Ve Spolkové republice Německo začali po roce 1945 vyvíjet vlastní typ patrových vozů, které se však nedostaly do sériové výroby. Zato v bývalé Německé demokratické republice (NDR) vsadili na osvědčený koncept ze 30. let. Dalším vývojem a výrobou byla pověřena vagónka ve Zhořelci s předválečnými zkušenostmi.
Mezi lety 1952 a 1977 tam vyrobili více než 900 dvou, čtyř nebo pětivozových jednotek, které jezdily v NDR, Polsku, Československu, Rumunsku a v Bulharsku. V NDR zkoušeli patrové vlaky i v rychlíkové dopravě.