Escadrille Br.590
Generál Eugène Mittelhauser vyznamenává příslušníky escadrilly Br.590 za bojovou činnost během konfliktu s Maďarskem v roce 1919. V první řadě zleva je Georges Lachmann, René Roussin, Joseph Poulliquen, Francois Fogues, Josef Hamšík a Viktor Adam, kterého právě dekoruje generál Mittelhauser. Ve druhé řadě je v tmavší uniformě i český pilot Br.590 Bedřich Starý.
V předchozí části jsme si nastínili situaci na Slovensku na přelomu jara a léta roku 1919, stav pro československou stranu byl v jednu chvíli kritický, neprospěla tomu i jistá rivalita a soupeření italské a francouzské mise, od 1. června však převzali velení Francouzi, Italové posléze své působení v Československu ukončili, žel část velitelů a důstojníků odešla uprostřed bojů v době silné maďarské ofenzivy.
Obsah článku |
Začátkem června byla pro Československo situace nejkritičtější, maďarské oddíly postupovaly do nitra Slovenska. Právě v té době se ve slovenských kulisách objevuje francouzská escadrilla Br.590. Nutno podotknout, že to byla značná posila, co se týká letectva. Na problémy dvou čistě československých setnin, tedy 1. a 2. polní letecké setniny, se podíváme v dalších částech článku. Obě jednotky totiž měly značné materiální problémy, v jednu chvíli musely dokonce přestat s operační činností, protože neměly ani jeden letuschopný stroj. Proto když na letiště Vajnory u Bratislavy přilétli Francouzi s jedním stíhacím spadem a pěti průzkumnými breguety. Byla to na dobové poměry značná síla, ačkoliv i tato escadrilla se musela potýkat se specifickými problémy.
Ještě je třeba na úvod zmínit, že rekonstrukce bojového nasazení escadrilly Br.590 na Slovensku je do značné míry komplikovaná. Velitel jednotky, posléze i letectva Západní skupiny na Slovensku, capitaine Georges Marcel Lachmann, sice podával nadřízeným denní hlášení, část svodek se ovšem nedochovala, žel právě z období možná největší aktivity jednotky. Nicméně se autorovi článku povedl objevit přehled letů jednotky od jejího postavení až do září 1919. Vadou na kráse ovšem je, že tento dokument vznikl až zpětně na podzim 1919, obsahuje tak některé nepřesnosti a chyby. Každý bojový let jsem se proto pokusil verifikovat pomocí jiných dokumentů, u většiny se to povedlo, ale u části nikoliv.
Příchod francouzské jednotky do Československa se datuje na 9. dubna 1919, kdy přišla do Prahy první část escadrilly. V hlavním městě, respektive ve Kbelích, dleli letci až do začátku června. Jako první 4. června odletěl na Slovensko se Spadem S.XIIIC1 výrobního čísla 10 279 velitel capitaine Georges Marcel Lachmann, který hned následující den provedl také hodinu a třicet minut dlouhý průzkumný let, čímž odstartoval čilou činnost této jednotky na Slovensku, 6. června totiž jeho spad doplnilo pět Breguetů XIVA2 (výrobních čísel 8288, 9052, 9068, 9121 a 9122), 16. června k nim přibyl ještě šestý s výrobním číslem 9117 (pravděpodobně jako náhrada za poškozený stroj 9122), v závěru konfliktu ještě 9115.
Nabízí se logická otázka, proč na Slovensko nebylo vysláno všech dvanáct francouzských „breketů“ (kromě výše zmíněných byly v Praze ještě stroje výrobních čísel 8277, 9116, 9119, 9120 a 9124). Odpověď je vcelku jednoduchá, nebyli piloti, kteří by s tímto letounem uměli létat. Ačkoliv pilotů u Leteckého sboru RČS bylo poměrně dost, byli to vesměs bývalí rakousko-uherští letci, kteří byli zvyklí na jinou techniku a především na volantové řízení aeroplánů. Další překážkou byla jazyková bariéra. A tak se na východ přesunuli lieutenant René Roussin, sergent Joseph Pouliquen a Francois Fogues a adjudant Honoré Soubira, ke kterým se přidal ještě československý příslušník francouzského letectva lieutenant Bedřich Starý. Později přibyl do sestavy sedmý pilot sergent Georges Pariset. Zatímco pilotů byl relativní dostatek, horší to bylo s pozorovateli, v řadách Br.590 byl jeden jediný – lieutenant René Gigleux. Stejně jako jediným střelcem jednotky byl Victor Adam. Dvojici tak museli doplňovat příslušníci pozemního personálu – Raymond Coutem, Louis Mongardien a Henri Comboul. Kromě nich byli k jednotce přiděleni i čeští pozorovatelé – poručíci Josef Hamšík (stručný medailonek Josefa Hamšíka najdete v článku Dostali stovky letců do zahraničního odboje, sami skončili pod gilotinou) a Gustav Geyer s kapitánem Robertem Ellnerem. Všichni tři byli bývalí příslušníci rakousko-uherského letectva.
Skupinová fotografie příslušníku letectva ve společnosti Brandenburgu C. I. Pochází pravděpodobně z roku 1919. Křížkem je označen Gustav Geyer, který během bojů na Slovensku v roce 1919 působil coby pozorovatel u escadrilly Br.590.
Rovnou do boje
Po přesunu do Vajnor nebyl čas na nějaké rozkoukávání, už 7. června totiž podnikla francouzsko-česká escadrilla čtyřmi breguety a spadem útok na Nové Zámky, jedním letounem se zapojila i 1. polní letecká setnina. V hlášeních je tomuto leteckému útoku přisuzována až magická moc, protože je bombardování dáváno do souvislosti s maďarským vyklizením města. Ačkoliv to vypadá velmi lákavě, že „rudá chátra“ v dešti bomb město raději vyklidila, střízlivýma očima to spíše byla propagandistická vějička. Můžeme pouze konstatovat, že aviatici napadli okolo 8. hodiny ranní nádraží, kde zasáhli nádražní budovu, lokomotivy a trať. Rozsah poškození však není znám.
Už jsme několikrát zmínili, že Br.590 se musela potýkat s problémy, protože rakousko-uherské pumy nebylo možné na závěsníky francouzských strojů zavěsit. Jak tedy mohli letci bombardovat? Bylo to poněkud dobrodružné počínání, které se podobalo nesmělým pokusům z počátku velké války, nikoliv „moderního“ bombardování v roce 1919.
Místem pro přepravu nebezpečného nákladu se stala podlaha letounu. Zpravidla se tam vešlo pět nebo šest 10kg pum. Před útokem musel tedy pozorovatel pumu odjistit a přes bok letounu ji vrhnout na cíl. Jelikož nešlo bombardovat najednou, musel si pilot s pozorovatelem celé toto martyrium nad cílem zopakovat několikrát. A když tento akrobatický výkon letci provedli, ani poté neměli vyhráno, řada pum totiž neexplodovala. V hlášení z 12. června Lachmann zaznamenává, že ze 109 svržených pum, jich vybuchlo jen 68. Tedy více než třetina přišla na zmar.
Při ranním náletu 8. června na nádraží v Levicích se o tom přesvědčila osádka Starý–Hamšík, z pěti pum nevybuchly hned tři, zbylé dvě dopadly na koleje před nádražní budovu. V 17 hodin odstartovaly k bombardovacím letům tři breguety, každý obtěžkán několika 10kg pumami složenými na podlaze. Bohužel i v podvečer se osádky potýkaly s problémy. Osádka Roussin–Mongardien svrhla jednu pumu na vlak ve stanici Dvory nad Žitavou (Udvard), která ovšem nevybuchla, další tři si nechali na nádraží v Levicích, cíl zasáhla však jediná. Starý a Hamšík zaútočili neúspěšně na vlak ve Dvorech nad Žitavou třemi pumami, jednu pak svrhli na nádraží v Pribetě. Poslední osádka Soubira–Adam útočila na jedoucí obrněný vlak na trati mezi Parkanem (dnes Štúrovo) a Dvory nad Žitavou. „4 explodovaly blízko soupravy,“ stojí v hlášení.
 |
V následujících dnech je rekonstrukce aktivity Br.590 problematická, chybí totiž čtyři denní svodky. Ze souhrnu činnosti za období mezi 6. a 12. červnem a později sestaveného přehledu letů však můžeme konstatovat, že mezi 9., 10. a 11. června jednotka podnikla 7 zvědných letů a 12 zvědných s bombardováním. Bohužel cíle útoku nelze kvůli absenci podkladů přesně určit, ale vzhledem k aktivitě pozemního vojska v okolí Levic, lze předpokládat, že ofenziva byla podpořena i aviatiky. Nejaktivnější byla Br.590 10. června, kdy absolvovala 14 letů, z toho 3 čistě zvědné.
O dva dny později, 12. června, si velitel jednotky René Roussin s pozorovatelem René Gigleuxem si na breguetu výrobního čísla 9122 „odskočili“ mimo obvyklou operační zónu těchto dní, provedli totiž nálet na nádraží a továrnu v Rábu (Györ). Výsledek? Osádka zaznamenala čtyři exploze, jedna puma zasáhla nádraží, další dvě vybuchly na nádvoří továrně. Útok na Raab je zajímavý ještě z jednoho důvodu, šlo o první pokus zaútočit na továrnu vyrábějící zbraně, tedy s hodně přimhouřenýma očima to lze prohlásit za první československé strategické bombardování. V oné továrně se totiž měla vyrábět Štíhlá Emma, čili dělo ráže 30,5 cm. „(Ráb): Továrna na těžká děla (30,5 cm). Personál je posílen o dělníky továrny v Czepelu. Může vyrábět jednu baterii denně. Továrny v Raabu a Ungvar-Altenburg představují důležité cíle pro letectvo,“ stojí v dokumentu z 9. června 1919.
Rekonstruovat činnost od 14. do 19. června lze opět jen obtížně, chybí totiž denní hlášení. Velitel letectva Západní skupiny sice počátkem července sepsal souhrnný výčet operační činnosti Br.590 i 1. polní letecké setniny, ale ten podle mého názoru příliš nesedí. Také přehled letů jednotky, který vznikl zpětně až na podzim, je potřeba brát s rezervou. Lety v něm zaznamenané uvádím v přehledu operačních letů jednotky v další části článku.
„Výčet operací letectva od 13. 6. do 30. 6.: francouzské letectvo: průzkum 16, bombardování 28, svržených bomb 136. Cíl Levice, nádraží Parkán, nádraží Kisújfalu (Nová Vieska), nádraží Udvard (Dvory nad Žitavou). Počet letů 38, vzdušné boje 1,“ nastiňuje Lachmann operační činnost Br.590.
Příslušníci francouzsko-československé escadrilly Br.590 v době bojů na Slovensku v roce 1919
Aspoň krátce se zmiňme o uváděném vzdušném souboji. K prvnímu a poslednímu souboji došlo 14. června nad Rábem. Osádka Fogues–Ellner se utkala s maďarským stíhacím Aviatikem D. I Berg (výrobní číslo 348.46, pilot József Mátyásffy). Maďarské prameny sice hovoří o ztrátě československého stroje, ale ten se vrátil zpět na domovské letiště. Ve zdůvodnění udělení Československého válečného kříže pro Ellnera však stojí, že nepřítele kulomety zahnal. Je možné, že u breguetu 9121 přece jen došlo k nějakému lehčímu poškození, protože na několik dní vypadl z operační činnosti vypadl, 20. června už však byl znovu v akci.
Od 15. června se escadrilla zaměřila především na útoky proti Levicím, kde podporovala pozemní ofenzivu.
O bombardování píše The New York Times
Akce letců z 16. a 20. června přerostli málem v mezinárodní skandál. Některé z letadel totiž „zabloudilo“ nad Komárno, kde svrhlo bomby na místní továrnu na minerální oleje v Almásfüzitő nedaleko Komárna společnosti Vacuum Oil Company, která byla vlastněná americkým ropným gigantem Standard Oil Trust založeným John D. Rockefellerem. „Dle stížnosti akciové společnosti Vakuum oil compagnie (sic!) byla jejich továrna na minerální oleje v Almas Füsütő u Komárna 16. a 20. června t. r. bombardována čsl. letci. Vyšetřete tuto záležitost a podejte detailní zprávy,“ píše se v dopisu odeslaného z MNO na Slovensko. Ovšem bez úspěchu. Dokument je totiž opatřen ručně psanou poznámkou „odpověď nedošla“.
Při zpětné rekonstrukci bojových operací už není možné přesně určit, kdo byl „černou ovcí“. Denní „svodka“ k akcím Br.590 z 16. června chybí a z 20. června u žádné z osádek není útok na Komárno zmiňován. Jistými podezřelými by mohli být Poulliquen–Ellner, kteří kromě bombardování nádraží ve Dvorech nad Žitavou (Udvard) a Pribetou (Perbete) také prováděli průzkum v oblasti jižně od Dunaje.
Tak jako tak, akce se „rozmázla“ i v americkém The New York Times, v článku z 2. července se píše o tom, že americká společnost vznesla kvůli škodám pohledávky vůči Československu.
Obsah článku |
To už spěl však konflikt pomalu k závěru, ačkoliv v té době to ještě tušil málokdo, československá strana chystala velkou ofenzivu. Poslední výraznější aktivitu Br.590 zaznamenává 22. června, kdy letělo bombardovat Levice a okolí šest breguetů, což mělo podpořit chystaný útok na město. Následující den provedla jednotka už jen jeden výzvědný let s bombardováním ráno a druhý odpoledne, čímž zakončila své bojové vystoupení na Slovensku.
Po uzavření příměří, které začalo platit od 5. hodiny ranní 24. června, jednotka operovala dál, její činnost spočívala v pozorování, zda maďarská strana dodržuje dohodu a začíná se z území jižního Slovenska skutečně stahovat.
Pokud shrneme operační činnost francouzsko-české escadrilly, vykonala 82 operačních letů, ovšem musíme k tomu přidat poznámku, že toto číslo může být nepřesné. Část letů, které v článku uvádíme, totiž vychází z přehledu letů jednotky, který vznikl až o několik měsíců později. Verifikovat údaje z tohoto výkazu není možné, protože část denních hlášení velitele západního letectva Lachmanna se nedochovala. Jedno ze souhrnných hlášení uvádí jiný počet: „41 letů výzvědných, 63 letů výzvědných a současně pumových, 2 lety pumové. Přesné údaje o routách letů, neb prozkoumaném prostoru nelze činiti, ježto francouzská eskadrilla podléhala gen. štábu, předány byly jen výkazy letů bez bližších udání rout.“
