Tehdy se také zrodila patrně nejslavnější fotografie z českých olympijských bitev 21. století. Autorem snímku je Michal Růžička z vydavatelství MAFRA.
„Ta chvíle byla absolutní euforií. Všechno do sebe zapadlo, propojil se v ní celý můj svět, mé osobní i sportovní štěstí. Také proto je ta fotka pro mě fyzicky cennější než medaile,“ vykládá Kateřina Neumannová s odstupem osmnácti let. „Medaile jsou víceméně všechny stejné, ale ta fotka je o největších emocích, jaké jsem kdy ve sportu zažila. Zlatou medaili mám doma schovanou, ale fotka mi visí na zdi v pracovně.“
Být olympiáda jinde, dost možná by nikdy nevznikla.
„Už jen to, že v těch jinak velmi hlídaných olympijských prostorách mohla Lucinka být, beru jako obrovskou raritu,“ uznává. „Asi se to vše stalo jen díky tomu, že olympiáda byla ve vždy benevolentnější Itálii.“
V průběhu závodu Neumannová nevěděla, že dcera je kdesi u trati. Měli tehdy pronajatý domek nedaleko od areálu v Pragelatu, kde olympijské boje probíhaly. „S Luckou a její chůvou jsem se ráno rozloučila, než jsem odcházela na stadion. Ony si během olympiády žily vlastním životem, takže jsem ani nevěděla, že se šly podívat na závody. První půlku ještě sledovaly v televizi, potom se však oblékly a šly k trati.“
Ani když se za cílem zřítila k zemi, neměla o přítomnosti dcery nejmenší tušení. „Pak se sbírám ze země a najednou koukám, jak ke mně cupitá. Napadlo mě: Kdo tam Lucce dovolil vlézt? Bylo to i pro mě obrovské překvapení.“
Paradoxně, střípky vzpomínek na tyto chvíle si uchovává i nyní 20letá dcera. „Lucka mi totiž tvrdí: Pamatuju si, že mi chůva slíbila bonbony, když za tebou v cíli půjdu, protože nejdřív jsem nechtěla. A taky že mi spadla bota.“
Atletka a influencerka
Běžkyní na lyžích po vzoru maminky se Lucie Neumannová nestala. Dlouho se věnovala tenisu, ale později z něj přestoupila na atletiku.
Lucie Neumannová (2023)
„Tenisový sen se Lucce začal hroutit a zároveň si uvědomovala, že má větší talent na jiné sporty,“ líčí maminka. „Tak jsme se domluvily, že na chvíli vyzkouší atletiku a případně se později k tenisu zase vrátí. A už se nevrátila. Zjistila, že atletika je sportem bližším její nátuře.“
Zatím se věnuje tratím 400 a 800 metrů, na nichž má osobní rekordy 59,51, resp. 2:14,14 z minulé sezony.
Na nedávném halovém přeboru Prahy si však řekla o pozornost i jinak, když vystartovala za zlodějem, který v hale Olympu okrádal závodníky - včetně jí samotné.
„Jenže on taky začal sprintovat. Měl náskok asi 60 metrů a utekl mi. Já trénuju každej den a potom mi uteče tenhle člověk,“ posteskla si na Instagramu, kde se řadí se 77 400 sledujících mezi influencerky.
Se svým otcem, podnikatelem Josefem Jindrou, má Lucie Neumannová nepříliš vřelý vztah.
„V kontaktu nejsme přes dva roky,“ citoval ji loni server iprima.cz. „Není to tak, že by se stala jedna konkrétní věc, která by nás rozdělila. Spíš celá řada událostí, které mě postupně zraňovaly nebo trápily. Taky jsem pochopila, že hodně ublížil mojí mámě.“
Kateřina Neumannová ukončila kariéru s titulem mistryně světa v roce 2007, rok po hrách v Turíně.
Vystudovala poté obor andragogika a pracuje v Armádním sportovním centru Dukla, kde je jejím nadřízeným další bývalý reprezentant v běhu na lyžích Pavel Benc. „Navrch už třináct let dělám Lipnofestival, což je věc, která mě hrozně baví,“ vypráví.
O víkendech pravidelně vyráží na Šumavu. „Lyžuju, co to jde. Tedy když je zrovna sníh. Letošní únor běžkám moc nepřál.“
V Pragelatu koncem února 2006 naopak ležel na trati čerstvě napadaný sníh, když se chystala na svůj nejslavnější závod.
Nabízeli mi doping, říká Neumannová. Promluvila i o dceři a svých plánech |
Asi mě někdo seshora tlačil
Ještě 24 hodin před startem třicítky nevěděla, zda do ni vůbec nastoupí.
V průběhu týdne onemocněla na olympiádě faryngitidou, která se projevila zánětem hrtanu. Za pomoci lékaře Martina Koldovského a fyzioterapeuta Pavla Koláře dělala, co se dalo, aby byla schopná odstartovat.
Dostávala injekce kalciovky, cucala imudony. Večer před startem byla přesvědčená, že pojede. Dokonce si šla lehce na deset minut zaklusat kolem domu, střídala chůzi a běh, aby se jí potom lépe usínalo.
Teprve noc a ráno měly o startu definitivně rozhodnout.
Probudila se ve čtvrt na osm a pomyslela si: Je to dobré. „Jen mě bolí svaly na krku,“ postěžovala si Pavlu Kolářovi. Napíchal jí tedy akupunkturní jehličky.
„Spala dobře, teplotu nemá, nastoupit může,“ sděloval Kolář novinářům. Neumannová v soukromí dodávala: „Nebudu se nervovat. Prostě to zkusím, i když to s mojí formou nevidím moc dobře.“
TURÍN 2006. Kateřina Neumannová na trati olympijského závodu na 30 km.
Později poznamenala: „Potvrdila se varianta, že nastupující nemoc může přinést buď totální krach nebo dobrou formu.“
V jejím případě platila druhá verze.
Po 28 kilometrech na trati, během nichž ji v jednu chvíli málem sejmula padající Italka Gabriela Paruzziová, vykrystalizovala na čele drsného závodu skupina čtyř žen, bojujících o titul. A ona byla stále mezi nimi.
Polka Kowalczyková, Ruska Čepalovová, Norka Steiraová - a Neumannová.
Dva kilometry před cílem stál a fandil v lese Stanislav Frühauf, osudový kouč její kariéry. Ušli spolu patnáctiletou olympijskou pouť od her v Albertville 1992, kam ji přivezl poprvé.
Jsem Lucčina máma, poradce i vrba, říká Neumannová o dvacetileté dceři |
„Tehdy to byla holčina, dítě nezkažené světem, strašně natěšená. Do všeho se bezhlavě vrhala,“ vzpomínal. Trénuješ moc, musel jí říkat. A nebo: Nemůžeš jen jíst a jíst. „Ale dovedla se vydat. To jak bejčila, to absolutní chtění, jsem od začátku obdivoval.“
Ta zarputilost zůstala Neumannové po všechna léta kariéry. Ale jinak? „Teď je z Káči rutinérka. A velká profesionálka,“ tvrdil kouč v Turíně 2006.
Jen to vytoužené zlato stále neměla.
„Ale máme ho u Pánaboha,“ povídal.
Závodnice projely kolem něj, pak už zůstal odkázaný jen na zprávy z vysílaček. Ze skupiny odpadla Steiraová. Zbyly tři. Tři na tři medaile. Jen kdo kterou získá?
Kilometr před cílem se zdálo, že zlato uzme nabušená Polka Justyna Kowalczyková. Tak silná, až neporazitelná vypadala.
Zato Neumannová?
„V posledním těžkém stoupání jsem měla nohy kožené. Připadalo mi, že jsem na tom z těch tří nejhůř. Cítila jsem, že nedokážu sama nic vymyslet a byla ráda, že tempo dělaly jiné. Ale strašně mi pomohly vynikající lyže. Těch pár metrů díry, které jsem ve stoupání chytla, jsem si ve sjezdu zase sjela.“
Kowalczyková s Čepalovovou ji přesto znovu o kousek poodjely. Konec nadějí? Ne, kdepak.
„Nejdřív jsem si na finiš nevěřila. Říkala jsem si. Ty jo, mám bronzovou medaili. To mě uspokojovalo. Jenže když jsem viděla, jak ty dvě finišují a nijak zvlášť mi neujíždějí, řekla jsem si: Sakra, to musím zkusit!“
V cílové rovince odkudsi z hlubokého nitra svého těla vydolovala poslední zásoby sil. Ze třetího místa se k polsko-ruskému duu dotahovala, předjížděla je, resuscitovala zlatý sen.
EUFORIEe. Kateřina Neumannová vítězí v turínském závodě na 30 kilometrů.
„Prostě se to dělo. Nechápu jak,“ přiznala. „Asi mě někdo seshora tlačil. Někdo, kdo ve sportu zařizuje, že spravedlnost aspoň trochu je. Pořád mě překvapuje, že jsem je dohnala a ještě jim ujela. Spíš rozhodly morální síly než fyzické.“
Třicet metrů před cílem se ujišťovala: „To už nemůžu pustit. Ony na to nemají.“
A skutečně neměly.
Kateřina Neumannová se na sklonku kariéry ve 33 letech skutečně stala olympijskou šampionkou. Za cílem padla naznak na sníh, kroutila hlavou, zvedla ruku s hůlkou, překulila se a zaregistrovala, že k ní přibíhá Lucinka v růžové bundě, s českou vlajkou namalovanou na tváři.
Dcera pak chtěla být stále s ní. „Jenže já ji už ani nemohla unést, tak jsem ji musela předat dál.“
Už osmnáct let od těch chvil uteklo. Připadá jí to dávno?
„Právě že vůbec,“ reaguje. „I když je to tolik let, spoustu zážitků je strašně živých. I když bych vlastně měla říkat, že si ten finiš nepamatuju, protože jsem vážně byla už skoro v bezvědomí.“
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy ikonických fotografií – ať už vznikly na bojištích, sportovištích, na koncertech nebo „jen“ zachycují obyčejné lidské osudy. Již jsme psali: Muž, který zmizel. Clementise pověsili a vygumovali. Zbyla jen čepice Řvoucí lev se samopalem. Churchillovu fotku zneužila nacistická propaganda Putinismus v jednom snímku. Zemřel geniální fotograf života v Rusku Fotka mezi životem a smrtí. Zvěčnil popravu v Íránu, pak léta tajil identitu „Stydím se za to, že jsem bílý“. Pohřeb utonulé Romky zahanbil Česko Facka od balonu mu zmuchlala tvář a pobavila svět. „Pan Květák“ se loučí |
