Obsluhovali prince Charlese, nejstaršího syna britské královny Alžběty II., papeže Benedikta XVI., bývalého prezidenta USA Baracka Obamu nebo třeba někdejšího ruského prezidenta Dmitrije Medveděva.
Studenti teplické Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy nemají o nezapomenutelné zážitky nouzi. Škola už řadu let spolupracuje s Pražským hradem, kam v rámci praxe posílá své žáky při oficiálních zahraničních návštěvách, které pozvala hlava státu. Během 35 výjezdů na Pražský hrad obsloužili její studenti už 36 zahraničních státníků.
„Je to pro ně zážitek, navíc se na Hradě dostanou do míst, kam se ostatní nepodívají. Někteří naši žáci měli v životopise i pět nebo šest státníků, které obsloužili. A mimo ně viděli i další řadu zajímavých osobností. Třeba když jsme obsluhovali čínského prezidenta, byl u toho i Petr Kellner či Pavel Nedvěd,“ vypráví ředitel školy Jiří Nekuda.
Vaši studenti mají kromě toho i možnost absolvovat odborné stáže v zahraničí. V čem vidíte jejich hlavní přínos?
Studenti mají šanci vyjet na pětiměsíční stáž do Švýcarska. Je to fantastická věc, mají možnost být 14 dnů na jedné z nejprestižnějších hotelových škol, kde je školné asi 400 tisíc ročně. Je to opravdu hodně drahé, ale částečně si to platí prací na hotelích a poměrně dost peněz si ještě přivezou domů. Odjíždějí tam v červnu a vracejí se v průběhu října. Loni stáže využili dva studenti, ostatním se často nechce opustit domácí prostředí nebo narazí na jazykový problém. Před tím totiž probíhá jazyková zkouška, a přestože si někteří myslí, že ji hravě udělají, opak je pravdou.
Máme i stáže v Německu, kde spolupracujeme asi s patnácti hotely. Během roku nám vyjede na praxi 100 až 120 žáků. Preferujeme spíše tyto kratší stáže, protože když máte děti někde v Řecku a na dálku řešíte, že celé léto nedostaly snídani a podobně, tak to moc nejde.
Mají všichni vaši žáci stejnou šanci dostat se na zahraniční stáž?
Ano, musí být ale z jejich strany zájem. Už se jim naštěstí podařilo překonat ten prvotní ostych, kdy se báli, co je tam čeká. Samozřejmě narazí na jazykovou bariéru, ale pomohlo nám, že to jedna parta zvládla, řekla to té další a už je o to velký zájem. Na druhou stranu musíme zajistit praxi i u našich partnerů v Čechách, kteří ze zahraničních stáží moc nadšení nejsou. Potenciálně dobří zaměstnanci totiž většinou v zahraničí skončí, což se jim logicky nelíbí. Říkají nám – my ho tady čtyři roky vychováváme a pak nám stejně uteče.
Tomu rozumím. Velkou tradici u vás mají i Gastrodny. Můžete nastínit, o co se jedná?
Je to takový specifický den otevřených dveří naší školy, kde se žáci a partneři školy představují veřejnosti, politikům a podobně. Ve dvou patrech budovy se vždy gastronomie, výzdoba a všechno ostatní přizpůsobí určitému tématu. Letošním tématem byla Evropa na talíři, loni 100 let výročí republiky. Až obdivuji své kolegy, že každý rok vymyslí nové. Má to velkou tradici, chodí sem hodně lidí, děti ze základních škol i naši absolventi, je to příjemné. Přitom když v roce 1991 Gastrodny začínaly, málokdo čekal, že budou mít takový úspěch. Letos byl už sedmadvacátý.
Vaše škola je od roku 2011 sloučená ze tří teplických škol. Můžete vysvětlit, proč k tomuto sloučení došlo?
Do slučovacího procesu, ke kterému tehdy kraj přistoupil na základě požadavku státu, jsme se připojili v roce 2011. V té době jsme měli i přes 1 200 žáků, později ale jejich počty klesly a dnes jsme těsně nad tisícovkou. Nejčastější otázka veřejnosti byla, jestli to mělo i jiný smysl než ten, že se ušetřily dva ředitelské platy. Ano, ekonomický důvod byl jasný, kromě úspory lidí ve vedení jsme ušetřili i v hospodářské části. Ale také jsme v Teplicích vytvořili komunitu odborné maturitní školy jako alternativu k místnímu gymnáziu a Střední škole stavební a strojní. Dalším důvodem bylo, že obchodní akademie v té době neprožívala zrovna dobré období a klesla až na 115 žáků. Kdyby zůstala samostatná, neměla by šanci na existenci.
Mělo sloučení tří škol do jedné i nějaké nevýhody?
Samozřejmě, je to velký kolos, přece jen máme skoro 150 zaměstnanců. Navíc naše obory jsou hodně rozdílné. Máme gastro, strojaře, obchodní akademii, a když zajišťujeme praxi, musíme jednat s velkou skupinou různých partnerů, což je náročné. Někteří lidé dodneška sloučení úplně neskousli, ale s tím se nedá nic dělat. Já od začátku tvrdil, že to bude trvat minimálně čtyři roky, tedy jeden maturitní cyklus.
Jaké obory vaše škola nabízí a o které z nich je mezi studenty největší zájem?
Máme dohromady devět oborů. Maturitními jsou hotelnictví, sociální činnost, obchodní akademie, strojírenství, informační technologie, dopravní prostředky, podnikání a dva učební obory kuchař–číšník a cukrář. Největší zájem je asi o informační technologie. Každý, kdo doma trochu hraje hry, si hned myslí, že je ajťák. Nejpozději ve druháku ale pochopí, že to tak není, a když přijde na řadu programování, řada žáků odchází. Jsme rádi, že držíme i tradici jedné třídy strojařů, obvykle to bývá nejlepší třída, kde je úspěšnost studentů u maturity 100 procent. Naopak v poslední době trochu opadá zájem o dopravní prostředky, což byl dříve nejtradičnější obor průmyslovky, a také o kuchaře. Když se nám povedou tři čtyři v ročníku, kteří se tomu pak skutečně věnují, je to úspěch.
Jiří Nekuda
|
Jaká je v průměru úspěšnost maturantů? Najdou po škole uplatnění na trhu práce?
Úspěšnost se pohybuje kolem 85 procent, což není úplná tragédie. V rámci oborů je to samozřejmě různé. Pokud absolventi chtějí, nemají problém sehnat místo. Máme ale i takové žáky, kteří skončí na úřadu práce a využívají sociálního systému, přestože tušíme, že někde nelegálně pracují. Necelých 50 procent žáků od nás odchází na vysoké školy a zbytek odchází většinou do praxe, někteří i do zahraničí. Zejména studenti hotelnictví si už během studia udělají kontakty v Německu a po škole tam odcházejí pracovat.
Jací jsou vůbec dnešní studenti? Věříte, že kdyby bylo třeba, vyšli by například do ulic bránit hodnoty demokracie?
Oni dnes bojují za klima, to je nový fenomén. Nedávno za mnou přišli z průmyslovky, že by chtěli jet demonstrovat za klima do Prahy. Když jsem jim odvětil, že mohou jít odpoledne nebo v sobotu, už nechtěl jít demonstrovat nikdo. Nechci srovnávat, jestli je dnešní generace horší, nebo lepší, ale musím říci, že je úplně jiná. Dnes jsou obrovským fenoménem sociální sítě, které děti ovlivňují. Nekomunikují, nečtou a mají poměrně úzký pohled na svět. Kdyby se ale v republice dělo něco zásadního, možná by do ulic vyšli. Nedávno jsme se třeba bavili o sametové revoluci při hodině a překvapil mě zájem studentů i jejich dotazy. Čekal jsem, že je to zajímat nebude.
Naznačil jste, že dnešní děti jsou jiné. V čem konkrétně?
Hlavně v tom, že absolutně neuznávají autority. Autorita pro ně není táta ani máma, natož učitel. To, co si dnes žáci dovolí k učitelům, je nehorázné. Nebo jejich rodiče. Kolikrát už jsem tady slyšel, koho dotyčný zná, a že druhý den skončím ve funkci. Zatím tu ale sedím (úsměv). Míra hulvátství a drzost k učitelům je dnes neúnosná. Kolikrát i v ředitelně vidím, jak se děti chovají ke svým rodičům, jak táta sedí a místo toho, aby synáčkovi jednu flákl, až by spadl ze židle, tak jen pokrčí rameny. Podle mě mladým chybí vojna, kde by našli pokoru.
Jak už jste zmínil, fenoménem jsou sociální sítě. Dříve rodiče nemohli děti dostat z venku, dnes řeší opačný problém – nemohou je dostat od počítačů…
Je to tak. Dnes se řeší tloušťka dětí a vymýšlí se třetí hodina tělocviku. Ale kdybych vám ukázal, jak vypadá tělocvik na učilišti, divil byste se. Čtyři honí florbalový míček a dalších deset se válí někde na lavičce a nedělají nic. Další hodina tělocviku to určitě nevyřeší. My jsme hodili tašku domů a do večera byli pryč. Dnešní mládež ale přijde domů, usedne k mobilům nebo počítačům a začne si přes sociální sítě psát se spolužáky, se kterými se viděli celý den ve škole. Neumí spolu totiž komunikovat jinak, chybí jim sociální kontakty s lidmi. Měli jsme tu i případ, že se žák bál nastoupit do autobusu. Nebo číšnici, která se bála lidí.
Nedávno proběhla učitelská stávka. Jaký na ni máte názor?
Měl jsem to štěstí, že jsem byl ve vyjednávacím týmu a s třemi kolegy jsme byli na jednání přímo u pana premiéra. Musím říct, že mě překvapil, že chce celou věc opravdu pochopit. Mnoho lidí nechápe, proč jsme stávkovali, na druhou stranu ono to bylo hodně těžko pochopitelné, o dvě procenta stávkovat. Ale já si myslím, že ta stávka byla důležitá už z toho důvodu, že jsme mohli poukázat na problémy školství, že to není jen o penězích. Běžte se podívat na pedagogické fakulty, které zejí prázdnotou, nepotkáte tam matikáře, fyzikáře, chemikáře či jazykáře, a to nejen v našem kraji, ale v celé republice.
Ve školství jsou ale i další problémy…
Jistě, absolutně tady schází jakákoli koncepce. Vždyť máme sedmnáctého ministra školství od roku 1992. Stačí připomenout, co se teď děje kolem maturit. V květnu pan ministr řekne, že maturita bude vypadat takhle včetně matematiky, v srpnu je to jinak a v prosinci třetí ročníky nevědí, jak bude vypadat jejich maturita v roce 2021. A poslanci mají čas, odmítli se změnou zabývat ve zrychleném čtení, asi mají důležitější starosti. Jak se na to pak mají žáci, ale i učitelé připravit? Žák by přece měl přijít do prvního ročníku a vědět, že za 4 roky to bude takhle. A ne že to je každý rok jinak. Tohle učitele ubíjí více než nízké platy ve školství.
