Létá od osmnácti let. Dříve se věnoval závodnímu létání, cestování a focení. Pak si oblíbil paraglidingové expedice v nejvyšších horách světa. V projektu FLY7000 se Daliboru Carbolovi z Frýdku-Místku, společně s kamarádem Jurajem Klejou, podařilo vytvořit několik dosud nepřekonaných a ve světě velmi uznávaných leteckých výkonů.
„V roce 2011 jsme jako první na světě doletěli na padákových kluzácích k druhé nejvyšší hoře světa K2. Zvládli jsme to rychlým ofenzivním způsobem letu bez pozemní podpory a bez kyslíkových přístrojů,“ přiblížil Dalibor Carbol 280 kilometrů dlouhý let, který trval dva dny a oba dva jej uletěli za jedenáct letových hodin.
„Byl to extrémní sportovní výkon, dodnes nepřekonaný a myslím, že prakticky neopakovatelný,“ dodal Carbol.
Během čtyř letových dní takto Carbol s Klejou nalétali v Pákistánu mezi nejvyššími horami světa 450 kilometrů na předem definovaných tratích.
„A to se do dnešního dne nikomu jinému nepodařilo. Rok na to jsme s Jurajem jako první na světě podobným způsobem dolétli k druhé nejvyšší hoře Thian Shanu - Chan Tengri,“ popsal devětatřicetiletý rodák z Frýdku-Místku.
„Horolezci tuto horu v severním Kyrgyzstánu dobře znají a znají také extrémně rychlé změny počasí v téhle oblasti, které jsou pro nás ve vzduchu nad drsnými horami obrovským rizikem,“ upozornil.
„Ostatně stejně jako nechtěné přistání uprostřed hor. V takovém podniku se chyby stávat nesmějí. Proto je to extrémně náročné na pilotní dovednosti a absolutní koncentraci na výkon.“
Dalibor Carbol je také držitelem českého výškového rekordu a za své výkony získal i titul Sportovec roku Moravskoslezského kraje.
„Abych předal své zkušenosti, začal jsem vychovávat nové piloty v Beskydské škole létání, trénovat instruktory a výkonnostní piloty v rámci projektu El Speedo - flying community,“ poodhalil Carbol, co dělá v současnosti.
„Podílím se také na vývoji nových konstrukcí paraglidingového vybavení, které nabízíme v Česku i v zahraničí. Dále organizujeme akce a soutěže pro piloty, běžce i cyklisty, ale i pro děti,“ doplnil otec tří synů, který se svou rodinou žije v Beskydech přímo pod horami, nad kterými tak rád létá.
„Klasika je Javorový vrch, Skalka a nyní i Prašivá,“Přestože Dalibor Carbol poznal díky létání spoustu zajímavých míst na světě, nikdy nedá dopustit na prostředí, ve kterém s tímto sportem začínal. Jsou jím Beskydy, do kterých vyráží celoročně od jara až do podzimu. „Ti nejotrlejší pak létají i v zimě,“ upozornil. Jaké jsou v Beskydech podmínky pro létání?
Beskydy jsou krásné pro pěší turisty, ale ještě lepší jsou ze vzduchu. Naštěstí se nám na beskydských kopcích daří udržovat a rozvíjet pro nás životně důležitá startoviště, která jsou mimochodem také parádními výhledovými místy pro turisty. Díky tomu všemu a kvalitním termickým podmínkám jsou Beskydy v rámci Česka, Slovenska i Polska skutečně jedinečné. Piloti to vědí a aktivně toho využívají. Kde konkrétně v Beskydech jsou podmínky nejlepší?
Nejfrekventovanějším místem je zřejmě Javorový vrch u Třince, kde vyučujeme v Beskydské škole létání už od roku 2001. Často létáme taky na Skalce v Kunčicích pod Ondřejníkem, kde je při západním proudění dostatek termických proudů. Čím dál častěji používáme také Prašivou ve Vyšních Lhotách, která je univerzální do různé síly větrů. Oblíbený je také Velký Javorník u Frenštátu či Radhošť. Startujeme však i z dalších menších startovišť. Kultovní létání pak představuje třeba Lysá hora, na kterou se dostáváme výhradně pěšky. Ve které oblasti v Beskydech létáte nejraději? Která se vám líbí nejvíce?
S Beskydskou školou létání se staráme o několik beskydských startovišť. Javorový vrch, Godulu, Prašivou, Lysou horu a Palkovice, kde létáme pravidelně. Tam to mám přirozeně hodně rád. Jinak je mi ale jedno, ze kterého místa se do vzduchu dostanu. Líbí se mi celkový pohled na Beskydy z výšky. Už při přeletu z Javorového vrchu na Radhošť přes Lysou horu pilot zažije nadstandardní estetický zážitek. Jezdíte létat i někam jinam?
Létáme všude, kde jsou hory. Na jaře, v létě a na podzim trávím většinu pracovního času na kurzech v Beskydech a v Alpách. Ve Slovinsku, v Itálii a v Rakousku. Naše tréninkové bivakové akce probíhají v Kyrgyzstánu. Ke konci roku míváme několik akcí ve španělské Andaluzii. Tam jsem si zvyknul vyjíždět nejenom za létáním, ale taky na silniční kolo. Je to tam parádní. A v zimě pravidelně vyjíždíme s padákem na Kanárské ostrovy, do Nepálu a také na poznávací expedice na Novém Zélandu a teď také v Jižní Americe. Byli jsme už taky v Argentině, Kolumbii nebo Chile. Kde se vám zatím líbilo nejvíce?
Každé místo má svá specifika a své možnosti. Neexistuje jedno, které je ve všech ohledech nejlepší. Pro mě je zásadní, s kým do těch míst jedu a cíle už si nějaké vytvoříme. Létání a cestování patří k sobě. Co vás na paraglidingu nejvíce fascinuje?
Jednoduchost a univerzálnost aktivní relaxace a možnost zajímavého osobního rozvoje. Když chce člověk létat lépe a bezpečněji, je třeba nad tím přemýšlet. A hlavně - létání je krásné a přináší radost. Vyjdu z domu, vyšlápnu si na kopec a dvě tři hodiny se proháním nad Beskydami. Pak přistanu doma, zajedu pro děti do školky a celý den je najednou úplně jiný. Jak moc je tento sport nebezpečný? Co všechno musí člověk dodržovat, aby se mu nic nestalo?
Nebezpečná je lidské hloupost. To je základ. Paragliding je sport vyžadující pokoru k přírodě, k meteorologickým podmínkám a pochopení vlastních pocitů a myšlenek. Pak už je to poměrně logická záležitost. A když člověk nedělá vyloženě hlouposti, tak je to dostatečně bezpečné na to, aby to mohl dělat kdokoliv v jakémkoliv věku a prakticky v jakékoliv fyzické kondici. O tom všem si na našich kurzech samozřejmě intenzivně povídáme a piloty postupně připravujeme na samostatné bezpečné létání. Každý potřebuje trochu individuální přístup a u nás to takto děláme. Osobně cítím daleko větší riziko na cestách, kde se v protisměru míjím s druhými auty a vůbec nemám tušení, co je to za lidi, jací jsou to řidiči, v jakém jsou stavu a čím se zrovna baví. Dostal jste se už někdy do situace, kdy vám bylo úzko?
Strach ze situací, které nemám vůbec pod kontrolou - to je něco, co skutečně bolí. S kamarádem jsme letěli ve vysokých horách a on musel přistát v polovině trati, já už jsem byl od něho příliš daleko a vrátit se prostě nedalo. Další dva dny jsem se trápil, vyvolával jsem ho vysílačkou, řešil jsem záchrannou akci přes satelitní telefon, pak došly baterky - bylo to zžírající a nebylo jak pomoc. Pak jsme se potkali na dříve smluveném místě, nic se nikomu nestalo, všechno bylo vlastně v pohodě a bylo jasné, že se strachem o sebe jsem se už spřátelil a rozumím mu. Ale strach o druhého mi zrovna uštědřil další dost drsnou lekci. Jak veliký je o tento sport zájem a kteří lidé jej mohou dělat? Co všechno musí splnit a zvládnout, aby mohli létat sami?
Jsem hrdý na to, že se nám v Beskydech podařilo vybudovat špičkové výcvikové středisko paraglidingu, které ke svému tréninku využívají piloti z Česka, Slovenska a Polska. Už jsme školili také italské, ruské, litevské a ukrajinské piloty, piloty z Číny, Irska, Anglie a dalších zemí. Dokonce už jsme na Základním kurzu přivítali i Eskymáka. Zájem o naše kurzy je nadstandardní, každoročně školíme více jak polovinu pilotů z Česka, o zbývající polovinu se snaží ostatních osmnáct českých škol. Často lidé využívají kurz létání jako aktivní dovolenou. Na zájem si tedy stěžovat nemůžeme. Stačí chuť zažít něco nového, věk minimálně 15 let, týden volného času a jdeme na to - připravíme zájemce na to, aby mohli samostatně létat.  Dalibor Carbol. |
