„Přiznávám, všechny ty gratulace mě dojaly,“ zářil jedenatřicetiletý jezdec Quick-Stepu, jemuž v cíli přáli i čeští kolegové Josef Černý a Jan Hirt. „Vyhrát etapu na Giru byl můj sen. Jsem moc šťastný.“
Dvanácté dějství ovládl ve velkém stylu. Pustil se do početného denního úniku. Když viděl, že skupina nepracuje zrovna ideálně, 120 kilometrů před cílem se spolu s Italem Mircem Maestrim z týmu Polti Cometa odpoutal a dál jeli jen ve dvou. Jedenáct kilometrů před cílem se pak vzdálil i Maestrimu a pokračoval sám.
Když projel kolem cedule označující poslední kilometr, několikrát se ohlédl. Ubezpečil se, že se nemýlí. Rozzářily se mu oči a začal jásat.
Po měsících soužení je zase vítězný.
Znovu si může užívat cyklistiku!
Alaphilippe vybojoval na Giru velkolepý triumf. Hirt se ukázal v úniku |
„Bylo to dlouhé čekání, pravda,“ vykládal. „Děkuji týmu, manželce, synovi, kteří mě podporovali. Doufám, že tohle vítězství ukončilo složité období a dál už to bude jen lepší.“
O moc horší to být už nemůže. V roce 2019 na Tour de France vyhrál dvě etapy a čtrnáct dní strávil ve žlutém dresu. Francie ho milovala. I v dalších dvou letech na Tour vítězil v etapách a přidával dny ve žluté. K tomu oslavil dva tituly mistra světa.
Jenže pak nastal pád.
Během kempu před sezonou 2022 onemocněl a přišel o důležitou část přípravy. Na Strade Bianche poté přeletěl řídítka a skončil v kotrmelcích. Před monumentem Milán-San Remo opět onemocněl, na Brabantském šípu ho srazilo týmové auto, na dalším monumentu Lutych-Bastogne-Lutych vyletěl v sedmdesátikilometrové rychlosti mimo trať, poté dostal covid a po dalším pádu musel předčasně odjet i z Vuelty.
Zranění snad ani nepočítal. Zlomil si třeba lopatku, žebro, vykloubil rameno, poškodil plíci.
A to je jen výčet za rok 2022. Ten minulý nebyl zas o tolik lepší.
„Neustále jsem se točil v kruhu. Pokaždé jsem tvrdě trénoval, jenže mě něco zabrzdilo. Právě tohle – začínat neustále od začátku – bylo na všem nejhorší,“ kroutil tehdy hlavou. „Smůly bylo příliš.“
Giro d’Italia 2024 vše o závodě |
Už nebyl mužem velkých triumfů. Předloni slavil jen v etapě na Kolem Baskicka a Valonska, loni pouze na menší klasice Faun-Ardéche a v dějství Critéria du Dauphiné.
Nedala se mu upřít bojovnost, třeba loni si na Tour sedmkrát naskočil do úniku, ovšem jen snaha v případě takového šampiona nestačila.
„Nemyslím si, že jsem byl mrtvý,“ vrací se. „Ano, byl jsem nějaký čas dole, ale i to patří ke kariéře. Je těžké být pořád na vrcholu. Potřeboval jsem jen zůstat trpělivý.“
Jenže přísný šéf Quick-Stepu Patrick Lefevere trpělivostí zrovna neoplývá. Už v roce 2022 svou hvězdu kritizoval, že nepodává výkony, jaké by si zasloužila její smlouva (údajně 2,5 milionu eur ročně). Letos v únoru v rozhovoru pro časopis Humo ještě přisadil: „Příliš mnoho večírků, příliš mnoho alkoholu a příliš velké očarování jeho manželkou Marion Rousseovou.“
Moc pije, řekl Lefevere o Alaphilippovi. Nemluvte z cesty, reagovala manželka |
Rousseová se ostře ohradila, stejně tak se za Alaphilippa postavil Francouzský svaz profesionálních cyklistů. Samotný závodník se k situaci příliš nevyjadřoval. „Nepřipouštěl jsem si to, zůstal jsem klidný,“ říká. „Dal jsem všechno do toho, abych se dostal zpátky na nejvyšší úroveň. Právě tohle byla moje motivace. Chtěl jsem pokračovat v úspěšně kariéře. A voilá, teď vítězím v etapě Gira.“
Na jaře to sice ještě žádná sláva nebyla, jeho nejcennějším umístěním byla devátá pozice na San Remu. Právě na Giru ale ožil.
V úniku už byl v šesté etapě, kdy jen těsně nestačil na Španěla Pelaya Sáncheze z Movistaru. Před peloton se vydal i v osmém a desátém dějství. A ve dvanáctém po dalším úprku konečně slavil vítězství.
„Nejprve musím poděkovat týmu, že skvěle kontroloval začátek etapy,“ popisoval. „Pak jsem se ocitl ve velké skupině v úniku, jenže se moc nespolupracovalo, tak jsem se otočil na Mirca Maestriho a říkal mu: Pojď, jedeme, jedeme! Odvedli jsme skvělou práci. I on by se dnes zasloužil vítězství.“
Na skupinu pronásledovatelů, mezi nimiž zprvu figuroval i Hirt, získali kolem čtyřiceti sekund. Jenže to bylo na delší dobu vše. „Když jsme se neposouvali, sportovní ředitel Davide Bramati se mě ptal, jestli nechci zpomalit a počkat na skupinu za námi. Já řekl, že ne. Cítil jsem se dobře a věděl jsem, že je lepší jet s náskokem 45 sekund než někoho stíhat.“
Odstup se posléze zvětšil, ovšem v závěru se opět ztenčil na 35 sekund. Tou dobou už ale Alaphilippovi zbývalo jen poslední stoupání dne a deset kilometrů z kopce a po rovině.
„Věřil jsem si, že bych to mohl zvládnout. Nic lehkého to samozřejmě nebylo, musel jsem jet pořád na plný plyn. Slyšel jsem ve sluchátkách, že Jhonatan Narváez je těsně za mnou,“ vykládal.
O radost ho tentokrát už ale nikdo nepřipravil.