Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvJako bratranec zavražděného Mikuláše II. a vnuk cara Alexandra II. se 31. srpna 1924 jako nejbližší žijící dědic dynastie prohlásil ve finském azylu „carem vší Rusi“. Uvědomoval si samozřejmě, že jde o titul zcela formální, byl carem bez ruského majetku a bez kousku ruského území.
Jako jeden z mála Romanovců po abdikaci Mikuláše II. v důsledku únorové revoluce v roce 1917 přísahal věrnost ruskému parlamentu – dumě. Carská rodina ho poté považovala za vlastizrádce. V červnu 1917 Kyrill s rodinou z Ruska prozíravě odjel a už nikdy se do rodné země nepodíval.
Našel útočiště ve Finsku, v Německu a poté ve francouzské Bretani. Díky tomu, že se prohlásil carem, stal se po světě známým. Málokteré mocenské kruhy ale jeho nástupnictví braly vážně. Sovětský svaz už byl nezpochybnitelnou realitou a bolševiky začaly diplomaticky uznávat i významné země.
Poslední ruský car, dědic trůnu, který s přijetím titulu souhlasil, zemřel ve věku 62 let, 12. října 1938 v Paříži. Velkovévoda Kirill byl pohřben po boku své ženy v německém Koburgu. V březnu 1995 pak byly jejich ostatky slavnostně převezeny do Petrohradu.
Dynastie Romanovců se v Rusku k moci dostala v roce 1613 a jejich vláda skončila 15. března 1917 poté, co poslední ruský car Mikuláš II. abdikoval a velkokníže Michail Romanov se vzdal práva na ruský trůn. Za více než 300 let se u moci vystřídalo kolem 20 panovníků, z toho čtyři ženy. Většina z nich zemřela přirozenou smrtí, asi pětice z nich se stala obětí vraždy či atentátu.
Vzhledem k panujícím rozdílnostem ve výkladu nástupnických práv se po bolševické revoluci exilová větev Romanovců rozdělila. Jedna skupina založila v roce 1979 ve Švýcarsku Sdružení Romanovců, jehož prezidentem byl Dmitrij Romanov (1926-2016).
Tato skupina odvozuje svá práva od příbuzenství s carem Mikulášem I. (vládl v letech 1826-1855). Konkurenční větev řídí Marija Vladimirovna, vnučka Kirilla Vladimiroviče Ruského, která žije v Madridu. Ta svá práva odvozuje od ruského cara Alexandra II., který vládl v letech 1855-1881. Ruské pravoslaví i mnohé šlechtické rody v Evropě nároky Mariji Vladimirovny jako hlavy Carského domu Romanovců respektují.
