Se svými 193 centimetry je v pelotonu nepřehlédnutelný. Obzvlášť nyní, když vozí fialový dres pro lídra bodovací soutěže Gira.
Jeho technika spurtu nepatří mezi nejelegantnější. Hlava mu skáče ze strany na stranu, obří tělo se komíhá a vyvolává dojem, že čistě v důsledku fyzikálních zákonů musí každou chvíli spadnout.
Přesto je jeho technika tou vítěznou.
Zatím pro něj na letošním Giru v hromadných dojezdech platí: buď druhé místo, nebo triumf.
Dvakrát musel skousnout porážku. Jednu od Tima Merliera ve třetí etapě a jednu od Olava Kooije při nedělním dojezdu do Neapole.
Zatímco jeho druhá místa byla velmi těsná, vítězství získal jednoznačně – ve čtvrté i ve středeční jedenácté etapě. A se šedesáti třemi body náskoku ve vedení sprinterské soutěže je tak zase o kousek blíž obhajobě fialového dresu z loňska.
Sprinterský den na Giru. Pád v závěru, další vítězství pro Milana |
Už tehdy svými výkony udivoval. Vyhrál sice pouze jednou, ale hned čtyřikrát skončil druhý. Vyloženě se mu nepovedl pouze závěrečný hromadný dojezd v Římě, kde byl čtrnáctý. „Vždy jsem udělal nějakou malou chybku, kterou jsem se o vítězství připravil. Ale důležité je, že jsem se tím spoustu naučil,“ reflektoval nyní.
A přestože loni na Giru debutoval, neznámý Milan rozhodně nebyl.
Jen se do té doby prosazoval hlavně na cyklistických oválech.
Silák Johny
Jeho sbírka úspěchů na dráze je impozantní. V jednadvaceti letech už byl mistrem Evropy i světa a olympijským šampionem z Tokia, vše v týmové stíhačce. Kromě toho má i dvě evropská zlata z individuální stíhačky a k tomu šest dalších světových a šest evropských medailí.
„Kdyby mi to někdo řekl ve dvaceti, zasmál bych se a řekl: Ale jděte!“ přiznal v rozhovoru pro TuttoBici.
Italská média mu přezdívají „obr z Bujy“ nebo prostě „silák Johny“.
Jeho rodiště Buja leží na severu Itálie ve Furlansko-Julském Benátsku, kde ještě stále přežívá starý románský jazyk furlanština. Alpy jsou hned za rohem, a tak není divu, že malý Johny začínal nejprve na horských kolech.
Giro d’Italia 2024Příloha iDNES.cz |
Užíval si ježdění po lesích, projíždění blátem, bezhlavé sjezdy dolů do údolí. Jak rostl, přestávala být pro něj cyklistika hrou a stále víc se stávala sportem. A postupně k němu přivedl i mladšího bratra Mattea.
I když jejich rodiče vedou krámek s domácím textilem, nikdy nevynechali ani jeden závod. Po něm pak šla celá rodina společně na pizzu.
Poslední roky už rodiče nezvládají objíždět všechny štace svého staršího syna, tak jim Milan vozí z každého závodu alespoň hrnek. Jen na ně bude muset za chvíli sestavit v kuchyni větší polici.
Další sbírka se rozrůstá v jeho garáži. Když má možnost, rád vymění kolo za projížďku na Vespě a jeho vášeň se nezastavila pouze u jedné. Jako odměnu za zlato z Tokia si pořídil model z roku 1963.
Na splnění dalšího snu si ale nejspíš počká až po kariéře. „V jiném životě bych chtěl být pilotem letadla. Možná si udělám aspoň průkaz na vrtulník,“ říká.
Zatím je příliš zaneprázdněný létáním po asfaltu.
Si vis victoriam, para Milan!
Ionatan Milanes Maximum, gladiator of @LidlTrek
The #GirodItalia is in #Pompei 🏛️
📷 ZacWilliams https://t.co/2somJaTIpf
Na cestě k legendám
Objíždí svou čtvrtou profesionální sezonu na silnici a každým rokem se skokově zlepšuje. Začínal v Bahrainu, kde byl u vítězství Sonnyho Colbrelliho na Paříž-Roubaix a s Matějem Mohoričem slavil jeho vítězství na Milán-San Remo. Také ale společně s týmem prožíval loni šok po tragické smrti Gina Mädera.
Nachlazení? Ne, jen alergie. Jaké jsou nástrahy při snaze o Pogačarův double |
Letos začíná od nuly v Lidl-Treku, který mu slíbil lepší sprinterské zázemí. A zatím své sliby plní. Pět ze svých deseti kariérních vítězství posbíral Milan v této sezoně.
Když ve středu rozdával vítězné rozhovory, mluvil především o podpoře svého týmu: „Kluci pro mě odvádějí tolik práce. Naprosto mi věří, a já jim za to chci z celého srdce poděkovat.“
Jeho vyspělost, chladná hlava a rezolutnost, s jakou se do sprintů pouští, vyvolávají mylný dojem, že už má na kontě mnohem víc vítězství. Zároveň v rozhovorech působí uvolněně, kamery ani fotografové ho nestresují.
Jonathan Milan z Treku slaví vítězství v jedenácté etapě italského Gira.
Zatímco jeho zlatý kolega z Tokia Filippo Ganna ze své pozice nejslavnějšího současného italského cyklisty příliš nadšený není, Milan rozdává úsměvy, předvádí vítězná gesta a pozornost fanoušků i médií si užívá.
Z dráhy si přinesl na silnici neuvěřitelný tah. Když se jednou rozjede do spurtu, nepoleví, dokud neprotne cílovou pásku. Neumdlévá, netuhne, na dvoustovce má stále stejnou sílu jako na posledních pěti metrech.
Ještě musí objet spoustu závodů, aby se dostal na počet vítězství jako Marcel Kittel nebo Mario Cipollini, ke kterým bývá pro podobný styl jízdy přirovnáván.
Ale už nyní má našlápnuto k tomu být jednou stejně dominantní jako oni.
