Chutná historie
Chřest si lidé vychutnávali již dávno před naším letopočtem. První doklad o jeho pěstování pochází ze starověkého Egypta. Jedná se o nástěnnou malbu z pyramidy v Sakkáře starou asi 4,5 tisíce let, která zobrazuje Egypťany obětující bohům různé plodiny a mezi nimi spočívají právě třikrát převázané svazečky, jež mají představovat chřest. Jeho pěstování bylo rozšířeno i v antickém Řecku a Římě, kde byl chřest považován nejen za lahůdku, ale také za lék a účinné afrodiziakum.
Během středověku nebyl chřest pěstován vůbec. Téměř ke konci tohoto období, v druhé polovině 15. století, byl přivezen z byzantské říše do Francie, kde ho začali pěstovat především mniši v klášterech. Několik let poté tuto výjimečnou plodinu objevil král Ludvík XIV., známý jako Král Slunce, a okamžitě si ji oblíbil.
Další vášnivou milovnicí chřestu, která stojí za zmínku, byla markýza de Pompadour. Chřest se stal její zásluhou velkou módou. V Anglii se začal pěstovat kolem roku 1540 a o trochu později se objevil i na polích v Německu.
V 18. století si chřest našel cestu do Čech, pěstován byl zejména na Moravě, například v Moravském Krumlově. Nyní se však největší množství českého chřestu pěstuje nedaleko Mělníka.
Léčivé účinky šparglu
Už jistě tušíte, že „bílé či zelené zlato“ patří mezi nejzdravější plodiny, které si můžete dopřát. Chřest obsahuje velké množství betakarotenu, který je nenahraditelný pro zdravý zrak, kůži, obnovu sliznic a funguje jako prevence proti některým typům rakovinného bujení.
Povzbuzuje také činnost ledvin a podporuje vylučování vody. Používá se také při prevenci i léčbě ledvinových kamínků, u revmatismu a dny. V některých zemích je chřest dlouhodobě uctíván jako mocné přírodní afrodiziakum.
Co domácí úroda?
Možná vás to překvapí, ale bílý a zelený chřest jsou jako dvojčata! Jediný rozdíl mezi nimi je, že bílý roste v tajnosti pod zemí, tudíž si nevytváří zelený chlorofyl. Sklízí se přímo ze svého tajného podzemního života.
Rozhodnete-li se věnovat pěstování chřestu, mějte na paměti, že k jeho úspěšnému růstu budete potřebovat záhon vyložený kvalitou a trpělivostí, neboť první plody své práce budete moci sklízet až za tři roky!
Pro pěstování chřestu je ideální místo pod přímými paprsky slunce, skryté před větrem a chladem. Půda by měla být lehká, dýchatelná, hlinitopísčitá a promíchaná s kompostem.
Tip: když se chřest sází na jaře, před samotným zasazením je nutné v podzimních měsících záhon pečlivě přerýt do hloubky alespoň padesát centimetrů.
Mnoho inspirativních receptů najdete na www.idnes.cz/recepty/chrest |
Jak na přípravu chřestu
Než začnete s chřestem kouzlit v kuchyni, je potřeba vybrat kvalitní výhonky. Ty poznáte podle lesklého a negumového povrchu. Když je ohnete, tak prasknou a když je o sebe třete, lehce vržou a uvolní příjemnou vůni.
Hlavičky musejí být pevně sevřené. Starší, ovadlé výhonky nikdy nekupujte, neboť i při nejzručnějším zpracování zůstane chuť nevýrazná.
Bílý a zelený chřest se připravuje trochu odlišně. Výhonky se u obou druhů chřestu nejprve opláchnou v čisté vodě. Zelený chřest se loupe jen ve spodní třetině výhonku, mladý zelený chřest se nemusí loupat vůbec a bílý chřest je nutné oloupat celý až od hlavičky.
Chřest má výhodu, že si vystačí s málem. Pouze vařený a následně jemně osmažený na olivovém oleji nebo másle se solí a pepřem, to je ta pravá chuťová slast. Další tradiční pochoutkou je uvařený chřest podávaný s holandskou omáčkou, ale zapálení kuchaři z něj vykouzlí ledacos a inspirovat se můžete mnoha našimi recepty.
4. května 2018 |
