Spolu s týmovými kolegy Mikem Teunissenem, Amundem Grondahlem a Maartenem Wynantsem projížděl před pár dny Carrefour d´Labrem.
Jedním z ikonických kostkových sektorů Pekla severu.
Zkoušel nové kolo a další vybavení pro příští sezonu. Ale hlavně, už zase mohl šlapat venku na čerstvém vzduchu.
„Což je pro mě takové malé vítězství,“ říká Wout van Aert.
Dlouho předlouho totiž jen ležel a nemohl nic.
To všechno kvůli drsnému pádu ve třinácté etapě letošní Tour – individuální časovce v Pau. Van Aert tehdy v téměř 50kilometrové rychlosti zavadil zhruba kilometr před cílem v jedné z pravotočivých zatáček bokem o jednu z bariér rozpojeného plůtku.
#TDF2019 Wout van Aert crash pic.twitter.com/VakzxhylY4
— VeloDAILY (@cycling_edge) July 19, 2019
Hororový pád.
Přitom do té doby zažíval trojnásobný mistr světa v cyklokrosu ve 24 letech snový vstup do silničního pelotonu World Tour. Ozdobil jej na jaře výbornými klasikami, dvěma triumfy na závodě Dauphiné a také vítězným spurtem v 10. etapě Tour v Albi.
Všechnu tu euforii náhle uťal tenhle náraz do bariéry, těžký pád a zlověstný výkřik. Hluboká rána na pravém stehně měla 21 centimetrů a narušila stehenní sval.
Okamžitě byl v Pau operován a po čtyřech dnech převezen do nemocnice v belgickém Herentals. Naštěstí, nutno dodat. První operace totiž nebyla provedena správně. Ve Francii mu ránu pouze sešili, přetržené šlachy ale nechali tamní lékaři ležet ladem.
„Naštěstí jsem o pět dní později podstoupil druhou operaci v Belgii. Kdyby ne, o nohu bych přišel. Nebo bych minimálně nebyl schopný vrátit se k vrcholovému sportu,“ prohlásil. „Štěstí bylo, že ten plůtek nezasáhl žádné nervy, nebo tepnu. I tak mi ale po dvou týdnech došlo – budu se muset znovu učit chodit.“
Chodil až dva měsíce po pádu
Po druhé, tentokrát úspěšné operaci belgický ortoped Toon Claes tvrdil: „Nejsou patrné známky infekce a rány se hojí dobře. Ale rozsah zranění si vyžádá pomalou, pečlivou rehabilitaci. Intenzivní rehabilitace může začít za dva měsíce, až se zranění dostatečně zahojí.“
Bylo jasné, že Van Aerta čeká náročná cesta zpět s nejistým koncem.
Incident to byl tak vážný, že Belgičan začal znovu chodit až na konci září, dva měsíce po karambolu. Už tehdy bylo zřejmé, že si v této sezoně nezazávodí. Že jeho rekonvalescence zabere více času, než se původně předpokládalo.
Wout van Aert v bolestech po těžkém pádu na Tour de France.
Přesto doufal, že se alespoň na konci listopadu zapojí do cyklokrosové sezony.
Nezapojí. Ještě dlouho ne.
„To zranění mi mohlo ukončit kariéru. A všechno se to stalo jen kvůli umístění překážek. Mí manažeři aktuálně zvažují žalobu, možná budeme považovat finanční vyrovnání,“ popisoval.
Chtěl získat alespoň finanční kompenzaci za svůj pád, ale žalobu na skupinu ASO nakonec nepodal.
Sám totiž jedné čelil.
Soud vyhrál
O jeho „útěku“ z předchozího týmu Veranda se v minulé sezoně napsalo spoustu novinových stran.
Ten úprk měl totiž soudní dohru.
Jeho bývalý šéf Nick Nuyens po Van Aertovi požadoval náhradu škodu 1,1 milionu eur za to, že nedodržel smlouvu. Do Jumbo-Visma totiž belgický šampion přestoupil o rok dříve, než bylo původně v plánu.
A to i přesto, že měl s Verandou stále platný kontrakt. Problémem bylo, že belgický druhodivizní tým měl v té době hodně nejistou budoucnost. Chvíli se hovořilo o jeho spojení s touhle stájí, pak zase s jinou.
A Van Aerta tahle nejasnost nebavila.
„Netušil jsem, na čem jsem. Nebyl jsem si jistý, jestli tým přežije, jestli v roce 2019 budu mít za koho jezdit, proto jsem udělal všechno pro to, abych přestoupil o rok dříve,“ popisoval.
Soud poté uznal, že protiprávně nejednal.
„Díky bohu. Konečně se zase může soustředit jen na svou rehabilitaci a návrat k profesionálnímu pelotonu,“ těšilo po vynesení rozsudku jeho právníka.
Spolupráce s mentálním koučem
Na začátku listopadu se poprvé projel venku na kole. Ujel 68 kilometrů. „A do dnešního dne byla moje nejdelší tréninková jízda zatím tři hodiny,“ vyprávěl nedávno.
Přes všechny potíže to nakonec vypadá, že by se měl do pelotonu vrátit stoprocentně zdravý.
„Rád bych stihl i pár cyklokrosů během této zimy. Byla by to sranda a myslím, že by mi to před silniční sezonou pomohlo,“ doufá. „Získal bych do těla zase nějakou explozivitu, kterou jsem musel za ty měsíce nicnedělání ztratit. Jakmile ucítím, že bych se mohl vrátit, udělám to. Radši si zajedu pár závodů a skončím patnáctý, než abych pořád jen trénoval.“
V prosinci má pak s týmem v plánu tréninkový kemp ve Španělsku.
Podle lékařů se Van Aert momentálně zotavuje o něco rychleji, než předpokládali. Přesto existují obavy, že už nebude jezdcem, kterým byl. Že nebude mít takový motor, kterým v posledních letech udivoval cyklistické fanoušky.
I proto se Belgičan obrátil na mentálního kouče.
„Až budu moct sprintovat a vyrazit do kopce tak, jak jsem byl zvyklý, bude mít má mysl klid. Ta nejistota, kterou jsem cítil hned po zranění, je menší, ale pořád ve mně je. Jsem si jistý, že budu zase jezdit s profesionály. Ale jestli budu zase patřit k těm úplně nejlepším? To teď nevím. Uvidíme po prvních závodech,“ soudí.
Čeká ho ještě dlouhá cesta.
