Finálovou jízdu absolvovala jedna kajakářka za druhou, třiadvacetiletá Galušková ale dlouho zůstávala na břehu kanálu, opakovala si postavení bran a techniku, kterou jimi projet.
Před odchodem na start se ještě objala s tatínkem, který na tribuně vyvěsil velkou českou vlajku. „Je na ní nápis Tedražice, takže vesničani jsou opět na výletě,“ smála se.
Čeští kajakáři uspěli jen v hlídkách, do Paříže zamíří Galušková |
Na startu zůstávala klidná, bouřlivá atmosféra u tacenského kanálu ji nezastrašila. „Už jsem si vyzkoušela start jako úplně poslední na českém poháru, kde se rozhodovalo, jestli se dostanu do reprezentace,“ vyprávěla. „Tady to byl hodně silný zážitek, moc jsem si to užila. Cítila jsem se na startu mentálně naprosto připravená.“
I když jí pak jízda nevyšla tak jako v kvalifikaci, nad ztrátou možné medaile netruchlila. „Musím brát v potaz to, že jedeme v Tacenu, a tady se voda hodně mění. Takže zopakovat tu jízdu z kvalifikace bylo možné, ale hodně náročné. Přesto jsem i finále zajela čistě,“ usmívala se.
Svou kvalifikační jízdou v sobotním dopoledni vyrazila dech mnohým soupeřkám.
V osekaném závodním programu, kdy z kvalifikace postupovalo rovnou do finále dvanáct slalomářů bez možnosti opravy nebo semifinále, vlétla do peřejí beze strachu. Suverénně kličkovala mezi branami a v cíli jí patřil nejrychlejší čas, ke kterému se už žádná ze zbývajících devatenácti kajakářek nedokázala přiblížit.
Přitom ještě na tréninku se trápila, míjela brány, sbírala šťouchy.
„Bylo to fakt hrozné, ze čtrnácti tréninků jsem měla dobré jen dva,“ přiznala. Ani před závodem se nezdálo, že by to měl být její den. „V pátek tu byla povodeň, ještě ráno byly brány dole, vše se dolaďovalo narychlo, což já nemám ráda.“
Na konci sobotního programu se pak našla na sedmém místě, to pro ni ale nebylo důležité. „Co se mi podařilo předvést v kvalifikační jízdě, bylo skvělé,“ připomínala.
Především ale povedenou kvalifikací rozhodla o své účasti na olympiádě.
Už při příjezdu na evropský šampionát měla Galušková své místo v Paříži téměř jisté. Stačilo, aby skončila před svou reprezentační kolegyní Kateřinou Bekovou.
„Chtěla jsem brát tenhle závod jako mistrovství Evropy a ne jako nominaci na olympiádu, ale samozřejmě jsem to měla celou dobu v hlavě,“ přiznala.
Beková nakonec ve své jízdě třikrát chybovala a skončila na nepostupovém 27. místě. Galušková, která startovala až za ní, tak hned po svém parádním výkonu věděla, že se právě stala olympioničkou.
Jí šlo ale ve slovinském Tacenu o něco jiného. „Chtěla jsem ukázat světu, že sem patřím,“ líčila.
A to se jí podařilo náramně.