Jak jsem se stal kulturistou: Tatínek je bohužel stále tintítko

  10:00aktualizováno  10:00
Pro začínajícího kulturistu je kromě doplňkové výživy důležitá také bezprostřední blízkost malého dítěte. Mojí Apoleně je dnes devatenáct měsíců a doma se s ní výborně cvičí kupříkladu triceps. Chytnu ji za chodidla, nechám ji vlát za svými zády, v pomalém rytmu její tělíčko vytahuju nad hlavu.

Velmi zajímavé svalstvo se už stačilo vytvořit Tomášovi Poláčkovi ve tvářích. | foto: archiv Tomáše Poláčka

A ve svalech to šimrá, Apolena už má nějakých dvanáct kilo...

Dcera není zrovna geniální dítě, takže zatím dovede jen několik slov. Máme takovou hru, kterou bavíme návštěvy:

"Apolenko, řekni HOUBA," dávám děvčeti povel.

"HOOOBÁÁÁ," rétoří vesele.

"Řekni auto."

"AVTÓÓÓ!"

"A řekni TATÍNEK."

Až do včerejška na to pokaždé odpověděla tak, aby se každý zasmál: "MAMINKA!"

Teď však změna, pravila něco jiného. Překvapila.

"Apolenko, řekni TATÍNEK."

"TINTÍTKO"

Cože?

Dávám jí druhou šanci.

"NÍTĚNKA," mění názor dcerka.

Tento její pohled na otce si poněkud protiřečí s kalendářem na kuchyňské stěně, v němž mám zakroužkovaný termín pátého až šestého listopadu letošního roku – tehdy se koná v indické Bombaji mistrovství světa v kulturistice mužů.

Noční křeče

Pokud mě redakce do Bombaje pošle, uznávám, že nejspíš nezvítězím, ačkoli svaly těsně nad kolenem už mám podobné jako Pavol Jablonický, s nímž si teď rád čítávám rozhovory v siláckém magazínu Ronnie.

Šampiónem se tedy nestanu, ale můj trenér Vašek, ten už šampiónem je. I když on je skromný, sám mi to nepřiznal.

Jak jsem tak včera po cvičení vysíleně lelkoval posilovnou, všiml jsem si jeho fotky na zdi – pod obrázkem několik základních údajů. Ty bláho, říkám si. Vašek Rázl byl mistrem republiky v řecko-římském zápase. To jde.

Dcera Apolena říká tátovi, že není kulturista, nýbrž tintítko. Nítěnka.

Dcera Apolena říká tátovi, že není kulturista, nýbrž tintítko. Nítěnka.

"Jak se cejtíš?" ptá se mě vždycky na začátku.

Výborně.

"Že bys mohl skály lámat?"

To zas ještě ne...

"Pojď na jednoručky, dneska jedeme prsa."

Do každé ruky mi chce strčit patnáctikilovou činku, tím mě trochu děsí.

"Už seš velkej kluk," přeceňuje mě.

Tlačím tedy činky nad sebe, ale aby to nebylo jednoduché, střídavě dělám i takové divné kliky. Položím lokty na dva velké nafukovací míče a tlačím je od sebe, k sobě, od sebe, k sobě.

Venca mi vždycky ke každému cviku dává přednášku, ale já si nemůžu pomoct – jsem hlupák, většinou mu moc nerozumím. Pokusím se interpretovat, oč jde právě teď, ovšem bez záruky: na modrých balónech si prsní svaly předunavím, a o to víc je potom zvětším s činkami.

Cvičení je prostě věda.

Na závěr jednoho z tréninků děláme tricepsové kliky, na to se těším. To bude brnkačka za odměnu, říkám si, kdo by neuměl kliky, že jo. Chodidla na špičkách, dlaně na žlutém válci, lokty k tělu, ramena dolů, zpevnit střed těla... Udělám pět kliků a u šestého na pár vteřin ztrácím vědomí.

V noci mě teď občas budí křeče. Celý víkend mě bolel loketní kloub. Takové maličkosti ovšem Vencovi přiznávat nemůžu, protože tenhle kluk si idealisticky myslí, že je mé zdraví důležitější než svalový objem.

Kdybych mu svůj loketní kloub přiznal, třeba by mi naordinoval týdenní pauzu, což si nemůžu dovolit. Korbou se mám stát už za necelý měsíc.

No future

Ještě v srpnu jsem býval extremista a skoro vůbec nejedl. Ke snídani kafe, k obědu kafe a cigáro, večer si dát třeba párky s kečupem nebo tak něco. Tenhle systém mi vyhovoval od chvíle, kdy nebydlím u našich.

Jenomže teď, co cvičím, nevydržím bez jídla ani dvě hodiny. To jsou třeba: dva tvarohy, kuře, rýže, pět krajíců chleba s kefírem... Zrovna v téhle chvíli mám po jedné straně klávesnice jablko a po druhé zelenou papriku.

Ve všech ohledech se snažím, umírám vysílením – a potom mi moje vlastní dcera řekne, že jsem tintítko.

Asi jsem neměl být tím anarchistou, pankáčem, demonstrantem proti náckům a Velké pardubické, asi jsem neměl být sedm let ortodoxním vegetariánem.

Babičky plakaly a máma nadávala, když jsem se od svých patnácti cpal jenom sójou a různými nezdravými látkami, ale nedal jsem si říct.

Tak teď to mám.

Pokud se nedostanu na mistrovství do Bombaje, bude to krutá daň za všechna ta léta, kdy jsem myslel, že nic nemá budoucnost.

Když jsem teď konečně pochopil, že smyslem života může být kvalitní muskulatura, asi už je pozdě.

Mé zhuntované tělo se zatím probouzí jenom pomalu.

Autoři: ,

Nejčtenější

Zbožňuji jídlo, mohla bych jíst celý den, říká MOgirl Libuška

Na svém životě bych nic neměnila, říká MOgirl Libuška.

Svědomitá, sarkastická, romantická, impulzivní a silná osobnost. Právě tak se vidí MOgirl Libuška. A též se doznává k...

Žena nahoře a 13 minut. Vědci zkoumali cestu k ženskému orgasmu

Orgasmus je vděčným tématem věděckých zkoumání.

Dámám rozdali stopky a instrukce, kdy je zapnout a kdy zastavit. Cílem bylo zjistit, za jak dlouho se u nich po...

Dlouhodobý lidský fyzický výkon má hranice. Vědci je nalezli

Anton Krupicka patří mezi nejlepší světové ultra-běžce. Prolomil by limit,...

Limity jsou jen v hlavě, říká se v extrémních sportech, které testují hranice lidského výkonu. Není to celá pravda. O...

VIDEO: Cvičit mezi dvanáctkami je dřina, říká elitní česká kulturistka

Lenka Ferenčuková se probojovala až na profesionální soutěž Olympia.

Sport jí je řeholí, do posilovny míří po svých policejních službách. Odhodlání a dřina se však vyplácí. V roce 2016...

Váleční hrobaři jako hrdinové bitvy o Normandii, o nichž se nemluvilo

Identifikace obětí byla jedním z úkolů příslušníků Graves Registration Service....

Těla padlých k válce patří. Pro armády však představují problém, vojenský, morální, technický, logistický. Při...

Další z rubriky

OBRAZEM: Rafteři proti vlnám. Češi z mistrovství odvezli zlaté medaile

Byl to takový extrém, že obdobnou výzvu v českých podmínkách prakticky...

Byl to takový extrém, že obdobnou výzvu v českých podmínkách prakticky nenajdete. Přesto česká raftingová výprava na...

K veganství jsem se dostal přes punk, říká MMA bojovník

Overdrive - Pavel Salačák

Bojuje v kleci, ční z ní díky brysknímu knockoutu kolenem po devíti sekundách boje. Vidět je však i díky tomu, že...

Kdo má vanu, ten má ránu, směje se MMA zápasník Petrášek

Postavu má Miloš Petrášek jako kulturista. V kleci to však není výhoda.

Má téměř kulturistickou postavu, proto bylo pro laiky nepochopitelné, že jej dvakrát porazil Jeremy Kimball, jehož...

Najdete na iDNES.cz