Po covidu se české zdravotnictví bude potýkat s novým úkolem: postarat se o ukrajinské uprchlíky. Bude to náročnější, těžší, nebo prostě nesrovnatelně jiné než při pandemii covidu?
Myslím, že se to nedá porovnávat. Zátěž během covidu do jisté míry vykolejila zdravotní systém, který přestal fungovat ve svých zajetých kolejích. Nemocnice až na pár výjimek mlely z posledního. Pacienti s ostatními diagnózami, srdečními, ale i onkologickými, se nedostávali včas na vyšetření.
Hořké plody pandemie sklízíme stále a ještě nějakou dobu budeme. Covid byl tragédie, uprchlíci jsou výzva. Jen je potřeba se na to připravit mentálně. Těch zhruba 350 tisíc lidí, co přišli, jsou převážně mladí, tedy děti a jejich maminky. Budeme se tedy starat o tu zdravější část ukrajinské populace. To největší neštěstí je na Ukrajině, kde zůstávají starší a nemocní lidé.
Dnešní moderní způsob léčby umožňuje dát jim léky domů a my je při užívání medikamentů sledujeme přes mobilní telefony.
