Zbyněk Jančík pocházející z Frýdku-Místku rozhodně nepatří mezi ty, kteří by si libovali ve stereotypním způsobu života, ve kterém je nemůže nic překvapit. Dříve se věnoval horolezectví, stoupal i na vrcholy tyčící se ve výšce sedm tisíc metrů. Nakonec však propadl jiné vášni. A sice kiteboardingu.
„Kiteboarding je jízda na prkně po vodě. Člověk stojí na kiteboardu a ovládá řiditelného draka, který je poháněn větrem,“ osvětlil Zbyněk Jančík, co je to kiteboarding.
Prvního draka si pořídil už v roce 1999 a jako samouk procházel neuvěřitelně trnitou cestou, než se naučil jezdit.
„V Česku neexistovala žádná kite škola a nepotkal jsem jediného člověka, který by mi s výukou pomohl,“ zdůraznil s tím, že svého prvního draka má dodnes schovaného.
„Nechápu, jak jsem se na absolutně neovladatelném a velmi nebezpečném zařízení mohl naučit jezdit. Draky před sedmnácti lety byly bezpečné asi jako trabant bez brzd. Dnešní bych přirovnal k nejvyšší třídě Mercedesu.“
Od roku 2000 začal Zbyněk Jančík, kterého však dnes všichni znají hlavně pod přezdívkou Čurda, poznávat další kite nadšence a získávat první zkušenosti s výukou kiteboardingu. Čtyři roky objížděl nejrůznější evropské kite spoty a hledal nejlepší možné místo, kde by mohl učit kiteboarding.
„Zní to neuvěřitelně, ale najít místo, kde fouká silný vítr, kde je dostatečně široká pláž a plytká voda bez koupajících se dětí je takřka nemožné,“ upozornil devětatřicetiletý rodák z Frýdku-Místku. Jenže nezoufal a nakonec takové místo našel v roce 2004 na Fuerteventuře na Kanárských ostrovech.
„Tehdy jsem dokončil vysokou školu a chtěl si udělat rok prázdnin, než nastoupím do práce. Po roce stráveném na ostrově mi ovšem bylo jasné, že se už nevrátím,“ popsal Čurda.
Pocit z jízdy na kitu jej natolik uchvátil, že začal usilovně přemýšlet nad tím, co má udělat pro to, aby mohl jenom jezdit a jezdit. Po absolvování vysoké školy se mu v hlavě zrodil šílený plán. Na Kanárské ostrovy se vydal se starou obytnou Avií.
Na Kanárských ostrovech poznal i životní lásku
„Žil jsem na pláži svůj sen. Byla to nádherná etapa života. Začal jsem se živit výukou kiteboardingu. První klienti za mnou dokonce přijížděli do Avie, kde jsem měl k dispozici šest postelí.“
Takto Zbyněk Jančík s lidmi, které učil jízdě na kitu, objížděl různá místa po ostrově. „Přes den jsme kitovali a po večerech grilovali a dělali táboráky na úžasných místech.“
Na ostrově Fuerteventura poznal absolvent Univerzity Palackého v Olomouci také svou životní lásku a jednoho dne se s ní vypravil na výzvědy do Brazílie. Oba dva chtěli najít ráj ve formě dokonalého větru, nekonečných pláží a divoké tropické přírody. Prozkoumali 1 500 kilometrů pobřeží, než se usadili ve vesničce Cumbuco na severovýchodě Brazílie.
„Ve vesnici byl jediný bar, místní rybáři, pár možností na přespání a dokonalá atmosféra. Dodnes jsem neslyšel o jiném místě na světě s kvalitnějším větrem. Od července do prosince tady fouká každý den stabilní vítr. Zbývající část roku je ideální pro surfování na vlnách.“
Kiteboarding zažívá v posledních letech poměrně veliký boom. V Česku jej mnoho lidí provozuje na různých přehradách. Ovšem podmínky u moře jsou naprosto odlišné od těch v tuzemsku.
„Nejdůležitějším faktorem je vítr, který nemění svou sílu. Dalšími ukazateli pro výběr vhodného místa jsou dostatečně široká pláž bez jakýchkoli překážek ovlivňujících vítr, pozvolný vstup do vody bez ostrých kamenů, skal, korálů, mol či kotvících lodí,“ vyjmenoval Jančík.
„Neméně důležitá je i vzdálenost pláže od hotelu, možnost občerstvení, opravna kite materiálu, teplota vody, velikost vln, možnosti večerní zábavy a také vzdálenost hotelu od letiště.“
Brazilské Cumbuco patří v tomto ohledu mezi deset nejlepších světových kiteboardingových lokalit. „Dalšími jsou například Cabarete v Dominikánské republice, Maui na Hawaii, Boracay na Filipínách, Boca Grand na Arubě či Le Morne na Mauriciu,“ vyjmenoval Čurda některé z nich.
Život v Brazílii je takový, jaký ho chce člověk mít
Když si společně se svou partnerkou zvolil život v Brazílii, rozhodoval se mezi jistotou v Evropě s fungující kite školou a absolutní nejistotou na druhé straně světa. Rozhodování nebylo jednoduché, nakonec se ale rozhodl pro brazilské Cumbuco.
„Koupili jsme pozemek s rozestavěným domem za 150 tisíc korun a začali budovat kite školu. Ve chvílích volna jsme dokončili malý domek a na zahradě za ním jsme se sousedy postavili penzion.“
Oběma život v Brazílii naprosto vyhovuje. Je takový, jaký ho chce člověk mít. Nikdo se o nikoho nestará a nikdo nikoho do ničeho nenutí.
„Kdo pracuje dobře, má vysokou životní úroveň. Kdo nepracuje a válí se celé dny v houpací síti, přežívá na banánech, kokosech a rybách. My jsme si zamilovali život na pláži. Teplota je tady celoročně stejná, stačí jen šortky a tričko,“ přiblížil Jančík.
Na kiteboardu se dá v této oblasti jezdit v podstatě všude po celé délce pobřeží. Všude jsou jen písčité pláže.
„Velmi oblíbené jsou takzvané downwindy, kdy člověk jede na kitu podél pobřeží i několik desítek kilometrů. Když se chce občerstvit, zastaví se v některé z vesnic, které se táhnou podél pobřeží,“ popsal.
„A když chce skončit, vystoupí v jakékoli vesnici a místním autobusem se vrátí zpátky domů,“ dodal s tím, že v době, kdy se ještě věnoval horolezectví, by ho ani ve snu nenapadlo, že bude žít na pláži pod kokosovými palmami. „Těším se na další životní etapy a věřím, že přinesou spoustu nezapomenutelných zážitků.“
