Ještě před časem byste u ní doma nenašli ani jedny lodičky, zato pět cyklistických kol. "Teď jsem se polepšila," říká jednatřicetiletá Šárka drobná černovláska z malé vesnice u Ostravy. Jedno silniční kolo upravené na zimu nedávno prodala. "A pořídila jsem si troje kozačky," praví s úsměvem. "Chtěla jsem si jedny vzít a k tomu sukni, ale nevešla jsem se do bot, mám oteklou nohu."
A tak přišla v teniskách a ve sportovním. Tedy spíš připajdala. Před několika dny si zle poranila kotník – s kamarády, s nimiž chodí do posilovny, hrála fotbal.
Sotva chodí, ale i tak zvažuje, že se o víkendu zúčastní závodů hasičů. Mají označení TFA. Zkratku nedokáže rozklíčovat, hasiči prý budou vědět. Pro laiky: není to žádné přátelské posezení u kávy. Mezi disciplíny patří: běh se dvěma dvacetikilovými kanystry na dvacet metrů, přenášení osmdesátikilové figuríny nebo výšlap do 17. patra v kyslíkové masce.
Měla bych už myslet na rodinu
Před měsícem se Chmurová zúčastnila ještě těžšího závodu v Praze. Soutěž se jmenuje Iron Fireman neboli Železný hasič. Na světě prý není těžší svého druhu.
Byla jedinou ženou, která závod dokončila, druhou odvážnou zastavila už jedna z prvních disciplín – kanystry (tenkrát třicetikilové) sotva uzvedla. Chmurová se s nimi popasovala mnohem líp. "Kluci mi v posilovně ukázali, jak na to technicky, abych to nemusela rvát tolik silou," říká. Pomáhá jí, že má vytrénované nohy z cyklistiky. Kvůli ní v Iron Firemanovi porazila i šest mužů. "Všichni mi tleskali, tak to snad ustáli." přečtěte si: "Železná" žena je z Ostravy, zvládla nejtěžší hasičskou soutěž na světě
Závodění na horských kolech se věnovala 17 let, několikrát vyhrála závod Českého poháru. Před třemi měsíci kariéru ukončila. "Už mě nebavilo trénovat. Můj den vypadal ty roky pořád stejně."
V osm hodin přišla do práce – s kolegou vlastní speciální prodejnu s koly. Rozdala úkoly, odjela na tříhodinový trénink a pak se do práce vrátila a zůstala do osmi do večera.
"Potřebovala jsem už změnu," říká. "Navíc mám rozestavěný dům, chci ho dokončit. A už bych měla myslet na rodinu."
Tak proč se účastní takových závodů? "Na kole už nezávodím. Potřebovala jsem si zasoutěžit. A tohle je hodně intenzivní – deset minut jedete totální hranu. To není jako na kole, kde závod trvá dvě hodiny."
Závodí odmalička. Nejprve na přání matky tancovala a ve čtrnácti začala s kolem. "Nejdřív mě to moc nebavilo, rodiče mě museli k tréninkům dokopávat, ale za dva roky se mi to začalo líbit," vzpomíná. Konec cyklistické kariéry potěšil matku, ale otce prý zarmoutil. A na něj Chmurová docela dá. "Z táty šel vždycky respekt. Nikdy mě neuhodil, ale bála jsem se ho."
Vyhecovali mě hasiči
Jako malou ji přivedl k fotbalu, který hrál a později trénoval. Od té doby se víc přátelí s kluky. "U nás na vesnici se jich narodilo víc než holek. Navíc nemám holčičí zájmy, jsem jiná. Nebaví mě tahat se po hypermarketech. Ráno mi na úpravu i snídani stačí dvacet pět minut. S holkama si nemám moc co povídat. Skoro všechny kamarádky jsou cyklistky."
Maluje se decentně, má jen zvýrazněné řasy. "Na kosmetiku nechodím. Je to hezké, když holka o sebe dbá. Ale pro mě jsou to vyhozené peníze i čas."
K hasičskému sportu se dostala náhodou. S hasiči, které potkala na cyklistickém soustředění. Vyhecovali ji. "Řada z nich si o tomhle sportu myslí, že je to šílenství. Byli zvědaví, jak to zvládnu. Mým cílem bylo dokázat si, že to zvládne i žena."
Nejnáročnější pro ni bylo přenášení figuríny. "Když jsem si ji dala na sebe, podlomily se mi nohy," říká. Váží šedesát kilo. Navíc táhne dalších 24 kilogramů – tolik váží hasičská výzbroj.
"Před závěrečnou disciplínou jsem se hodně vyčerpala," vzpomíná. Tou byl výšlap do 26. patra. "V polovině baráku už jsem byla mimo, poslední dvě patra si nepamatuju, v té masce se nejde vydýchat. Nesmíte jít do kyslíkového dluhu, jinak nahoře omdlíte. Několika chlapům nahoře dávali umělé dýchání." Souhlasí, že to není sport pro ženy, ale od startu ji neodradil ani přítel. "Měla jsem natrénováno, nebylo se o čem bavit," říká rozhodně.
I přítele potkala při cyklistickém soustředění, on závodí na silničním kole. "Vracel se po pauze, takže jsem mu ujížděla. Teď poráží on mě. Ale v páce jsem ho přeprala," říká Chmurová.
V čem je lepší přítel, povoláním dispečer v dopravní firmě? "Dokáže zařídit úplně všechno. Přes ubytování až po plán trasy. V tom na něj nemám."
