Jen malý okruh lidí ví, jakou alchymií nyní na fakultě restaurování unikátní studna prochází. Tma, nízká teplota a vysoká vlhkost poskytují studni dokonalý komfort.
Uchovat vodou nasycené kmeny totiž není jednoduché. Na rozdíl od běžného dřeva dubové části studny zcela vyschnout nesmí.Jakmile by se to stalo, jednotlivé části dřeva by se deformovaly a znehodnotily.
„Cílem konzervace je nejen zpevnit, ale i nahradit vodu, která byla ve dřevě. Jak bude dřevo vysychat, postará se o to právě cukr, a tak se podaří studnu uchovat,“ řekl Karol Bayer z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
Restaurátoři zpočátku poměrně dlouho zvažovali, jak studnu ošetřit a uchovat, aby ji pak ve Východočeském muzeu mohli začít ukazovat návštěvníkům.
„Nikdy předtím jsme v cukru nekonzervovali, postup jsme konzultovali s odborníky Vysoké školy chemicko - technologické v Praze, kde jsou specialisté na konzervaci dřeva. Tento postup je pro studnu nejvýhodnější a nejšetrnější. Navíc nejvíce garantuje původní vzhled studně,“ řekl Bayer.
Pro restaurátory bylo zajímavé, jak zručně je dřevo opracované. Studnu tvoří rohové kůly, do nichž jsou vydlabané drážky osazené prkny.
Dřeva ze studní jsou zajímavá i z hlediska technologie zpracování dřeva.
„Dosud byly představy, že když na naše území přicházeli první zemědělci, tak pracovali primitivními metodami. Ze studen poznáváme, že v té době před sedmi tisíci lety k nám přišli takřka s kompletním balíčkem celého tesařského umění,“ řekl Petr Juřina, ředitel společnosti Archaia, která společně s olomouckým Archeologickým centrem na výzkumech pod plánovanou trasou nové dálnice D35 pracovala.
„Na to, že je to doba před 7 tisíci lety je to hodně dobře propracované a vydlabané,“ řekl student fakulty Marek Laška, který o studnu nyní pečuje.
Sleduje, aby dřevěné kusy byly zcela ponořené v cukerném roztoku nebo aby dovnitř nevnikly mikroorganismy, které by narušily proces konzervování.
Dřevo je cukerným roztokem doslova napité. „Studna se nyní nachází ve fázi impregnace dřeva. Kusy jsme očistili a následně vložili do roztoku sacharózy,“ popisuje Bayer.
První měsíce lidé z fakulty navíc navyšovali koncentraci roztoku a přisypávali obyčejný krystalový cukr.
„Nyní jsme na pětapadesátiprocentní koncentraci cukru ve vodě. Tedy v 700 litrech vody je zhruba 700 kilogramů cukru. Takto zůstanou části studně do listopadu. Poté je vyjmeme, pozvolna necháme vysychat, což zřejmě potrvá několik měsíců a bude moci přejít do sbírek Východočeského muzea,“ řekl Bayer.
Žádné lakování nebo natírání ochranným filmem však studnu nečeká.
Sedm tisíc let staré dřevo bylo na první pohled vcelku zachovalé, ale křehké.
„Na svůj věk se zachovalo ve velmi dobrém stavu, ale dřevní hmota už je narušená, proto s ním musíme manipulovat velmi opatrně,“ řekl Bayer.
Studni možná „zachránilo život“ to, že je z dubu.
„Naši neolitičtí předkové zřejmě vycházeli z nějaké zkušenosti, protože dubové dřevo je tvrdé odolné, i proto se zřejmě studna dochovala v tomto stavu,“ řekl Bayer.
