Svůj záměr naplnil a jako první český vozíčkář ujel po svatojakubské cestě přes 600 kilometrů.
S putováním a zážitky během cesty, na kterou Jan Dušek ze Dvora Králové vyrazil předloni v doprovodu svého devítiletého syna, několika přátel a filmové kamery, se teď mohou seznámit návštěvníci Lorety v Rumburku, kde je až do 30. března k vidění výstava fotografií s názvem Camino na kolečkách.
„Došel jsem k závěru, že ani pro vozíčkáře nic není nemožné. Když něco chci, tak jdu a udělám to,“ říká Dušek, který během cesty oslavil sedmatřicáté narozeniny, že poselstvím jeho pouti zároveň bylo inspirovat i další handicapované, ukázat jim, že na vozíku život nekončí a že i na něm si mohou plnit sny.
Santiago de Compostela je jedním z nejvýznamnějších křesťanských poutních míst. Starobylá poutní stezka končí u zdejší katedrály, v níž mají být podle tradice uloženy ostatky sv. Jakuba Většího. Každoročně se sem vydávají tisíce poutníků z celého světa.
Několik desítek fotografií přibližuje Duškovu cestu z města Logroňo, které je od Santiaga vzdálené přibližně 640 kilometrů.
Snímky zachycují krajinu, kterou se svými přáteli projížděl, ale i těžkosti cesty, kdy se potýkali s vysilujícími vedry, prudkými lijáky nebo kamenitým, blátivým či jinak těžko sjízdným terénem. A také setkání s dalšími poutníky, kteří mířili do stejného cíle, a lidmi, kteří je na cestě povzbuzují a pomáhají jim.
„Potkal jsem poutníky z celého světa, mimochodem i jednoho Brazilce, který se shodou okolností jmenoval Dusek. Jeho otec žil v Praze. Zajímavé bylo i setkání s německým mladíkem, který šel svatojakubskou cestu, aby se zbavil závislosti na kokainu. Hodně často jsem se setkával s tím, že poutníci šli do Santiaga, aby si vyčistili hlavu,“ popsal některá setkání Dušek.
Když dorazil před katedrálu v Santiagu, čekal ho nejprve šrumec, kdy k němu přicházeli další poutníci, klepali mu uznale na ruku a gratulovali mu. Pak se nechal unést velkolepostí monumentální stavby a hodinu před ní seděl a rozjímal.
„Myslel jsem na svého tátu a dědu, jejichž fotografie jsem vzal s sebou. Oba jsou už po smrti. Děda zemřel ve věku 94 let v dubnu. Přemýšlel jsem o svém životě, co budu dělat dál. Hledám své limity. Napadlo mě, že bych se ještě mohl podívat třeba k magickému autobusu (vrak autobusu předělaný na přístřešek pro lovce, známý z filmu Útěk do divočiny – pozn. red.) nebo na Aljašku,“ uvedl Dušek po návratu.
