Když se 8. ledna večer Jarno Cordia pokládal ve svém ptačím obleku na proud vzduchu o rychlosti 142 kilometrů v hodině, aby se pokusil o nový světový rekord, myslel si, že vydrží letět hodinku dvě. I poté však byl stále plný sil. „A tak jsem pokračoval a pokračoval,“ popisuje, jak nakonec vydržel v proudu vzduchu šest hodin, třicet minut a osmnáct sekund.
Na první pohled se zdá, že si letec ve speciální kombinéze s křídly ve vzduchu jen tak leží. Není to však pravda. „Ve skutečnosti je to velmi namáhavé. Ramena jsou vystavena neustálému velkému tlaku, i když člověk letí, co nejefektivněji to jde,” popisuje Jarno, který je jedním z nejzkušenějších wingsuit letců světa.
Během rekordu si mohl Jarno odpočinout maximálně změnou polohy z břicha na záda a napít se z camelbacku. Na záchod si naštěstí odskočit nepotřeboval, všechno totiž vypotil. V tunelu zapnutém nonstop na vysoký výkon vystoupala teplota chvílemi až na 45 stupňů Celsia. Dlouhý let od večera až do půl jedné ráno mu krátilo čtení si vzkazů od fanoušků, kteří mohli sledovat jeho let on-line. Bylo jich téměř osmdesát tisíc.
Druhý den ráno mu pak jeho extrémní výkon připomněla nejen bolest svalů na rukou a nohou, ale také znecitlivělé konečky prstů a krk, jediných částí těla, které byly bez ochrany vystaveny neustálému proudu vzduchu.
Kontrolujete každý centimetr těla
Kromě nového rekordu, který čeká na oficiální zápis do Guinessovy knihy rekordů, se Jarno na sklonku loňského roku zapsal do historie létání jako první wingsuiter, který letěl s tryskovými motory na nohou. „To byl odjakživa můj sen,“ svěřuje se člověk, jehož heslo zní: Každý den udělej něco, co tě vyděsí k smrti.
Poprvé skákal z letadla v roce 1999 a od té doby má dnes téměř čtyřicetiletý Jarno na kontě přes pět a půl tisíce seskoků. Z toho více než čtyři tisíce ve wingsuitu a několik set base jumpů ze skal či budov. Wingsuitovému létání doslova propadl.
„Ve wingsuitu má člověk nejblíže k létání. Při něm se opravdu naučíte kontrolovat své tělo, a to každý jeho centimetr. Je to úžasný pocit, který se dá jen těžko popsat. Nikdy mě to nezačne nudit,” líčí letec, který je i průkopníkem akrobatického létání ve wingsuitu a světových soutěží v něm od roku 2007.
Létání se mu navíc stalo i prací. Kromě toho, že je instruktorem létání na nebi i v tunelu, je také zván k extrémním seskokům jako zkušený kameraman a zároveň 3D animátor. „Obojí, filmování i létání, se mi postupně vyvinulo z koníčka na práci na plný úvazek,“ říká muž, který každý den nalétá několik hodin a ročně naskáče až tisíc skoků.
Jako první a nejzkušenější instruktor indoor wingsuitu si teď může v průhledném tunelu v neustálém proudu vzduchu zkoušet nové triky každý den, znovu a znovu. A i když někdy skončí rozplácnutý na skle, dá se čekat, že brzo přijde s nějakým dalším extrémním nápadem.
Splněný sen
Létání ve wingsuitu uvnitř v tunelu se přitom zdálo ještě před pár lety jako šílený nápad. Když se ale sešli dva zapálení letečtí nadšenci, Peter Georén a Johan Strömberg, v kdysi supertajném větrném tunelu z roku 1940, původně sloužícím pro vývin bojových letadel pro armádu, neznělo už nic dost šíleně. A tak z tunelu, který sloužil i k testování sondy Huygens, která roku 2005 úspěšně přistála na Titanu, jednom ze Saturnových měsíců, vznikl loni na podzim po více než dvouletém úsilí první nakloněný větrný tunel pro indoor wingsuit létání. První tunel, ve kterém člověk opravdu letí dopředu, nikoli padá.
Švédský tunel tak posunul o velký skok možnosti tunelového létání, které samo o sobě má zatím krátkou, nicméně raketovou historii. Poté, co byl v Evropě dlouho jediný tunel v britském Bedfordu, začali poslední roky růst tyto trubky s proudem vzduchu po starém kontinentu jako houby po dešti.
U nás v Praze se létá v Letňanech rychlostí 270 kilometrů v hodině v Hurricane Factory už pátým rokem. Tento tunel postavily české Strojírny Litvínov jako svůj první aerodynamický tunel z celé řady. Jejich technologie pohání i větrné tunely v Belgii, Francii, Rusku, Španělsku, Švýcarsku i na Slovensku a další jsou ve výstavbě v Německu, Polsku a Itálii. Létání si v nich přitom mohou vyzkoušet a natrénovat nejen parašutisté, ale kdokoli, kdo chce zažít létání ve vzduchu jako pták.
