Breguet XIVA2 od francouzské escadrilly Br.590. Ačkoliv je snímek inscenovaný, dává přesný obrázek, jak probíhalo bombardování. Pozorovatel si musel naskládat bomby pod sebe na podlahu, před bombardováním je odjistit a poté vrhnout na cíl. Vpředu je na snímku pilot Joseph Pouliquen a vzadu Bedřich Starý, rovněž pilot této francouzsko-české jednotky.
Začátky bojového nasazení československého letectva na Slovensku byly hodně krušné, vždyť například první polní letecká setnina neměla v jednu chvíli pro lety přes nepřítele, tedy operační lety, k dispozici vůbec žádný stroj, jindy jen jediný! A když už byly stroje ve větším množství, například breguety u francouzské escadrille Br.590, nebylo vhodné vybavení. Bývalé rakousko-uherské pumy totiž nešly na závěsníky francouzských strojů zavěsit. Improvizovalo se. Pozorovatel si do letounu naskládal pumy pod sebe, nad cílem je odjistil a hodil z letounu na cíl.
I přes tyto problémy dokázalo československé letectvo operovat nad nepřátelskými pozicemi. Bez nadsázky se dá říct, že v jarních a letních měsících roku 1919 podali českoslovenští a francouzští letci s omezenými možnostmi naprosto heroický výkon. 1. a 2. polní letecká setnina podnikla v době nepřátelství po 36 bojových letech, escadrille Br.590 na osm desítek. Nutno podotknout, že proti nim stál papírově daleko silnější protivník. Rudé letectvo Maďarské republiky rad mělo k dispozici hned několik stíhaček Fokker D. VII, možná vůbec nejlepšího letounu první světové války. Naštěstí aktivita maďarského letectva vůči Československu byla v té době minimální.
Působení letectva na Slovensku bylo dosud asi nejpodrobněji zpracováno v L+K speciálu č. 10 z roku 2008. Autorovi článku se však při bádání ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu v Praze dostal do ruky jeden pozapomenutý, „zaprášený“ a znovuobjevený karton, který vnáší poměrně zásadní upřesnění a doplnění zmíněné práce, a to především u 1. polní letecké setniny. Na dalších řádcích se ovšem podíváme i na aktivitu francouzsko-československé escadrilly Br.590 a „východní“ 2. polní letecké setniny. Před tím je však nutné si přiblížit situaci, která na jaře a v létě panovala na Slovensku.
Vznik Maďarské republiky rad
Výchozím bodem bude 20. březen 1919, kdy Maďarsko obdrželo od Dohody nótu s určením nové demarkační linie, která pro Maďary znamenala značné územní ztráty. Na protest proti tomu podala prozápadně orientovaná vláda Denése Berinkeye demisi.
Obsah článku |
Prezident Mihály Károlyi pověřil sestavením vlády sociální demokracii. „Jen čistě sociálně demokratická vláda může udržet pokoj v zemi. Nechceme-li splnit vražedné podmínky Dohody, potřebujeme jednotného vojska. Západní orientace, politika, vybudovaná na Wilsonovi, definitivně ztroskotala. Potřebujeme novou orientaci, která nám zajistí sympatie dělnické internacionály. Nová sociálně demokratická vláda bude muset uzavřít spolek s komunisty, aby v zemi nepovstávaly nepořádek a obtíže, dokud se povede tento boj na život a na smrt proti imperialistickým vetřelcům,“ prohlásil.
Sociální demokraté tedy začali o vládě vyjednávat s komunisty, jejichž předák Béla Kun tou dobou dlel ve vězení. Komunisté zcela převzali iniciativu a v podstatě nadiktoval socialistů podmínky, s nimiž souhlasili. „Společně“ vydali provolání proletariátu, v němž se spojují v jednu stranu a moci se ujímá proletariát, 21. března byla vyhlášena Maďarská republika rad.
Komunistický předák Béla Kun při projevu před maďarským parlamentem v roce 1919
Prezident Kárloyi se poté vzdal úřadu. Béla Kun byl propuštěn z vězení a stal se ministrem zahraničí a hlavní postavou nového režimu. „Pařížská mírová konference rozhodla se vojensky obsadit téměř celé území Uher, považovat demarkační linii za konečnou politickou hranici, a tak znemožnit vyživování a zásobování revolučních Uher. V této situaci zbyl uherské revoluci jediný prostředek k záchraně: diktatura proletariátu, vláda dělníků a chudých sedláků.“
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvNová vláda se nemínila smířit se ztrátou území, respektive podrobit se Vixovu ultimátu. Přesto Maďaři zatím vyčkávali, sovětská vláda dokonce vyhlásila klid zbraní na všech frontách. Ultimátum z mírové konference i přes změnu poměrů v Maďarsku nadále platilo a Dohoda si chtěla vynutit požadavek na vyklizení neutrální zóny. Na 10. dubna proto plánovala francouzská, srbská a rumunská vojska zahájit ofenzivu a generál Franchet d’Espérey vyzval československou armádu k součinnosti. Maršál Ferdinand Foch ovšem 8. dubna operaci zrušil.
Československý krok přes čáru
Československý ministr národní obrany Václav Klofáč v té době přesto vydal rozkaz k přípravě ofenzivy a ani přes zrušení intervenčního zásahu ho neodvolal. Rovněž Rumuni na Fochův zákaz příliš nehleděli a 16. dubna zahájili útok. Postoupili až k řece Tise. Maďaři proto začali stahovat svá vojska z Podkarpatské Rusi a Slovenska, aby tyto jednotky v případě dalšího rumunského postupu nezůstaly odříznuty.
Československá strana zavětřila příležitost. Ministr Klofáč bez jakékoliv konzultace rozkázal zaútočit, intervenci na maďarském území obhajoval jako humanitárně-bezpečností akci, Československo zahájením operací 27. dubna vstoupilo do válečného stavu.
Čechoslováci však nerespektovali mírovou konferencí nově určenou demarkační linii a pokračovali dál. Vše šlo možná až příliš hladce.
Karta se ovšem krátce nato obrátila, 2. května uzavřeli Rumuni s Maďary příměří. A tak maďarské velení mohlo vrhnout veškeré síly proti Československu, nejdříve maďarská Rudá armáda dobyla zpět ztracené území a vytlačila československé jednotky zpět za původní demarkační (Pichonovu) linii. S tím se ovšem Maďaři nespokojili a začali se připravovat k velkému útoku. Ofenzívu zahájili 30. května, na Slovensko útočili v několika proudech s cílem rozdělit československou obranu a postoupit do nitra Slovenska. Nové Zámky obsadili 1. června, Levice 3., Parkán 4., Banskou Štiavnicu 6., Zvolen 7., Košice 9. a o den později se probili až do Bardejova takřka na polských hranicích. Pro československou stranu to byla naprosto kritická situace.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvMezitím se změnilo velení československé armády, prezident jmenoval vrchním velitelem československého vojska francouzského generála Maurice Pellého. Obě strany začaly připravovat své útoky, Maďaři hodlali dobýt Bratislavu, čímž chtěli zlomit odpor protivníka a získat dřívější Horní Uhry pod svou kontrolu, ofenzivu chystala i československá strana, která 7. června zaútočila na celé linii fronty mezi Nitrou a Komárnem, v průběhu dne obsadila Nové Zámky. Právě 7. června se do událostí výrazněji zapojili i letci, nedávno ve Vajnorech přibyvší escadrille Br.590 začala s bombardovacími akcemi. Francouzsko-československá jednotka podpořila útočící jednotky a zaútočila na Nové Zámky. Do akce se zapojily čtyři breguety a Georges Marcel Lachmann na svém spadu. Kapitán Lachmann i deník bojových operací Západní skupiny na Slovensku dokonce přisoudili letcům hlavní roli v případě maďarského opuštění města. Ačkoliv to zní lákavě, pravděpodobně tak horké to nebylo a tato interpretace je značně nadsazená.
Úvodní postup však Pellé zastavil, protože čekal, jak dopadne jednání v Paříži o hraniční linii. Francie vyzvala Maďary, aby do 10. června do 22 hodin zastavili boje a stáhli se ze Slovenska. Maďaři ovšem v boji pokračovali dál, proto Pellé rozhodl postup obnovit. Ve dnech 11. až 13. června probíhaly těžké boje v okolí Levic, které se dají zhodnotit jako nerozhodné, 13. června obsadila 2. divize plukovníka Šnejdárka Zvolen.
Obsah článku |
Ačkoliv 12. června byla v Paříži skutečně vytyčena nová hranice mezi Československem a Maďarskem, která kopírovala původní Pichonovu linii, ze které však vybočovala sinusoidou, aby zohlednila československé dopravní zájmy, boje neustaly. O tři dny později dostaly obě válčící strany novou podobu hranic na vědomí, Maďaři dokonce ultimátum, aby se do 14 dní stáhli za vytyčenou hranici, jinak zasáhnou vojska Dohody. Přestože maďarská vláda souhlasila s tím, že se mu podřídí, bojovalo se stále dál.
Tuhé boje pokračovaly zejména v okolí Levic, kam také směřovala i letecká aktivita escadrilly Br.590 i 1. polní letecké setniny. Zatímco aktivita letců na západním Slovensku ve druhé polovině června kulminovala, 2. polní letecká setnina provedla mezi 13. a 20. červnem pět výzvědných letů v prostoru Košic, Prešova a Užhorodu.
Vše však spělo k finále. Maďaři u Levic nasazovali poslední zálohy, naproti tomu Čechoslováci plánovali novou ofenzivu za využití čerstvého sboru polního podmaršálka Aloise Podhajského. Pellé se chystal zaútočit 25. června, k tomu však již nedošlo. Den před plánovaným útokem nastal v 5:00 klid zbraní. Maďarská armáda se 1. července začala stahovat z československého území, 5. července území Slovenska zcela vyklidila. Čechoslováci začali do 7. července postupně obsazovat území jižního Slovenska až po dohodnuté neutrální pásmo.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvEscadrille Br.590
Generál Eugène Mittelhauser vyznamenává příslušníky escadrilly Br.590 za bojovou činnost během konfliktu s Maďarskem v roce 1919. V první řadě zleva je Georges Lachmann, René Roussin, Joseph Poulliquen, Francois Fogues, Josef Hamšík a Viktor Adam, kterého právě dekoruje generál Mittelhauser. Ve druhé řadě je v tmavší uniformě i český pilot Br.590 Bedřich Starý.
V předchozí části jsme si nastínili situaci na Slovensku na přelomu jara a léta roku 1919, stav pro československou stranu byl v jednu chvíli kritický, neprospěla tomu i jistá rivalita a soupeření italské a francouzské mise, od 1. června však převzali velení Francouzi, Italové posléze své působení v Československu ukončili, žel část velitelů a důstojníků odešla uprostřed bojů v době silné maďarské ofenzivy.
Obsah článku |
Začátkem června byla pro Československo situace nejkritičtější, maďarské oddíly postupovaly do nitra Slovenska. Právě v té době se ve slovenských kulisách objevuje francouzská escadrilla Br.590. Nutno podotknout, že to byla značná posila, co se týká letectva. Na problémy dvou čistě československých setnin, tedy 1. a 2. polní letecké setniny, se podíváme v dalších částech článku. Obě jednotky totiž měly značné materiální problémy, v jednu chvíli musely dokonce přestat s operační činností, protože neměly ani jeden letuschopný stroj. Proto když na letiště Vajnory u Bratislavy přilétli Francouzi s jedním stíhacím spadem a pěti průzkumnými breguety. Byla to na dobové poměry značná síla, ačkoliv i tato escadrilla se musela potýkat se specifickými problémy.
Ještě je třeba na úvod zmínit, že rekonstrukce bojového nasazení escadrilly Br.590 na Slovensku je do značné míry komplikovaná. Velitel jednotky, posléze i letectva Západní skupiny na Slovensku, capitaine Georges Marcel Lachmann, sice podával nadřízeným denní hlášení, část svodek se ovšem nedochovala, žel právě z období možná největší aktivity jednotky. Nicméně se autorovi článku povedl objevit přehled letů jednotky od jejího postavení až do září 1919. Vadou na kráse ovšem je, že tento dokument vznikl až zpětně na podzim 1919, obsahuje tak některé nepřesnosti a chyby. Každý bojový let jsem se proto pokusil verifikovat pomocí jiných dokumentů, u většiny se to povedlo, ale u části nikoliv.
Příchod francouzské jednotky do Československa se datuje na 9. dubna 1919, kdy přišla do Prahy první část escadrilly. V hlavním městě, respektive ve Kbelích, dleli letci až do začátku června. Jako první 4. června odletěl na Slovensko se Spadem S.XIIIC1 výrobního čísla 10 279 velitel capitaine Georges Marcel Lachmann, který hned následující den provedl také hodinu a třicet minut dlouhý průzkumný let, čímž odstartoval čilou činnost této jednotky na Slovensku, 6. června totiž jeho spad doplnilo pět Breguetů XIVA2 (výrobních čísel 8288, 9052, 9068, 9121 a 9122), 16. června k nim přibyl ještě šestý s výrobním číslem 9117 (pravděpodobně jako náhrada za poškozený stroj 9122), v závěru konfliktu ještě 9115.
Nabízí se logická otázka, proč na Slovensko nebylo vysláno všech dvanáct francouzských „breketů“ (kromě výše zmíněných byly v Praze ještě stroje výrobních čísel 8277, 9116, 9119, 9120 a 9124). Odpověď je vcelku jednoduchá, nebyli piloti, kteří by s tímto letounem uměli létat. Ačkoliv pilotů u Leteckého sboru RČS bylo poměrně dost, byli to vesměs bývalí rakousko-uherští letci, kteří byli zvyklí na jinou techniku a především na volantové řízení aeroplánů. Další překážkou byla jazyková bariéra. A tak se na východ přesunuli lieutenant René Roussin, sergent Joseph Pouliquen a Francois Fogues a adjudant Honoré Soubira, ke kterým se přidal ještě československý příslušník francouzského letectva lieutenant Bedřich Starý. Později přibyl do sestavy sedmý pilot sergent Georges Pariset. Zatímco pilotů byl relativní dostatek, horší to bylo s pozorovateli, v řadách Br.590 byl jeden jediný – lieutenant René Gigleux. Stejně jako jediným střelcem jednotky byl Victor Adam. Dvojici tak museli doplňovat příslušníci pozemního personálu – Raymond Coutem, Louis Mongardien a Henri Comboul. Kromě nich byli k jednotce přiděleni i čeští pozorovatelé – poručíci Josef Hamšík (stručný medailonek Josefa Hamšíka najdete v článku Dostali stovky letců do zahraničního odboje, sami skončili pod gilotinou) a Gustav Geyer s kapitánem Robertem Ellnerem. Všichni tři byli bývalí příslušníci rakousko-uherského letectva.
Skupinová fotografie příslušníku letectva ve společnosti Brandenburgu C. I. Pochází pravděpodobně z roku 1919. Křížkem je označen Gustav Geyer, který během bojů na Slovensku v roce 1919 působil coby pozorovatel u escadrilly Br.590.
Rovnou do boje
Po přesunu do Vajnor nebyl čas na nějaké rozkoukávání, už 7. června totiž podnikla francouzsko-česká escadrilla čtyřmi breguety a spadem útok na Nové Zámky, jedním letounem se zapojila i 1. polní letecká setnina. V hlášeních je tomuto leteckému útoku přisuzována až magická moc, protože je bombardování dáváno do souvislosti s maďarským vyklizením města. Ačkoliv to vypadá velmi lákavě, že „rudá chátra“ v dešti bomb město raději vyklidila, střízlivýma očima to spíše byla propagandistická vějička. Můžeme pouze konstatovat, že aviatici napadli okolo 8. hodiny ranní nádraží, kde zasáhli nádražní budovu, lokomotivy a trať. Rozsah poškození však není znám.
Už jsme několikrát zmínili, že Br.590 se musela potýkat s problémy, protože rakousko-uherské pumy nebylo možné na závěsníky francouzských strojů zavěsit. Jak tedy mohli letci bombardovat? Bylo to poněkud dobrodružné počínání, které se podobalo nesmělým pokusům z počátku velké války, nikoliv „moderního“ bombardování v roce 1919.
Místem pro přepravu nebezpečného nákladu se stala podlaha letounu. Zpravidla se tam vešlo pět nebo šest 10kg pum. Před útokem musel tedy pozorovatel pumu odjistit a přes bok letounu ji vrhnout na cíl. Jelikož nešlo bombardovat najednou, musel si pilot s pozorovatelem celé toto martyrium nad cílem zopakovat několikrát. A když tento akrobatický výkon letci provedli, ani poté neměli vyhráno, řada pum totiž neexplodovala. V hlášení z 12. června Lachmann zaznamenává, že ze 109 svržených pum, jich vybuchlo jen 68. Tedy více než třetina přišla na zmar.
Při ranním náletu 8. června na nádraží v Levicích se o tom přesvědčila osádka Starý–Hamšík, z pěti pum nevybuchly hned tři, zbylé dvě dopadly na koleje před nádražní budovu. V 17 hodin odstartovaly k bombardovacím letům tři breguety, každý obtěžkán několika 10kg pumami složenými na podlaze. Bohužel i v podvečer se osádky potýkaly s problémy. Osádka Roussin–Mongardien svrhla jednu pumu na vlak ve stanici Dvory nad Žitavou (Udvard), která ovšem nevybuchla, další tři si nechali na nádraží v Levicích, cíl zasáhla však jediná. Starý a Hamšík zaútočili neúspěšně na vlak ve Dvorech nad Žitavou třemi pumami, jednu pak svrhli na nádraží v Pribetě. Poslední osádka Soubira–Adam útočila na jedoucí obrněný vlak na trati mezi Parkanem (dnes Štúrovo) a Dvory nad Žitavou. „4 explodovaly blízko soupravy,“ stojí v hlášení.
 |
V následujících dnech je rekonstrukce aktivity Br.590 problematická, chybí totiž čtyři denní svodky. Ze souhrnu činnosti za období mezi 6. a 12. červnem a později sestaveného přehledu letů však můžeme konstatovat, že mezi 9., 10. a 11. června jednotka podnikla 7 zvědných letů a 12 zvědných s bombardováním. Bohužel cíle útoku nelze kvůli absenci podkladů přesně určit, ale vzhledem k aktivitě pozemního vojska v okolí Levic, lze předpokládat, že ofenziva byla podpořena i aviatiky. Nejaktivnější byla Br.590 10. června, kdy absolvovala 14 letů, z toho 3 čistě zvědné.
O dva dny později, 12. června, si velitel jednotky René Roussin s pozorovatelem René Gigleuxem si na breguetu výrobního čísla 9122 „odskočili“ mimo obvyklou operační zónu těchto dní, provedli totiž nálet na nádraží a továrnu v Rábu (Györ). Výsledek? Osádka zaznamenala čtyři exploze, jedna puma zasáhla nádraží, další dvě vybuchly na nádvoří továrně. Útok na Raab je zajímavý ještě z jednoho důvodu, šlo o první pokus zaútočit na továrnu vyrábějící zbraně, tedy s hodně přimhouřenýma očima to lze prohlásit za první československé strategické bombardování. V oné továrně se totiž měla vyrábět Štíhlá Emma, čili dělo ráže 30,5 cm. „(Ráb): Továrna na těžká děla (30,5 cm). Personál je posílen o dělníky továrny v Czepelu. Může vyrábět jednu baterii denně. Továrny v Raabu a Ungvar-Altenburg představují důležité cíle pro letectvo,“ stojí v dokumentu z 9. června 1919.
Rekonstruovat činnost od 14. do 19. června lze opět jen obtížně, chybí totiž denní hlášení. Velitel letectva Západní skupiny sice počátkem července sepsal souhrnný výčet operační činnosti Br.590 i 1. polní letecké setniny, ale ten podle mého názoru příliš nesedí. Také přehled letů jednotky, který vznikl zpětně až na podzim, je potřeba brát s rezervou. Lety v něm zaznamenané uvádím v přehledu operačních letů jednotky v další části článku.
„Výčet operací letectva od 13. 6. do 30. 6.: francouzské letectvo: průzkum 16, bombardování 28, svržených bomb 136. Cíl Levice, nádraží Parkán, nádraží Kisújfalu (Nová Vieska), nádraží Udvard (Dvory nad Žitavou). Počet letů 38, vzdušné boje 1,“ nastiňuje Lachmann operační činnost Br.590.
Příslušníci francouzsko-československé escadrilly Br.590 v době bojů na Slovensku v roce 1919
Aspoň krátce se zmiňme o uváděném vzdušném souboji. K prvnímu a poslednímu souboji došlo 14. června nad Rábem. Osádka Fogues–Ellner se utkala s maďarským stíhacím Aviatikem D. I Berg (výrobní číslo 348.46, pilot József Mátyásffy). Maďarské prameny sice hovoří o ztrátě československého stroje, ale ten se vrátil zpět na domovské letiště. Ve zdůvodnění udělení Československého válečného kříže pro Ellnera však stojí, že nepřítele kulomety zahnal. Je možné, že u breguetu 9121 přece jen došlo k nějakému lehčímu poškození, protože na několik dní vypadl z operační činnosti vypadl, 20. června už však byl znovu v akci.
Od 15. června se escadrilla zaměřila především na útoky proti Levicím, kde podporovala pozemní ofenzivu.
O bombardování píše The New York Times
Akce letců z 16. a 20. června přerostli málem v mezinárodní skandál. Některé z letadel totiž „zabloudilo“ nad Komárno, kde svrhlo bomby na místní továrnu na minerální oleje v Almásfüzitő nedaleko Komárna společnosti Vacuum Oil Company, která byla vlastněná americkým ropným gigantem Standard Oil Trust založeným John D. Rockefellerem. „Dle stížnosti akciové společnosti Vakuum oil compagnie (sic!) byla jejich továrna na minerální oleje v Almas Füsütő u Komárna 16. a 20. června t. r. bombardována čsl. letci. Vyšetřete tuto záležitost a podejte detailní zprávy,“ píše se v dopisu odeslaného z MNO na Slovensko. Ovšem bez úspěchu. Dokument je totiž opatřen ručně psanou poznámkou „odpověď nedošla“.
Při zpětné rekonstrukci bojových operací už není možné přesně určit, kdo byl „černou ovcí“. Denní „svodka“ k akcím Br.590 z 16. června chybí a z 20. června u žádné z osádek není útok na Komárno zmiňován. Jistými podezřelými by mohli být Poulliquen–Ellner, kteří kromě bombardování nádraží ve Dvorech nad Žitavou (Udvard) a Pribetou (Perbete) také prováděli průzkum v oblasti jižně od Dunaje.
Tak jako tak, akce se „rozmázla“ i v americkém The New York Times, v článku z 2. července se píše o tom, že americká společnost vznesla kvůli škodám pohledávky vůči Československu.
Obsah článku |
To už spěl však konflikt pomalu k závěru, ačkoliv v té době to ještě tušil málokdo, československá strana chystala velkou ofenzivu. Poslední výraznější aktivitu Br.590 zaznamenává 22. června, kdy letělo bombardovat Levice a okolí šest breguetů, což mělo podpořit chystaný útok na město. Následující den provedla jednotka už jen jeden výzvědný let s bombardováním ráno a druhý odpoledne, čímž zakončila své bojové vystoupení na Slovensku.
Po uzavření příměří, které začalo platit od 5. hodiny ranní 24. června, jednotka operovala dál, její činnost spočívala v pozorování, zda maďarská strana dodržuje dohodu a začíná se z území jižního Slovenska skutečně stahovat.
Pokud shrneme operační činnost francouzsko-české escadrilly, vykonala 82 operačních letů, ovšem musíme k tomu přidat poznámku, že toto číslo může být nepřesné. Část letů, které v článku uvádíme, totiž vychází z přehledu letů jednotky, který vznikl až o několik měsíců později. Verifikovat údaje z tohoto výkazu není možné, protože část denních hlášení velitele západního letectva Lachmanna se nedochovala. Jedno ze souhrnných hlášení uvádí jiný počet: „41 letů výzvědných, 63 letů výzvědných a současně pumových, 2 lety pumové. Přesné údaje o routách letů, neb prozkoumaném prostoru nelze činiti, ježto francouzská eskadrilla podléhala gen. štábu, předány byly jen výkazy letů bez bližších udání rout.“
| Datum | Osádka | Letoun | Doba letu (v hod.) | Druh letu |
|---|---|---|---|---|
| 5. 6. 1919 | Capt. Georges Lachmann | Spad S.XIIIC1 10 279 | 1:30 | výzvědný |
| 7. 6. 1919 | Capt. Georges Lachmann | Spad S.XIIIC1 10 279 | 2:25 | výzvědný |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:30 | výzvědný s bombardováním; Nové Zámky | |
| Adj. Honoré Soubira – Adj. Victor Adam | Breguet XIVA2 9052 | 2:30 | výzvědný s bombardováním; Nové Zámky | |
| Sgt. Francois Fogues – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9121 | 2:20 | výzvědný s bombardováním; Nové Zámky | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – mech. Raymond Coutem | Breguet XIVA2 9068 | 1:45 | výzvědný s bombardováním; Nové Zámky | |
| 8. 6. 1919 | Capt. Georges Lachmann | Spad S.XIIIC1 10 279 | 1:40 | výzvědný; Nové Zámky, Šurany, start 9:50, přistání 11:30 |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:10 | výzvědný s bombardováním nádraží Levice, 3 pumy nevybuchly, 2 zasáhly kolej před nádražím; průzkum Šurany, Vráble, Zlaté Moravce, Levice, Kozárovice, start 9:50, přistání 12:00 | |
| Lt. René Roussin – mech. Louis Mongardien | Breguet XIVA2 9122 | 2:00 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. René Roussin – mech. Louis Mongardien | Breguet XIVA2 9122 | 2:15 | výzvědný s bombardováním Dvorů nad Žitavou (Udvard, puma nevybuchla), nádraží Levice (2 pumy nevybuchly, 1 vybuchla před nádražní budovou, start 17:00, přistání 19:15 | |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:00 | výzvědný s bombardováním Dvorů nad Žitavou (Udvard, 3 bomby), nádraží Pribeta (1 puma), start: 17:00, přistání: 19:00 | |
| Adj. Honoré Soubira – Adj. Victor Adam | Breguet XIVA2 9052 | 2:40 | výzvědný s bombardováním; obrněný vlak na trati Udvard–Parkány, 6 pum (4 vybuchly blízko), start: 17:00, přistání: 19:40 | |
| 9. 6. 1919 | Sgt. Francois Fogues – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9121 | 4:25 | výzvědný s bombardováním |
| Sgt. Francois Fogues – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9121 | výzvědný s bombardováním | ||
| Capt. Georges Lachmann | Spad S.XIIIC1 10 279 | 1:20 | výzvědný s bombardováním | |
| 10. 6. 1919 | Capt. Georges Lachmann | Spad S.XIIIC1 10 279 | 1:09 | výzvědný |
| Adj. Honoré Soubira – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9052 | 1:20 | výzvědný | |
| Adj. Honoré Soubira – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9052 | 1:40 | výzvědný | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 9068 | 2:45 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:30 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 3:40 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | výzvědný s bombardováním | ||
| Lt. René Roussin – mech. Louis Mongardien | Breguet XIVA2 9122 | 2:30 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. René Roussin – mech. Louis Mongardien | Breguet XIVA2 9122 | 3:40 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. René Roussin – mech. Louis Mongardien | Breguet XIVA2 9122 | výzvědný s bombardováním | ||
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Gustav Geyer | Breguet XIVA2 9068 | 3:40 | výzvědný s bombardováním | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Gustav Geyer | Breguet XIVA2 9068 | výzvědný s bombardováním | ||
| Sgt. Francois Fogues – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9121 | 5:20 | výzvědný s bombardováním | |
| Sgt. Francois Fogues – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9121 | výzvědný s bombardováním | ||
| Sgt. Francois Fogues – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9121 | výzvědný s bombardováním | ||
| 11. 6. 1919 | Capt. Georges Lachmann | Spad S.XIIIC1 10 279 | 2:10 | výzvědný |
| 12. 6. 1919 | Lt. René Roussin – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9122 | 3:35 | výzvědný s bombardováním Rábu (Györ), 4 exploze, 1 puma zasáhla nádraží, 2 nádvoří před továrnou |
| Lt. René Roussin – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9122 | |||
| 13. 6. 1919 | Lt. René Roussin – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9122 | 2:30 | výzvědný s bombardováním |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:45 | výzvědný s bombardováním Parkanu, shozeno 6 pum, 4 vybuchly, 3 na nádraží | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – mech. Raymond Coutem | Breguet XIVA2 9068 | 2:45 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:30 | výzvědný s bombardováním | |
| Sgt. Francois Fogues – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9121 | 2:30 | výzvědný s bombardováním | |
| 14. 6. 1919 | Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:00 | výzvědný s bombardováním |
| Sgt. Francois Fogues – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9121 | 2:30 | výzvědný s bombardováním Rábu, souboj s Aviatikem D. I Berg 348.46 | |
| 15. 6. 1919 | Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:15 | výzvědný s bombardováním |
| 16. 6. 1919 | Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:10 | výzvědný s bombardováním |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:30 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – Capt. Georges Lachmann | Breguet XIVA2 9052 | 1:55 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9052 | 1:05 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9052 | 1:40 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – Lt. René Roussin | Breguet XIVA2 9052 | 0:40 | výzvědný s bombardováním | |
| Sgt. Georges Pariset – mech. Chanel | Breguet XIVA2 9115 | 2:30 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. René Roussin – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9117 | 2:30 | výzvědný s bombardováním | |
| 17. 6. 1919 | Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 2:00 | výzvědný s bombardováním |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:30 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. Bedřich Starý – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:15 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9052 | 1:44 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9052 | 1:50 | výzvědný s bombardováním | |
| 18. 6. 1919 | Lt. René Roussin – por. Gustav Geyer | Breguet XIVA2 9117 | 1:00 | výzvědný s bombardováním |
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:40 | výzvědný s bombardováním | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:00 | výzvědný s bombardováním | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 8288 | 1:40 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9052 | 1:44 | výzvědný s bombardováním | |
| Adj. Honoré Soubira – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9052 | 2:05 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. René Roussin – por. Gustav Geyer | Breguet XIVA2 9117 | 1:50 | výzvědný s bombardováním | |
| Lt. René Roussin – por. Gustav Geyer | Breguet XIVA2 9117 | 1:44 | výzvědný s bombardováním | |
| 19. 6. 1919 | Sgt. Joseph Pouliquen – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 8288 | 2:00 | výzvědný s bombardováním |
| 20. 6. 1919 | Lt. René Roussin – Adj. Victor Adam | Breguet XIVA2 9117 | 0:30 | výzvědný s bombardováním Dvorů nad Žitavou (Udvard, město a nádraží), obrněného vlaku severně od Nových Zámků, Malé a Bánovské Kesy, pumy 10 × 20 kg |
| Lt. René Roussin – Adj. Victor Adam | Breguet XIVA2 9117 | 0:40 | ||
| Lt. René Roussin – por. Gustav Geyer | Breguet XIVA2 9117 | 2:15 | ||
| Sgt. Joseph Pouliquen – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 8288 | 1:30 | výzvědný s bombardováním nádraží Dvory nad Žitavou (Udvard) a Pribeta (Perbete), pozorování oblasti jižně od Dunaje, pumy 12× 20 kg, 1 zápalná | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 8288 | 0:45 | ||
| Sgt. Joseph Pouliquen – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 8288 | 0:45 | ||
| Sgt. Joseph Pouliquen – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 8288 | 1:30 | ||
| Sgt. Francois Fogues – mech. Henri Comboul | Breguet XIVA2 9121 | 4:10 | výzvědný s bombardováním severovýchodně, východně a jihovýchodně od Nových Zámků, pumy 9× 20 kg | |
| Sgt. Francois Fogues – mech. Henri Comboul | Breguet XIVA2 9121 | |||
| Sgt. Francois Fogues – mech. Henri Comboul | Breguet XIVA2 9121 | |||
| 21. 6. 1919 | Adj. Honoré Soubira – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9052 | 2:19 | výzvědný s bombardováním, průzkum v prostoru Nových Zámků, bombardování nádraží v Pribetě, pumy 3× 20 kg, 1 zasáhla nádražní budovu |
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 9068 | 1:30 | výzvědný s bombardováním, průzkum jižně od Dunaje, pumy 3× 20 kg na továrnu v Rábu | |
| 22. 6. 1919 | Lt. Bedřich Starý – Adj. Victor Adam | Breguet XIVA2 8288 | 2:00 | výzvědný s bombardováním, útok na Levice, pumy 3× 20 kg |
| Adj. Honoré Soubira – Capt. Georges Lachmann | Breguet XIVA2 9052 | 2:05 | výzvědný s bombardováním, útok na Levice, pumy 3× 20 kg | |
| Sgt. Francois Fogues – mech. Henri Comboul | Breguet XIVA2 9121 | 1:50 | výzvědný s bombardováním, útok na Levice, pumy 3× 20 kg | |
| Sgt. Joseph Pouliquen – por. Josef Hamšík | Breguet XIVA2 9068 | 2:30 | výzvědný s bombardováním, útok na Levice, pumy 3× 20 kg | |
| Lt. René Roussin – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9117 | 2:30 | výzvědný s bombardováním, útok na Levice, pumy 3× 20 kg | |
| Sgt. Georges Pariset – por. Gustav Geyer | Breguet XIVA2 9115 | 1:30 | výzvědný s bombardováním, útok na Levice, pumy 5× 10 kg | |
| 23. 6. 1919 | Sgt. Georges Pariset – Lt. René Gigleux | Breguet XIVA2 9115 | 1:30 | výzvědný s bombardováním Levic, pumy 5× 10 kg |
| Sgt. Joseph Pouliquen – kpt. Robert Ellner | Breguet XIVA2 9068 | 2:00 | výzvědný s bombardováním nádraží Salló (nádraží u vesnic Kis-Salló – Tekovské Lužianky a Nagy-Salló – Tekovské Lužany) | |
1. polní letecká setnina
Příslušníci 1. polní letecké setniny u Brandenburgu C. I (öAlb) 26.17. Tento stroj do bojů na jižním Slovensku již nezasáhl, protože 1. května havaroval u Buchlovic. S letouny stejného typu ovšem jednotka operovala, konkrétně jde o stroje výrobních čísel 27.64 a 27.88, do bojů zasáhl i stroj série 129, s výrobním číslem 18.
Vyhlášení Maďarské republiky rad zastihlo 1. polní leteckou setninu na košickém letišti Barca. O operačním nasazení jednotky příliš hovořit nemůžeme, protože jediný výzvědný let na stroji Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.17 provedla osádka důstojnický zástupce Rudolf Forst a nadporučík František Köhler 17. dubna, a to bylo v tomto období z operačního nasazení setniny na východním Slovensku vše. Další aktivitu znemožnilo počasí, 28. dubna byla jednotka převelena do Uherského Hradiště, zde ovšem pobyla jen krátce a 4. května se znovu stěhovala, tentokrát do Pezinku nedaleko Bratislavy, který se stal jejím domovským letištěm až do 22. července, kdy se přesunula do Nitry.
Obsah článku |
Do Pezinku se 1. polní letecká setnina přesunovala se třemi stroji. Výše zmíněný „branďák“ 26.17 se již nestěhoval, 1. května s ním totiž havarovali při nouzovém přistání šikovatel Rudolf Horáček a nadporučík František Köhler. Jednotka měla k dispozici LVG C. VI 4869/18 a Brandenburgy C. I (ÖAlb) 27.88 a (U) 169.99, ovšem s tím, že 17. května byl prohlášen stroj 27.88 za „neletuschopný“ pro vydřená ložiska motoru, zjevně to však nebyla závada hodná toho, aby byl vyřazen z operační služby a u jednotky létal až do 10. června! V hlášení z 10. června je ve výkazu jednotky stále veden jako pohotový s poznámkou „motor již silně vychozený, jde nepravidelně“. Kariéru mu „ukončila“ až 10. června havárie šikovatele Karla Dohnala s praporčíkem Františkem Bursou. Lépe řečeno kariéru u setniny skončila draku stroje. Vychozený motor Hiero Hi (Fd) 33.648 sloužil dál! Byl přemontován do Brandenburgu C. I (öAlb) 27.64, který měl potíže s motorem, zřejmě vychozený motor byl pořád lepší než ten původní. Tento příklad naprosto vystihuje kritickou materiální situaci 1. polní letecké setniny.
Přesun do Pezinku
Operační činnost v Pezinku zahájila setnina 17. května, kdy provedli 2 hodiny a 10 minut trvající výzvědný let důst. zást. Rudolf Forst a npor. Miloslav Doležel na stroji LVG C. VI 4869/18. Právě tento stroj byl nyní v podstatě jediným operačním. Výzvědné lety provedla osádka Forst–Doležel ještě 20., 21., 22., 24. (místo Doležela letěl npor. František Weinert) a 25. května. Při posledním letu byl stroj při přistání na nouzovém letišti v Lučenci lehce poškozen – vrtule a podvozek. Během šesti letů lvgéčko strávilo ve vzduchu 12 hodin a 33 minut. Branďák 169.99 byl v tomto období využit ke dvěma cvičným a jednomu propagačnímu letu. Již zmíněný 27.88 měl sice vyběhaný motor, to ovšem nebránilo tomu, aby 22. května letěl na 1 hodinu a 40 minut trvající výzvědný let (osádka: čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert). Ve vzduchu byl i 23., 25. a 26. května, kdy na detašmánu v Lučenci pilot Hrazdil při přistání poškodil kolo. Zapojení posledního stroje – Brandenburg C. I (U) 169.99 – do operační činnosti setniny mělo jepičího trvání. Hned při prvním ostrém letu 28. května s ním totiž v žitném poli u Félu (dnes Tomášov) havaroval čet. Ludvík Pravda s npor. Miloslavem Doleželem. Poškození bylo natolik vážné, že stroj byl zcela odepsán.
Pokud si to shrneme, tak večer 28. května neměla setnina ani jeden letuschopný stroj. LVG 4869/18 měl poškozenou vrtuli a podvozek, branďák 27.88 měl poškozené kolo, 169.99 byl zrušen. Naštěstí již následující den přišly z Prahy posily – cvičná Anatra Anasal DS 01.106 a Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.64. Anatru však na Slovensku provázela smůla, hned při prvním letu pilot šikovatel Rudolf Horáček urazil ostruhu, s tím si u jednotky ještě poradili, při záletu po opravě, 5. června, během přistání však zkolabovalo pravé kolo, po následném pilotově manévru skončil letoun na zádech. U setniny nebylo možné opravu provést, bylo proto rozhodnuto o odeslání do Prahy. Mezitím, 3. června, převzala setnina ještě druhou anatru s výrobním číslem 010.122, která začala plnit roli jakéhosi cvičného stroje jednotky. První let s ní je doložen 13. června, kdy pětiminutový zálet provedl šikovatel Rudolf Horáček.
Počátkem června byla tedy materiální situace 1. polní letecké setniny stále kritická, 7. června přišla totiž i o své lvgéčko. Po opravě se jal jeho záletu četař Hrazdil, hned při startu ho však zle pochroumal, a tak ho ještě téhož dne navagonovali k anatře a odeslali do Leteckého arsenálu v Praze.
I přes neustále kolize dokázala jednotka podnikat operační lety s jedním jediným strojem – branďákem 27.88, který ovšem měl vyběhaný motor. Druhý branďák totiž byl dočasně neschopný pro potíže s motorem. Do dění na frontě se tak mohla zapojit jen v omezené míře, 7. a 8. června sice měly osádky čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert a šikovatel Karel Dohnal – npor. Miloslav Doležel kromě pozorování i bombardovat, ale „bomby nevybuchly“. Dne 9. června řady jednotky rozšířily dva letouny. Tedy dva. Italský SVA 10 128/68 a Brandenburg C. I (Ph) 129.18, ovšem druhý stroj beze vzpěr k nosným plochám! Jak by řekl klasik: „to je u létajícího aparátu, dost podstatná závada, ne?“
Československý brandenburg od 1. polní letecké setniny nad letištěm v Nitře. Snímek sice pochází z roku 1919, ale již po uzavření příměří.
Časté karamboly znamenaly i určitá škatulata v řadách pilotů, kterým byly nehody dávány za vinu, 11. června byli rozkazem generála Mittelhausera odesláni k doškolení do Prahy – štábní šikovatel Josef Kalný, šikovatel Karel Dohnal a četaři Ludvík Pravda s Bohuslavem Hrazdilem. Tuto čtveřici měli nahradit četaři Václav Belza, Karel Janda, Bohumil Landa a Alois Vrecl, všichni skutečně do Pezinku dorazili, protože ve druhé polovině června mají u setniny doloženy lety. Trochu záhadou zůstává, proč u jednotky zůstal i původně odvelený Hrazdil. V popisu nehody z 10. června je u něj poznámka „již odeslán do Prahy“, ale 12. června zalétal 129.18 již se vzpěrami a 27.64 s motorem z 27.88, o čtyři dny později dokonce podnikl nálet na Levice. Nadřízení možná přimhouřili oči, protože hlášení z 10. června zmiňuje „nadp. Weinert a pilot Hrazdil zadáni k vyznamenání pro zachránění aparátu před nepřítelem. Předloženo vrch. velitelství“. Zcela jistě se jednalo o let ze 7. června, protože jindy tato osádka spolu neletěla, bližší podrobnosti k „zachránění aparátu před nepřítelem“ však nejsou známy. Je pravděpodobné, že to bylo při útoku na Nové Zámky.
Jak již bylo řečeno v předchozí části, od 7. června začala ofenziva československé armády proti Levicím, 8. června provedla osádka Dohnal–Doležel pozorování severně od Nových Zámků, následně měla zaútočit na Levice, pro potíže s motorem k útoku ovšem nedošlo. Levice se následně staly cílem útoku setniny při každém z 13 bombardovacích letů, které podnikla až do konce nepřátelství. Nejaktivnější byla jednotka 16. a 17. června, kdy provedla každý den po 6 operačních letech. V obou dnech byla velmi aktivní escadrille Br.590, která provedla 7 a 6 operačních letů.
Pokud se blíže podíváme na aktivitu 1. polní letecké setniny 16. června, uvidíme několik zajímavostí. Především do akce nasadila kromě dvou branďáků (27.64 a 129.18) i SVA 10 128/68, pro nějž to byl vůbec první let po příletu do Pezinku, zároveň však poslední. Nadstrážmistr Brejla totiž při „špatném přistání na pilotovi neznámém letišti“ poškodil přední část trupu, motor, nosníky, hlavní benzinovou nádrž, olejovou nádržku, chladič, kompas, kola, podvozek i vrtuli. Pilot i pozorovatel (rtm. Mirko Dostál) byli zraněni, jak vážně, není jasné. Ve zprávě velitele francouzské letecké mise Jeana Bordage z 20. června je uvedeno: „pilot zraněn těžce“. Brejla i Dostál se do letecké činnosti znovu zapojili v srpnu, druhý jmenovaný však měl u jednotky již 5. července přednášku o Janu Husovi.
Alois Vrecl
Další zajímavostí jsou zmínky o letišti v Nitře. Podle mého názoru ho 16. června setnina využila coby pomocné letiště. Pokud se podíváme na vzdálenosti letů toho dne, je to nasnadě. Čet. Vrecl – npor. Doležel mají toho dne zaznamenány dva lety s 27.64 ve vzdálenosti 150 a 140 km. Domnívám se tedy, že letěli z Pezinku nad Levice a následně pro doplnění bomb do Nitry, z Nitry se pak znovu vydali nad Levice a zpět do Pezinku. Vrecl podnikl v podvečer ještě jeden let s pozorovatelem por. Vladimírem Skrejšovským. Díky torzovité zprávě z toho dne, víme i časy startu a přistání – 17:30 a 19:35. „Úloha: Bombardování Levice, město i nádraží, respect. na silnici z Levice do Pečenice jedoucí train. Provedení: por. Skrejšovský hlásí: Na nádraží Levice hozeny 4 bomby a na město 1 bomba. Město i okolí prázdné. Aparát silně ostřelován nepřátelským dělostřelectvem.“ Druhá dochovaná zpráva z toho dne hovoří o osádce letounu 129.18 čet. Hrazdilovi a nadp. Weinertovi. „Úkol týž, jako u poručíka Skrejšovského. Provedení: nadp. Weinert hlásí: na sev. vých. konci odjíždějící train asi 100 vozů. Hozeny 3 bomby. Celá silnice z Levice do Pečenice plná trainů. 1 km sev. od kóty 214 stojí nepřátelská baterie (výstřel děla jasně vidět – oheň). Na silnici Levice–Maďarovce silný train na ústupu. Pancéřový vlak více neviděti. Aparát ostřelován silně nepřátelským dělostřelectvem.“ Tato osádka odstartovala v 18:30 z Nitry a v 19:40 přistála v Pezinku. Právě start z Nitry by mohl potvrzovat mou domněnku, že setnina letiště využila pro doplnění bomb po prvním náletu. Předchozí 140km let této osádky tedy byl na trase Pezinok–Levice–Nitra.
Zatímco lety 16. června jdou na základě indicií „dopočítat“, s operačními lety 17. června to je horší. Možno jen konstatovat, že čet. Vrecl a por. Skrejšovským podnikli s brandenburgem 27.64 čtyři lety: 280 km (1 hodina a 56 minut), 175 km (1 hodina a 40 minut), 155 km (1 hodina a 10 minut) a 90 km (40 minut) a důst. zást. Forst – npor. Doležel s aparátem 129.18 dva: 195 km (1 hodina a 37 minut) a 210 km (1 hodina a 50 minut).
Tři havárie v jeden den
Obsah článku |
Následující den, 18. června, byl pro setninu doslova materiální katastrofou, přišla totiž hned o tři stroje. Do Pezinku toho dne přišla posila v podobě stíhacího Spadu S. VIIC1 výrobního čísla 11 255, ovšem u jednotky se ohřál doslova pět minut. Za jeho řízení usedl pilot s nejvíce zkušenostmi s kniplovým řízením důstojnický zástupce Rudolf Forst. Při přistání po pětiminutovém záletu však vypnul motor „následkem čehož letadlo propadlo. Podvozek úplně rozbit, trup na přední části, motorový kryt, benzinová nádržka, chladič, vrtule, spodní nosné plochy poškozeny.“ Pochroumaný letoun byl o tři dny později odeslán do Nitry, kde jako neletuschopný zůstal až do července, kdy byl odeslán do Prahy, drak 8. července převzala firma Aero. V opravě byl až do dubna 1920, mezitím byl do draku zamontován nový motor, 16. dubna 1920 byl zalétán. V československém letectvu nakonec sloužil až do roku 1924, kdy byl zrušen.
Další poškození přišlo u Brandenburgu C. I (öAlb) 27.64. Let čet. Bohumila Landy a nadp. Františka Weinerta skončil předčasně už po pěti minutách. „Špatné dřevo na spodních podélníkách zadní části trupu, následkem toho nedržely v něm zašroubované šroubky. Přehrada trupu u ostruhy se zlomila, horní podélníky nad přehradou se zlomily,“ píše se v přehledu poškozených letounů z druhé polovině června. Poslední havárii měl čet. Bohuslav Hrazdil a npor. Doležel na Brandenburgu C. I (Ph) 129.18, po 45 minutách letu kvůli poruše motoru nouzově přistáli na louce u nádraží ve Felistálu (Horný Štál). „Přehrada trupu u ostruhy se zlomila. Tato přehrada patrně od dřívějších přistání byla prasklá a nyní se zlomila úplně,“ píše v přehledu poškozených letadel setniny. Poškození však nebylo vážné, letoun byl opraven u setniny a o čtyři dny později zalétán.
Připravovaná knihaČást věnující se 1. polní letecké setnině během bojů na Slovensku je částečně převzata z připravované knihy autora článku o Bohumilu Landovi. Landa sice do operací během konfliktu nezasáhl, ale v červnu 1919 u jednotky působil. |
Následkem těchto kolizí musela jednotka přerušit operační činnost, protože neměla ani jeden operační stroj. K dispozici byla pouze Anatra Anasal DS 010.122, která ovšem byla pro operační nasazení absolutně nevhodná.
Znovu do akce se 1. polní setnina mohla zapojit až 22. června, kdy s opraveným aparátem 27.64 bombardoval Levice čet. Vrecl s por. Skrejšovským, stejná osádka i letoun si nálet zopakovaly i další den a to dokonce dvakrát. Následujícího dne, 24. června, v 5:00 začalo platit příměří.
| Datum | Osádka | Letoun | Doba letu (v hod.) | Vzdálenost | Druh letu |
|---|---|---|---|---|---|
| 17. 5. 1919 | důst. zást. Rudolf Forst – npor. Miloslav Doležel | LVG C. VI 4869/18 | 2:10 | výzvědný | |
| 20. 5. 1919 | důst. zást. Rudolf Forst – npor. Miloslav Doležel | LVG C. VI 4869/18 | 3:10 | výzvědný | |
| 21. 5. 1919 | důst. zást. Rudolf Forst – npor. Miloslav Doležel | LVG C. VI 4869/18 | 1:08 | výzvědný | |
| 22. 5. 1919 | důst. zást. Rudolf Forst – npor. Miloslav Doležel | LVG C. VI 4869/18 | 2:00 | výzvědný | |
| čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 1:40 | výzvědný | ||
| 23. 5. 1919 | čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 2:15 | výzvědný | |
| čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 1:50 | výzvědný | ||
| 24. 5. 1919 | důst. zást. Rudolf Forst – npor. František Weinert | LVG C. VI 4869/18 | 2:15 | výzvědný | |
| 25. 5. 1919 | důst. zást. Rudolf Forst – npor. Miloslav Doležel | LVG C. VI 4869/18 | 1:50 | výzvědný | |
| čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 2:10 | výzvědný | ||
| čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 2:05 | výzvědný | ||
| 26. 5. 1919 | čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 1:40 | výzvědný; poškozeno kolo při přistání v Lučenci, opraveno | |
| 28. 5. 1919 | čet. Ludvík Pravda – npor. Miloslav Doležel | Brandenburg C. I (U) 169.99 | 1:55 | výzvědný; havárie u Félu | |
| 30. 5. 1919 | čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 3:05 | ||
| 31. 5. 1919 | čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 2:03 | výzvědný | |
| čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | neznámo | výzvědný | ||
| 2. 6. 1919 | čet. Bohuslav Hrazdil – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 1:50 | 240 km | výzvědný |
| 7. 6. 1919 | čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 1:45 | 160 km | výzvědný s bombardováním Nových Zámků, bomby nevybuchly |
| 8. 6. 1919 | šik. Karel Dohnal – npor. Miloslav Doležel | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | neuvedeno | 280 km | výzvědný s bombardováním Levic, bomby nevybuchly, průzkum severně od Nových Zámků |
| 9. 6. 1919 | št. šik. Josef Kalný – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.88 | 1:20 | 160 km | výzvědný |
| 13. 6. 1919 | důst. zást. Rudolf Forst – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (Ph) 129.18 | 2:25 | 200 km | výzvědný s bombardováním nádraží Levice, 4 pumy, 2 explodovaly |
| 16. 6. 1919 | čet. Alois Vrecl – npor. Miloslav Doležel | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 2:00 | 150 km | výzvědný s bombardováním Levic |
| čet. Alois Vrecl – npor. Miloslav Doležel | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 1:40 | 140 km | výzvědný s bombardováním Levic | |
| čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 2:05 | 200 km | výzvědný s bombardováním Levic, shozeny 4 pumy na nádraží, 1 na město, start 17:30, přistání 19:35 | |
| čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (Ph) 129.18 | 1:45 | 140 km | výzvědný s bombardováním Levic | |
| čet. Bohuslav Hrazdil – npor. František Weinert | Brandenburg C. I (Ph) 129.18 | 1:10 | 130 km | výzvědný s bombardováním Levic, shozeny 3 pumy na vlak, start 18:30, přistání 19:40 | |
| ndstr. Václav Brejla – rtm. Mirko Dostál | Ansaldo SVA 10 (128.68) | 1:25 | 190 km | výzvědný s bombardováním Levic | |
| 17. 6. 1919 | čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 1:56 | 280 km | výzvědný s bombardováním |
| čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 1:40 | 175 km | výzvědný s bombardováním | |
| čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 1:10 | 155 km | výzvědný s bombardováním | |
| čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 0:40 | 90 km | výzvědný s bombardováním | |
| důst. zást. Rudolf Forst – npor. Miloslav Doležel | Brandenburg C. I (Ph) 129.18 | 1:37 | 195 km | výzvědný s bombardováním | |
| důst. zást. Rudolf Forst – npor. Miloslav Doležel | Brandenburg C. I (Ph) 129.18 | 1:50 | 210 km | výzvědný s bombardováním | |
| 22. 6. 1919 | čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 2:15 | 315 km | výzvědný s bombardováním Levic, pumy 5× 10 kg |
| 23. 6. 1919 | čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 1:00 | 140 km | výzvědný s bombardováním nádraží Levice, pumy 5× 10 kg |
| čet. Alois Vrecl – por. Vladimír Skrejšovský | Brandenburg C. I (öAlb) 27.64 | 1:30 | 210 km | výzvědný s bombardováním |
2. polní letecká setnina
Havarovaný Brandenburg C. I (öAlb) 27.61. Stroj byl sestřelen během letu nad Miškovec 23. května 1919. Osádka Oskar Výtržný a Jiljí Svoboda byla těžce zraněna.
Druhá čistě československá jednotka, 2. polní letecká setnina, byla zprvu nasazená na Těšínsku. „5. března proveden byl první výzvědný let přes nepřítele nadp. Pospíšilem a por. Novotným v okolí Jablunkova a Bohumína,“ píše se v hlášení Vladimíra Brauna, který shrnuje činnost jednotky od založení až do března 1920. Epizodní působení na Těšínsku však záhy skončilo. „29. března došel z Prahy rozkaz k okamžitému odjezdu na Slovensku,“ sděluje dále.
Obsah článku |
Jednotka se 6. dubna začala přesouvat do Košic, 17. dubna pak začala se zálety letounů a o tři dny později velitel hlásil operační způsobilost. Takto napsáno, to vypadá vznešeně, nicméně 2. polní letecká setnina měla k dispozici pouze dva operační letouny – konkrétně Brandenburgy C. I (öAlb) 26.56 a 26.64. Do ostré akce šla druhá setnina 23. dubna, kdy npor. Josef Pospíšil a npor. Vladimír Braun provedli dva výzvědné lety s 26.56, první jižně od Košic, při druhém letěli až nad Užhorod. Ve stejný den operovala jižně od Košic i osádka šik. Karel Janhuber a npor. Jiljí Svoboda s druhým strojem 26.64. I přes nepříznivé aprílové počasí setnina do konce měsíce podnikla dalších sedm operačních letů, 28. dubna však osádka Pospíšil–Braun úkol nedokončila, pro vyběhaná ložiska se musela předčasně vrátit. Až do druhé poloviny května tak jednotka disponovala jedním jediným operačním strojem!
V činnosti neustala a se strojem podnikala i nadále lety přes nepřítele do oblasti Miškovce a dále na Podkarpatskou Rus – do okolí Čopu, Mukačeva a Užhorodu.
Jisté vzrušení přinesl 13. květen, toho dne totiž Čechoslováci ukořistili moderní stíhačku Fokker D. VII (MÁG), která nouzově přistála v Pincině nedaleko Lučence. Některé prameny tuto událost dávají do souvislosti s 2. polní leteckou setninou. Onu stíhačku pilotovanou leteckým esem velké války Stefanem Fejésem totiž měl sestřelit branďák právě druhé setniny. „K vzdušnému boji došlo pouze několikráte. Při jednom byl maďarský stíhací aparát Fokker D-VII naším létadlem Brandenburg přinucen přistáti na našem území,“ stojí v jednom z dokumentů spjatého s 2. setninou. Sestřel je připisován veliteli jednotky npor. Pospíšilovi.
Ačkoliv to zní jakkoliv lákavě, je potřeba toto tvrzení poslat do říše legend. Proč? Výše uvedená zmínka se do dokumentu pravděpodobně dostala až později, nejspíše někdy v průběhu roku 1920. Dokument bohužel není nijak datován. Ovšem datován je jiný dokument, který shrnuje činnost setniny během května, který je podepsán velitelem setniny Pospíšilem a nese datum 31. května 1919. A tam o souboji není žádná zmínka. Silně pochybuji, že by se tímto heroickým výkonem průzkumného branďáku s možná nejlepší stíhačkou té doby velitel nepochlubil. Rovněž v přehledu letů za měsíc květen u letu z 13. května není ani slovo o souboji, kdežto pokud došlo k nějaké výjimečné události u jiných letů, zmiňováno to je. Další zpochybňující „drobností“ je, že toho dne npor. Pospíšil žádný let nepodnikl. V ten den letěl s brandenburgem 26.64 šik. Karel Janhuber a npor. Vladimír Braun. Absolvovali trasu Košice–Čop–Miškovec–Košice. Ulétnutá vzdálenost byla 280 km a ta odpovídá zmiňované trase. Teoreticky kdyby k souboji někde u Miškovce došlo, proč by fokker zamířil na severozápad k Lučenci vzdáleného 75 kilometrů. Nejpravděpodobnější verzí tak je nouzové přistání fokkeru z důvodu technické závady. Také maďarské vysvětlení celé „kauzy“ je nepřesné. Uvádí, že při ostřelování pancéřového vlaku došlo k závadě synchronizace kulometů a následnému prostřelení vrtule. Na snímku z nakládání letounu na vlak ze 17. května však vrtule nijak poškozená není. Zřejmě se tak jednalo o jinou technickou závadu.
Operační let 13. května byl na nějakou dobu poslední, který jednotka podnikla, další vzlety provedla až 22. května, kdy do akce zapojila i nové letouny – Brandenburgy C. I (öAlb) 27.19 a 27.61. Toho dne podnikla se třemi letouny hned čtyři „bombové“ lety nad Miškovec. Na konci května rovněž mechanici zprovoznili letoun 26.56. Jednotka totiž 25. května obdržela značně poškozený polský brandenburg 26.18, stroj kanibalizovala a motor přemontovala právě do 26.64.
Ukrajinská výpomoc
V té době se u jednotky objevily i dva ukrajinské stroje – stíhací nieuport výrobního čísla 3598 (přesný typ je nejasný, jsou známy až pozdější fotografie a v té době už se nejspíše jednalo o stroj složený z částí z různých letounů) a Lloyd C. V 46.34. Nieuport se do bojových akcí nezapojil, u jednotky s ním provedl na přelomu června a července v Uherském Hradišti několik krátkých cvičných letů št. šik. Ivan Žarskij. Lloyd však ano, 31. května, 1. a 2. června postupně podnikl tři bombardovací lety nad Miškovec.
Ovšem tím jsme poněkud přeskočili drama z 23. května. „23.ho byl apparát čís. 27.61 nepřátelskými kulomety sestřelen. Posádka pilot šik. Výtržný a pozorovatel nadpor. Svoboda těžce zraněni. Aparát úplně roztříštěn,“ zaznamenal v hlášení Pospíšil. Osádka zaútočila na pancéřový vlak, nad cílem však dostala několik zásahů. Pilot to tak tak dotáhl do vlastních linií. Výtržný byl převezen do nemocnice v Brně, Svoboda do Olomouce. Do služby se následně vrátili až v červenci, Výtržný 8. a Svoboda 14.
Výše jsme popisovali ukořistění fokkeru československou stranou. Vladimír Braun v pozdějších vzpomínkách uvedl, že letoun byl sestřelen npor. Pospíšilem. Domnívám se však, že došlo ke sloučení dvou různých událostí. Npor. Pospíšil s npor. Braunem skutečně absolvovali vzdušný souboj – 25. května na Miškovcem. Soupeřem byl ovšem „aparát typu Phoenix“. Československý branďák (27.19) obdržel jednu trefu. „Po krátké sérii fosforové vzal nepřátelský app. kurs na jih,“ popsal v hlášení Pospíšil.
Na konci května začala být materiální situace jednotky kritická, 30. května totiž při přistání havaroval stroj 27.19. Na přelomu května a června tak měla jednotka k dispozici dva letuschopné stroje brandenburg 26.56 a ukrajinský lloyd. Poslední letoun, který se u jednotky nacházel, brandenburg 26.64, byl dočasně neschopný.
Obsah článku |
„Všechna velitelství se na nás obrací, žádají po nás nemožné věci, jako podporování při útocích a přímé zasáhnutí v boj, čemuž my, ačkoliv velice rádi, přesto následkem nedostatku létadel nemůžeme vyhověti. Pane majore, prosím Vás snažně, kdyby to bylo jen trochu možné, zaslání těch avizovaných létadel urychlit, závisí na nás zde náramně mnoho. Kdyby bylo v naší moci objeviti se aspoň s pěti aparáty nad nepřátelským územím, zdemoralizujeme tu chátru bolševickou naší prací tak, že úspěchy by byly jisté. V té situaci, v jaké se nyní nalézáme, jsme úplně nemožní,“ zaslal 1. června do Prahy tento naléhavý dopis npor. Braun.
Velitel jednotky Josef Pospíšil v měsíčním hlášení shrnuje aktivitu jednotky: „Činnost v měsíci květnu byla zvlášť v poslední době velice intenzivní. Setnina provedla 18 nepřátelských letů v 16 příznivých dnech pro létání.“
Přelet s 2 miliony korun
To už však pomalu končilo bojové nasazení 2. polní letecké setniny. Z rozkazu 6. čs. divize odjela setnina do Uherského Hradiště, kde si měla „lízat rány“, čekat na doplnění novými stroji a následné znovuzapojení do bojových akcí.
Vojtěch Pašek, pozorovatel 2. polní letecké setniny
Část jednotky se přece jen do operací na Slovensku vrátila, ve Spišské Nové Vsi byl totiž zřízen detašmán setniny. Jednotka z něho podnikla pět operačních letů, které měly zajistit spojení s odříznutými československými jednotkami v okolí Užhorodu. První let podnikla osádka šik. Karel Janhuber – npor. Vojtěch Pašek 13. června, kdy po přeletu z Uherského Hradiště podnikla výzvědný let na trase Spišská Nová Ves – Košice – Prešov – Spišská Nová Ves. Další lety podnikla osádka 14. a 19. června, kdy letěla do Užhorodu. Ovšem při prvním letu se k nim ještě připojil major generálního štábu východoslovenské skupiny Adolf Morstadt, při druhém letu francouzský kapitán, jehož jméno záznamy nezmiňují. Zajímavostí však je, že trojice převážela do Užhorodu 2 miliony korun. To byl vůbec poslední operační let 2. polní letecké setniny během nepřátelství s Maďarskem, které začalo platit od 24. června.
| Datum | Osádka | Letoun | Doba letu (v hod.) | Vzdálenost | Druh letu |
|---|---|---|---|---|---|
| 23. 4. 1919 | npor. Josef Pospíšil – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 0:30 | 60 km | výzvědný; jižně od Košic |
| npor. Josef Pospíšil – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 2:05 | 250 km | výzvědný; Košice–Užhorod–Košice | |
| šik. Karel Janhuber – npor. Jiljí Svoboda | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:00 | 120 km | výzvědný; jižně od Košic | |
| 27. 4. 1919 | npor. Josef Pospíšil – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 1:10 | 140 km | pronásledovací; jižně od Košic |
| šik. Rudolf Gabzdyl – npor. Vojtěch Pašek | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:15 | 150 km | pronásledovací; jižně od Košic | |
| 28. 4. 1919 | npor. Josef Pospíšil – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 1:50 | 220 km | výzvědný; jižně od Košic |
| šik. Rudolf Gabzdyl – por. Eduard Novotný | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 2:55 | 350 km | výzvědný; jižně od Košic | |
| čet. Miloš Šmahel – npor. Jiljí Svoboda | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 4:00 | 480 km | výzvědný; Košice–Mukačevo–Košice; následkem bouře zahnán až na sever k Svidniku, návrat další den bez poškození | |
| npor. Josef Pospíšil – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 1:30 | 180 km | výzvědný; Nagykapos (Veľké Kapušany) – Királyhelmec (Kráľovský Chlmec); následkem poruchy motoru předčasný návrat | |
| 30. 4. 1919 | čet. Miloš Šmahel – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:10 | 140 km | výzvědný; Čop–Košice; pro mlhu, déšť a nízké mraky úkol nedokončen, nouzové přistání u Bardějova |
| 3. 5. 1919 | čet. Miloš Šmahel – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 3:00 | 360 km | výzvědný: Czap, Mándok, Košice |
| šik. Karel Janhuber – npor. Karel Navrátil | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:10 | 140 km | výzvědný; nad demarkační linií | |
| 6. 5. 1919 | šik. Rudolf Gabzdyl – důst. zást. František Janáček | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:20 | 160 km | výzvědný; nad demarkační linií |
| 8. 5. 1919 | čet. Miloš Šmahel – npor. Jiljí Svoboda | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 3:00 | 360 km | výzvědný; Mukačevo–Užhorod–Košice |
| šik. Karel Janhuber – npor. Karel Navrátil | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 2:20 | 280 km | orientační; nad demarkační linií | |
| 12. 5. 1919 | šik. Karel Janhuber – por. Eduard Novotný | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:10 | 140 km | výzvědný; Čop–Košice |
| 13. 5. 1919 | šik. Karel Janhuber – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 2:20 | 280 km | výzvědný; Čop–Miškovec–Košice |
| 22. 5. 1919 | šik. Karel Janhuber – por. Eduard Novotný | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:35 | 190 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice |
| čet. Miloš Šmahel – npor. Vojtěch Pašek | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.19 | 2:10 | 300 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice | |
| čet. Miloš Šmahel – npor. Vojtěch Pašek | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.61 | 1:30 | 220 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice | |
| čet. Karel Janhuber – por. Josef Novák | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.64 | 1:35 | 190 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice | |
| 23. 5. 1919 | šik. Rudolf Gabzdyl – npor. Jiljí Svoboda | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.61 | 2:40 | 360 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice |
| šik. Oskar Výtržný – npor. Jiljí Svoboda | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.61 | 4:00 | 520 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice; sestřelen, letadlo zničeno, osádka těžce zraněna | |
| 25. 5. 1919 | npor. Josef Pospíšil – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.79 | 2:20 | 300 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice |
| 30. 5. 1919 | čet. Miloš Šmahel – npor. Vladimír Braun | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.79 | 2:20 | 320 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice |
| šik. Karel Průdek – por. Eduard Novotný | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 2:20 | 280 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice | |
| 31. 5. 1919 | des. Jan Matoušek – npor. Karel Navrátil | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 2:00 | 240 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice |
| št. šik. Ivan Žárskij – por. Josef Novák | Lloyd C. V 46.34 | 1:30 | 220 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice | |
| 1. 6. 1919 | št. šik. Ivan Žárskij – por. Josef Novák | Lloyd C. V 46.34 | 1:05 | 140 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice |
| 2. 6. 1919 | št. šik. Ivan Žárskij – npor. Vojtěch Pašek | Lloyd C. V 46.34 | 1:20 | 190 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice |
| šik. Karel Janhuber – npor. Vojtěch Pašek | Brandenburg C. I (ÖAlb) 26.56 | 1:30 | 160 km | výzvědný s bombardováním; Miškovec–Košice | |
| 13. 6. 1919 | šik. Karel Janhuber – npor. Vojtěch Pašek | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.12 | 1:10 | 160 km | výzvědný; Košice – Prešov – Nová Ves |
| 14. 6. 1919 | šik. Karel Janhuber – npor. Vojtěch Pašek, mjr. Morštadt | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.12 | 2:15 | 300 km | výzvědný-přelétací; Nová Ves – Košice – Užhorod; let proveden v bouři, dešti a mlze, nouzové přistání na nepřátelském území východně od Prešova |
| 15. 6. 1919 | šik. Karel Janhuber – npor. Vojtěch Pašek, mjr. Morštadt | Brandenburg C. I (ÖAlb) 27.12 | 1:45 | 240 km | výzvědný-přelétací; Užhorod – Košice – Nová Ves |
| 19. 6. 1919 | šik. Karel Janhuber – npor. Vojtěch Pašek, franc. kapitán | Brandenburg C. I (U) 369.178 | 1:10 | 140 km | výzvědný-přelétací; Nová Ves – Košice – Užhorod; převezeny 2 miliony korun do Užhorodu |
| 20. 6. 1919 | šik. Karel Janhuber – npor. Vojtěch Pašek | Brandenburg C. I (U) 369.178 | 1:30 | 180 km | výzvědný-přelétací; Užhorod – Košice – Nová Ves |
Hlavní použité zdrojeVÚA-VHA Praha, fond Letecký sbor, fond Boje na Slovensku L+K speciál č. 10 (2008) Jan Kaše, Vladimír Pirič: Stíhací letadla první světové války v Československu Naše křídla – sborník (1939) Pavel J. Kuthan: V těžkých dobách. Boje na Slovensku 1918–1919 |
