. Mozek to s námi myslí dobře, chce víc kalorií, aby tělo přežilo. Funguje trochu jako domorodec. Když chcete něco opravdu honě kalorického, mozek vám řekne: „Jez to, potřebuješ to.“ Ale on nechápe, že to není zdravé pro organismus. Proto když lidé vidí salát a dort, dají si dort. Mozek jim totiž říká: „Dej si ten dort, spíš přežijem.“ My se mu musíme postavit a říct: „Ne, dám si salát.“ Ale nezapomeňte, že dávka dělá jed. Proto neříkám nikomu: „Všechno eliminujte.“ Proto tak osmdesát procent jím zdravě a dvacet procent si dám „mekáč“, kolu nebo dort. Lidé mají tendenci skákat hodně do extrémů – veganství, samé maso… Ale nejlepší je najít střed. Na večeři si dám steak a brambory, což je zdravé, a potom si dám klidně dezert.
Ale měli bychom si hlídat kalorie?
Určitě, salát je skvělý, ale jsou to prázdné kalorie, nenajíte se. A když si dáte sto gramů rýže, dostanete do sebe stejně energie, jako má tři sta gramů brambor, přitom porce to jsou zcela jiné.
Film jako budoucnost
Začínáte se také profilovat jako umělec. Jak jste se dostal k natáčení svého filmu Spánková paralýza?
Chtěli jsme trochu zabřednout do kinematografie. Vidím v ní totiž potenciál do budoucna. V padesáti asi nebudu moct dělat to, co dělám teď. Rád bych zkusil scénáře, režii… V českém filmu mi dost věcí chybí, jsou to samé komedie nebo témata kolem války. Proto zkouším něco jiného, chci dělat další krátkometrážní snímky, mám je v podstatě napsané, chci zkusit i celovečerní film. Ale to je samozřejmě sen, který bude na řadě, až budu cítit, že na to máme. A také budu muset najít investora – krátkometrážní filmy děláme na vlastní pěst, na Spánkovou paralýzu jsme neměli žádného sponzora.
Co vás na natáčení nejvíc bavilo?
Každý byl profesionál ve svém oboru – byli tam lidi přes světla, potřebovali jsme měsíční svit, oni to štelovali dvacet minut a byl tam měsíční svit. Zvukař také, hned věděl co a jak. Bavilo mě sledovat každého, jak je ve svém oboru dokonalý. Ale je to drahé: pokud chcete udělat film produkčně hezký, stojí to opravdu hodně peněz. V řádech milionů, ne stovek tisíc.
Esquire dotazník Jaký je muž 21. století? Fyzická příprava, nebo zdravá výživa? Co pro vás znamená úspěch? Při čem nacházíte vnitřní klid? Jaký je váš recept na úspěch? Bojíte se něčeho? Je vám 26 let, ale poučujete tisíce lidí, ať už na internetu nebo napřímo. A starší i vypadáte. Nechal jste si narůst plnovous, abyste působil zkušeněji, jako mentor? |
