Prskavec míří na hry potřetí a Rohan podruhé, pro obě slalomářky naopak půjde o premiéru.
Premiéru, za kterou si Satková šla od svého debutu v reprezentaci v roce 2020 a bronzu na mistrovství světa o rok později. Že výsledky v covidových letech nebyly náhodné, ukázala při závodech Světového poháru v roce 2022, kdy získala zlato v Pau a stříbro v La Seu d’Urgell.
„Jakmile jednou zakusíte úspěch, tak už míříte výš než předtím,“ vyprávěla tehdy.
Přitom pro slalom neměla dobré predispozice. V Brně, odkud pochází, není žádný kanál s divokou vodou, a první roky tak trénovala jízdu mezi bránami pouze na klidné hladině a peřeje viděla až při závodech.
Sport není můj život, tvrdí Satková. I tak loví z vody jeden úspěch za druhým |
„Můj trenér Bohuslav Šimánek nám dokázal i přesto udělat tréninky tak, aby byly zajímavé a bavily nás. Díky němu jsem se svého koníčku nevzdala,“ vzpomínala nyní na mistrovství Evropy, kde kromě místenky na olympiádu získala i stříbrnou medaili.
O olympijskou nominaci se poprala se sestrou Martinou, která je s ní v reprezentaci. Bratr Adam, který je ze sourozenců Satkových nejstarší, zase úspěšně závodí ve sjezdu na divoké vodě.
„Dlouhá léta jsem trénovala hlavně s bráchou a ségrou. Jim vděčím za to, kam jsem to teď dotáhla,“ líčila šťastně novopečená olympionička Satková.
Stříbrná evropská medailistka Gabriela Satková
Také Galušková je z vodácké rodiny. Slalom jezdil už její tatínek Vladislav, který začal v devadesátých letech vyrábět pádla a lodě. Na nich pak závodila i starší sestra Karolína a mezi juniory se na nich prosazuje mladší Bára.
Prostřední ze sester je v dospělé reprezentaci od roku 2020, v období kolem tokijské olympiády ale začala se slalomem bojovat a každý start pro ni byl těžký.
„Komplet jsem si přestala věřit. Musela jsem si najít sportovní psycholožku, díky ní jsem teď schopná postavit se na start a těšit se, až vjedu na trať. Před třemi lety bych se rozklepala a nevěděla, jestli chci startovat, protože jsem měla strach. To se mi podařilo eliminovat, za což jsem vděčná, protože sport je úplně jiný, když ho děláte s radostí, a ne z donucení,“ rozpovídala se.
Patřím sem! ukázala Galušková na ME jízdou, kterou vydřela olympiádu |
Loni se stala vicemistryní Evropy i světa v kategorii do třiadvaceti let, nyní na seniorském evropském šampionátu vyhrála kvalifikaci a v semifinále skončila sedmá. Ukázala, že do širší kajakářské špičky patří.
A že už nemá důvod se před startem bát.
Čas dělat něco jiného
V době, kdy Galušková bojovala s mentálním zdravím, prožíval Rohan nejzářivější okamžik jeho dosavadní kariéry.
První českou medaili na tokijských hrách slaví Lukáš Rohan! Český kanoista hladce prošel do finále a v něm poté i přes jeden dotyk branky vybojoval při své premiéře pod pěti kruhy stříbro. Na suverénního vítěze Benjamina Savšeka ze Slovinska ztratil 3,71 sekundy. (26. července 2021)
Po životní jízdě na olympiádě v Tokiu získal stříbrnou medaili, dostal se do elitní kanoistické společnosti. Jenže netrvalo dlouho a stejně jako Galušková zabředl do boje s pochybnostmi. Jen s tím rozdílem, že pro Rohana to nebyly pochybnosti o vlastních schopnostech, ale o smyslu jeho počínání.
„Po Tokiu jsem se hledal. Přemýšlel jsem, jestli chci slalom dál dělat, protože mu dávám hodně času. Jestli není na čase dělat něco jiného,“ přiznal.
Jeho úvahám nepřispělo ani to, že úsilí, které do sportu vkládal, se po olympiádě přestalo projevovat ve výsledcích. Dlouho jezdil pod svá očekávání, až loni na mistrovství světa se konečně dočkal odměny.
Čtvrtý na světě. Odrazil jsem se ode dna, raduje se olympijský medailista Rohan |
V londýnském kanále si dojel pro čtvrté místo a pouhé tři setiny sekundy ho dělily od světového bronzu. Což bylo jeho dosud nejlepší umístění na šampionátu. „Je to trochu hořkosladké. Ale odvážím si pocit, že ještě nepatřím do starého železa,“ těšilo ho tehdy.
Motivaci nalezl i v tom, že při tokijské olympiádě nezažil bouřící atmosféru na tribunách, ani bujaré oslavy s fanoušky v českém domě. Covidová opatření ho o to všechno připravila. Paříž slibuje něco úplně jiného. A ta vidina ho hnala dopředu.
„Zažít olympiádu se vším, co k ní patří, byl pro mě velký sen a hnací motor. Poslední rok jsem tomu podřídil všechno,“ popisoval nyní v Tacenu, když už měl další olympijskou účast jistou.
Málem ho o ni připravil muž, který si mezi kanoisty stále odskakuje jen pro ozvláštnění.
Kvůli kajaku vzdal kánoi
Když se stal Prskavec v Tokiu olympijským vítězem, dosáhl už na kajaku všeho, co je v této disciplíně možné. A tak hledal nové výzvy.
Tu největší našel právě v kánoi.
S tréninkem na ní začal teprve před dvěma a půl lety, už loni se ale dostal do reprezentace, načež skončil třetí v závodě Světového poháru a čtvrtý na mistrovství Evropy. Snil o olympijské nominaci na obou lodích.
Paříži, já už jedu. Prskavcova naděje na unikátní olympijský dvojboj zase ožila |
„Ale pro mě ten boj vlastně skončil už na mistrovství světa v Londýně, kde jsem na kánoi vypadl v kvalifikaci. Že jsem měl nakonec šanci až do posledního závodu na mistrovství Evropy, je skvělé,“ pochvaloval si v Tacenu Prskavec.
Kombinace kánoe a kajaku pro něj představuje nový impulz, ale i víc starostí a méně regenerace.
I proto v Londýně nedal do kanoistického závodu sto procent „Kdybych tehdy zajel nějaký hezký výsledek na kánoi, pravděpodobně bych si nevyjel místo na kajaku. Protože bych byl prostě moc hotovej,“ dumal.
Právě světové stříbro ze závodu kajakářů mu společně se zlatem z krakovského evropského šampionátu zajistilo účast na olympiádě už téměř rok dopředu.
Cíl pro olympiádu? Porazit Prskavce. Brit Clark vyhlíží souboj o druhé zlato |
Proto, když nyní v Tacenu na mistrovství Evropy prohrál s Rohanem souboj o místo na kánoi, bral to s klidem a rovnou mluvil o přípravě na obhajobu kajakářského zlata z Tokia. Pokud by se znovu stal olympijským šampionem, byl by vůbec první kajakář, kterému se obhajoba pod pěti kruhy podařila.
Prskavec ale už nyní myslí ještě dál.
„Na kajaku už jsem dokázal všechno a nebudu lhát, docela rád bych to zvládl i na kánoi.“
Čímž zároveň slibuje, že hned tak slalomářský svět svými výkony bavit nepřestane.
