- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nikdo ho nemá rád, přesto patří k životu stejně jako radost nebo vztek. Zatímco radost vyhledáváme a důležitost vzteku přinejmenším nezpochybňujeme, protože nás upozorňuje na nepříjemné věci a v ohrožení nám dodává sílu a odvahu, před smutkem utíkáme, či ho dokonce skrýváme. Zbavovat se ho nebo jej potlačovat je ale podle „odborníka na truchlení“ Mgr. Jakuba Formánka, Ph.D., doslova nebezpečné. Platí totiž paradox, že když se smutku nevěnuje potřebná pozornost, zvětšuje se. „Všem lidem říkám: hlavně se svého smutku nezbavujte. Jinak ztěžkne a zůstane s námi. A pak už ho ani radost neutáhne,“ říká bývalý kaplan motolské nemocnice a psychoterapeut, který pomáhal řadu let nevyléčitelně nemocným dětem i dospělým smířit se se smrtí a jejich blízkým pak zvládnout smutek a bolest ze ztráty. | foto: Michal Růžička, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Kdy jste byl naposledy smutný?
Naposledy zrovna dneska ráno. Dozvěděl jsem se od svého doktora, že mám vyšší tlak, než bych měl mít. Moje tělo má problém se štěpením tuku, takže se u mě pravidelně střídají období, kdy ztloustnu, a pak zase hubnu. Spolu s tím, jak se mění moje tělesná hmotnost, se mění i můj tlak. A teď už je zase vysoký. Takže jsem byl smutný, že jsem to opět nezvládl.
Malé děti jsou přirozeně velmi moudré. Když mají hlad nebo jsou nešťastné, smutné, pak pláčou. Člověk se uvolní, vyventiluje, vnitřně se zcelí.
Připojte se ještě dnes a získejte: