Informaci zveřejnil ředitel Archeologického centra Olomouc Jaroslav Peška.
Že tato studna bude na rozdíl od dalších devíti nalezených pod plánovanou D35 výjimečná, svědčily už nádoby, které archeologové našli v její blízkosti.
Studnu nyní odborníci konzervují a dělají další analýzy. Po ukončení výzkumu bude objekt k vidění ve Východočeském muzeu v Pardubicích.
„Potvrdilo se jak dendrochronologickým, tak radiokarbonovým datováním, že skutečně je to v této chvíli nejstarší pravěká dřevěná struktura, která je známa. Protože nic staršího takto datováno zatím není, můžeme ji označit za nejstarší na světě. Bude to zřejmě záležitost dočasná, ale zatím to prvenství této studni musíme přiznat,“ řekl dnes Peška. Starší studně se podle něj mohou nacházet v Karpatské kotlině na území Maďarska.
„Pokud budou liniové stavby i nadále přibývat, nelze vyloučit další podobný nález,“ řekl Peška.
O nálezu píše i britský server Daily Mail. Pro archeology má nález studny veliký význam, a to nejen kvůli jejímu stáří, ale i díky vyspělé technologii, kterou byla postavena.
„V rozích byly dřevěné kůly, které byly vydrážkované a do těchto drážek se dávala opracovaná prkna. Podle dosavadních archeologických nálezů jsme si mysleli, že tato technika byla použita až někdy v době bronzové a později, například v době římské. Nyní už víme, že byla používána i tímto neolitickým lidem. Takže nejen stáří, ale i vyspělá technologie je velmi zajímavá až omračující. S tím skutečně nikdo nepočítal,“ uvedl Peška.
Studnu postavenou z dubových kmenů objevili archeologové v katastru Ostrova na Chrudimsku. Studna byla hluboká asi 140 centimetrů, její půdorys měl rozměry 80 krát 80 centimetrů.
Její neolitičtí tvůrci dřevěné prvky opracovali nástroji z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva. Studna podle Pešky nebyla nalezena na území žádné osady, byla izolovaná; osadu budou odborníci teprve hledat.
„Předpokládáme, že příslušná osada by mohla být někde nedaleko. Tamní území je pro výstavbu podobných zařízení vhodné, byl tam dlouhodobě podmáčený terén. Také při našem výzkumu i v tomto období bez vláhy jsme museli vodu těsně vedle studny neustále odčerpávat,“ doplnil Peška.
Jeho tým se proto na místo vrátí, ovšem ne tam, kde vznikají náspy pro stavbu dálnice D35, ale do okolí, kde se pokusí nedestruktivním archeologickým měřením najít celou neolitickou osadu.
Výzkum podle ředitele olomouckého archeologického centra pokračuje, unikátní studna se nyní konzervuje. Paralelně s konzervací budou vědci dělat další analýzy, zejména přírodovědné.
„Nyní pracujeme na mikromorfologii studny, na rozboru určitých chemických látek, které by tam mohly být obsaženy a mohly by nám ukázat, jak tehdy vypadalo kolem studny přírodní prostředí,“ doplnil ředitel Archeologického centra Olomouc.
Vyjmout studnu z jejího přirozeného prostředí bylo technicky i finančně náročné, bylo to možné také díky tomu, že má v průměru kolem 80 centimetrů se zachovanou výškou 140 centimetrů.
Poté ji archeologové podrobili odbornému zkoumání. Uvnitř se nacházel hmyz, drobní obratlovci, len i setý mák, který byl v té době ještě velmi vzácný.
