Až příliš často končil své tažení před finálovými branami závodů. Ve světovém žebříčku kategorie C1 vypadl z první desítky.
„Hodně lidí o mně už trochu pochybovalo a přiznám se, že já osobě taky. Ale dokázal jsem se odrazit ode dna,“ vypráví.
V pátek zajel na šampionátu v Londýně svůj nejlepší závod od Tokia. Zase ho to bavilo. A je čtvrtý na světě! Pouhé tři setiny sekundy od bronzu.
„To je trochu hořkosladké, co?“ povídal. „Vlastně je to docela k nasr....“
Přesto se zároveň smál, když tato slova pronášel.
„Jsem fakt spokojený s tím, co jsem po celé mistrovství předváděl. Zajel jsem tu pět čistých super jízd (včetně závodu hlídek a vyřazovacích kol). Odvezu si z Londýna nejen dobrý zážitek, ale hlavně pocit, že ještě nepatřím do starého železa. Že to ve mně furt je.“
Mnohokrát v posledních dvou letech dumal, co se s ním po Tokiu dělo, proč tápal a na vodě chyboval. Jako by v Rohanovi uhasl vnitřní oheň, který ho hnal před olympiádou. Dostudoval žurnalistiku, psal články. Současně dál trénoval, snažil se. Jenže pozbyl v kánoi někdejší psychické pohody.
Čeští kanoisté jsou v Londýně bez medaile, Rohanovi unikla o tři setiny |
„Občas jsem přemýšlel, jestli mě to na téhle úrovni ještě baví,“ prozradil. „Procházel jsem zvláštním lidským obdobím, kdy spousta věcí nebyla takových, jak bych si představoval. Bojoval jsem s vědomím, že si závody vůbec neužívám, přestal se na ně těšit.“
Svoji roli jistě sehrál i setrvalý pocit, že by měl na olympijský úspěch navázat, aby jej nikdo nezpochybňoval.
„S tou pozicí jsem se úplně nesžil,“ uznal. „Ne že bych řešil názory veřejnosti nebo nějaký vnější tlak, spíš jsem si ho na sebe vytvářel já sám. Čekal jsem, že se mi bude víc dařit. Jenže ono to samo nepřijde. Možná jsem i v některých činnostech po návratu z Tokia polevil.“
Aby se v 28 letech ze začarovaného kruhu vymotal, potřeboval pomoc. A stejně jako před olympiádou mu upravil myšlení mentální kouč Jan Mühlfeit.
„Naladil mě na optimističtější vlnu,“ líčil Rohan. „Přiznal jsem si, že asi už nikdy nebudu takový absolutní profík jako před Tokiem. Ale také jsem si řekl, že budu psychicky víc v pohodě, když dám vodnímu slalomu maximum toho, co chci, přestože to bude o malinko míň než v minulosti. Díky tomu jsem teď líp nastavený na závody a výsledek se dostavil. Je to zajímavá chemie.“
Letos v létě, v poločase dlouho nevydařené sezony, si navíc s trenérem Pavlem Kubričanem řekli: Druhou půlku roku budeme směřovat výhradně k mistrovství světa a na všechno další kašleme.
Světový pohár tudíž odložili na vedlejší kolej, naopak si uspořádali pětidenní soukromé soustřední v Londýně.
„A vyplatilo se!“
V desetičlenném finále šampionátu kanoistů se držel na bronzové pozici až do jízdy úplně posledního muže, olympijského vítěze Benjamina Savšeka.
Kanoista Lukáš Rohan na MS v Londýně.
Slovinec jej ze stupňů vítězů vystrnadil. Rohan sestoupil na čtvrtou příčku, se ztrátou titěrných tří setin na bronzového Itala Ceccona, který mu říkal: „U nás doma o Savšekovi říkáme, že je bůh.“
Rohan přitakal: „Jo, je bůh. Zase nám to všem ukázal. Ale být čtvrtý na světě je taky dost dobrý. Jsem na sebe hrdej.“
Za rok by mohl obhajovat v Paříži olympijské stříbro. Pokud se na hry probojuje.
Další Čech Chaloupka byl ve finále šestý.
A na olympiádu může jen jeden z nich.
