Breguet XIVA2 od francouzské escadrilly Br.590. Ačkoliv je snímek inscenovaný, dává přesný obrázek, jak probíhalo bombardování. Pozorovatel si musel naskládat bomby pod sebe na podlahu, před bombardováním je odjistit a poté vrhnout na cíl. Vpředu je na snímku pilot Joseph Pouliquen a vzadu Bedřich Starý, rovněž pilot této francouzsko-české jednotky.
Začátky bojového nasazení československého letectva na Slovensku byly hodně krušné, vždyť například první polní letecká setnina neměla v jednu chvíli pro lety přes nepřítele, tedy operační lety, k dispozici vůbec žádný stroj, jindy jen jediný! A když už byly stroje ve větším množství, například breguety u francouzské escadrille Br.590, nebylo vhodné vybavení. Bývalé rakousko-uherské pumy totiž nešly na závěsníky francouzských strojů zavěsit. Improvizovalo se. Pozorovatel si do letounu naskládal pumy pod sebe, nad cílem je odjistil a hodil z letounu na cíl.
I přes tyto problémy dokázalo československé letectvo operovat nad nepřátelskými pozicemi. Bez nadsázky se dá říct, že v jarních a letních měsících roku 1919 podali českoslovenští a francouzští letci s omezenými možnostmi naprosto heroický výkon. 1. a 2. polní letecká setnina podnikla v době nepřátelství po 36 bojových letech, escadrille Br.590 na osm desítek. Nutno podotknout, že proti nim stál papírově daleko silnější protivník. Rudé letectvo Maďarské republiky rad mělo k dispozici hned několik stíhaček Fokker D. VII, možná vůbec nejlepšího letounu první světové války. Naštěstí aktivita maďarského letectva vůči Československu byla v té době minimální.
Působení letectva na Slovensku bylo dosud asi nejpodrobněji zpracováno v L+K speciálu č. 10 z roku 2008. Autorovi článku se však při bádání ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu v Praze dostal do ruky jeden pozapomenutý, „zaprášený“ a znovuobjevený karton, který vnáší poměrně zásadní upřesnění a doplnění zmíněné práce, a to především u 1. polní letecké setniny. Na dalších řádcích se ovšem podíváme i na aktivitu francouzsko-československé escadrilly Br.590 a „východní“ 2. polní letecké setniny. Před tím je však nutné si přiblížit situaci, která na jaře a v létě panovala na Slovensku.
Vznik Maďarské republiky rad
Výchozím bodem bude 20. březen 1919, kdy Maďarsko obdrželo od Dohody nótu s určením nové demarkační linie, která pro Maďary znamenala značné územní ztráty. Na protest proti tomu podala prozápadně orientovaná vláda Denése Berinkeye demisi.
Obsah článku |
Prezident Mihály Károlyi pověřil sestavením vlády sociální demokracii. „Jen čistě sociálně demokratická vláda může udržet pokoj v zemi. Nechceme-li splnit vražedné podmínky Dohody, potřebujeme jednotného vojska. Západní orientace, politika, vybudovaná na Wilsonovi, definitivně ztroskotala. Potřebujeme novou orientaci, která nám zajistí sympatie dělnické internacionály. Nová sociálně demokratická vláda bude muset uzavřít spolek s komunisty, aby v zemi nepovstávaly nepořádek a obtíže, dokud se povede tento boj na život a na smrt proti imperialistickým vetřelcům,“ prohlásil.
Sociální demokraté tedy začali o vládě vyjednávat s komunisty, jejichž předák Béla Kun tou dobou dlel ve vězení. Komunisté zcela převzali iniciativu a v podstatě nadiktoval socialistů podmínky, s nimiž souhlasili. „Společně“ vydali provolání proletariátu, v němž se spojují v jednu stranu a moci se ujímá proletariát, 21. března byla vyhlášena Maďarská republika rad.
Komunistický předák Béla Kun při projevu před maďarským parlamentem v roce 1919
Prezident Kárloyi se poté vzdal úřadu. Béla Kun byl propuštěn z vězení a stal se ministrem zahraničí a hlavní postavou nového režimu. „Pařížská mírová konference rozhodla se vojensky obsadit téměř celé území Uher, považovat demarkační linii za konečnou politickou hranici, a tak znemožnit vyživování a zásobování revolučních Uher. V této situaci zbyl uherské revoluci jediný prostředek k záchraně: diktatura proletariátu, vláda dělníků a chudých sedláků.“
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvNová vláda se nemínila smířit se ztrátou území, respektive podrobit se Vixovu ultimátu. Přesto Maďaři zatím vyčkávali, sovětská vláda dokonce vyhlásila klid zbraní na všech frontách. Ultimátum z mírové konference i přes změnu poměrů v Maďarsku nadále platilo a Dohoda si chtěla vynutit požadavek na vyklizení neutrální zóny. Na 10. dubna proto plánovala francouzská, srbská a rumunská vojska zahájit ofenzivu a generál Franchet d’Espérey vyzval československou armádu k součinnosti. Maršál Ferdinand Foch ovšem 8. dubna operaci zrušil.
Československý krok přes čáru
Československý ministr národní obrany Václav Klofáč v té době přesto vydal rozkaz k přípravě ofenzivy a ani přes zrušení intervenčního zásahu ho neodvolal. Rovněž Rumuni na Fochův zákaz příliš nehleděli a 16. dubna zahájili útok. Postoupili až k řece Tise. Maďaři proto začali stahovat svá vojska z Podkarpatské Rusi a Slovenska, aby tyto jednotky v případě dalšího rumunského postupu nezůstaly odříznuty.
Československá strana zavětřila příležitost. Ministr Klofáč bez jakékoliv konzultace rozkázal zaútočit, intervenci na maďarském území obhajoval jako humanitárně-bezpečností akci, Československo zahájením operací 27. dubna vstoupilo do válečného stavu.
Čechoslováci však nerespektovali mírovou konferencí nově určenou demarkační linii a pokračovali dál. Vše šlo možná až příliš hladce.
Karta se ovšem krátce nato obrátila, 2. května uzavřeli Rumuni s Maďary příměří. A tak maďarské velení mohlo vrhnout veškeré síly proti Československu, nejdříve maďarská Rudá armáda dobyla zpět ztracené území a vytlačila československé jednotky zpět za původní demarkační (Pichonovu) linii. S tím se ovšem Maďaři nespokojili a začali se připravovat k velkému útoku. Ofenzívu zahájili 30. května, na Slovensko útočili v několika proudech s cílem rozdělit československou obranu a postoupit do nitra Slovenska. Nové Zámky obsadili 1. června, Levice 3., Parkán 4., Banskou Štiavnicu 6., Zvolen 7., Košice 9. a o den později se probili až do Bardejova takřka na polských hranicích. Pro československou stranu to byla naprosto kritická situace.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvMezitím se změnilo velení československé armády, prezident jmenoval vrchním velitelem československého vojska francouzského generála Maurice Pellého. Obě strany začaly připravovat své útoky, Maďaři hodlali dobýt Bratislavu, čímž chtěli zlomit odpor protivníka a získat dřívější Horní Uhry pod svou kontrolu, ofenzivu chystala i československá strana, která 7. června zaútočila na celé linii fronty mezi Nitrou a Komárnem, v průběhu dne obsadila Nové Zámky. Právě 7. června se do událostí výrazněji zapojili i letci, nedávno ve Vajnorech přibyvší escadrille Br.590 začala s bombardovacími akcemi. Francouzsko-československá jednotka podpořila útočící jednotky a zaútočila na Nové Zámky. Do akce se zapojily čtyři breguety a Georges Marcel Lachmann na svém spadu. Kapitán Lachmann i deník bojových operací Západní skupiny na Slovensku dokonce přisoudili letcům hlavní roli v případě maďarského opuštění města. Ačkoliv to zní lákavě, pravděpodobně tak horké to nebylo a tato interpretace je značně nadsazená.
Úvodní postup však Pellé zastavil, protože čekal, jak dopadne jednání v Paříži o hraniční linii. Francie vyzvala Maďary, aby do 10. června do 22 hodin zastavili boje a stáhli se ze Slovenska. Maďaři ovšem v boji pokračovali dál, proto Pellé rozhodl postup obnovit. Ve dnech 11. až 13. června probíhaly těžké boje v okolí Levic, které se dají zhodnotit jako nerozhodné, 13. června obsadila 2. divize plukovníka Šnejdárka Zvolen.
Obsah článku |
Ačkoliv 12. června byla v Paříži skutečně vytyčena nová hranice mezi Československem a Maďarskem, která kopírovala původní Pichonovu linii, ze které však vybočovala sinusoidou, aby zohlednila československé dopravní zájmy, boje neustaly. O tři dny později dostaly obě válčící strany novou podobu hranic na vědomí, Maďaři dokonce ultimátum, aby se do 14 dní stáhli za vytyčenou hranici, jinak zasáhnou vojska Dohody. Přestože maďarská vláda souhlasila s tím, že se mu podřídí, bojovalo se stále dál.
Tuhé boje pokračovaly zejména v okolí Levic, kam také směřovala i letecká aktivita escadrilly Br.590 i 1. polní letecké setniny. Zatímco aktivita letců na západním Slovensku ve druhé polovině června kulminovala, 2. polní letecká setnina provedla mezi 13. a 20. červnem pět výzvědných letů v prostoru Košic, Prešova a Užhorodu.
Vše však spělo k finále. Maďaři u Levic nasazovali poslední zálohy, naproti tomu Čechoslováci plánovali novou ofenzivu za využití čerstvého sboru polního podmaršálka Aloise Podhajského. Pellé se chystal zaútočit 25. června, k tomu však již nedošlo. Den před plánovaným útokem nastal v 5:00 klid zbraní. Maďarská armáda se 1. července začala stahovat z československého území, 5. července území Slovenska zcela vyklidila. Čechoslováci začali do 7. července postupně obsazovat území jižního Slovenska až po dohodnuté neutrální pásmo.
