„Něco si představit bývá mnohem jednodušší než se něco nabiflovat. Můžete namítnout: ,Spoustu věcí jsme se ve škole museli nabiflovat, a taky to dobře dopadlo!‘ Otázka ovšem zní: ,Co z toho si po deseti patnácti letech pamatujete?‘ Velké množství věcí nám z hlavy zmizí, protože jsme si je na počátku do paměti dobře neuložili,“ říká jeden z našich nejznámějších paměťových trenérů Jakub Pok, který před patnácti lety založil Školu paměti. Mimo jiné je autorem úspěšných knih Jak se naučit 100 slovíček za hodinu a Dokonalá paměť – jak si zapamatovat úplně cokoliv.
| foto: Radek Vebr,
MAFRA
Představivost, ne biflování, je klíčem ke správnému učení, říká paměťový lektor
Velké množství věcí nám z hlavy zmizí, protože jsme si je na počátku do paměti dobře neuložili,“ říká jeden z našich nejznámějších paměťových trenérů Jakub Pok, který před patnácti lety založil Školu paměti. Mimo jiné je autorem úspěšných knih Jak se naučit 100 slovíček za hodinu a Dokonalá paměť – jak si zapamatovat úplně cokoliv.
Jak jste se dostal k paměti a k paměťovým technikám? Před necelými dvaceti lety jsem měl možnost rok studovat na gymnáziu v Německu, kde jsem úplně náhodou narazil na tříhodinový paměťový kurz. Naprosto mě fascinovalo, jak si paměťový guru na přednášce dokázal zapamatovat do pěti minut 30 devítimístných telefonních čísel nebo si za dvě minuty uložil do paměti přesné pořadí dvaapadesáti kanastových karet. Během chvíle si zapamatoval i jména všech padesáti lidí v místnosti. Na přeskáčku je odříkal! Říkal jsem si: „To není možné! On má snad fotografickou paměť!“ Velmi rychle jsem však pochopil, že to tak není. Neměl geniální paměť, ale měl ji vytrénovanou a uměl efektivně používat paměťové techniky. Díky nim si čísla, jména, obličeje, slovíčka, obtížné nebo třeba latinské názvy zapamatoval mnohem lépe.
Koupil jsem si proto všechny knížky, co napsal, abych tomu více přišel na kloub. Tak mě to nadchlo, že jsem trénoval každý den. Na počátku jsem si uložil tři telefonní čísla za pět minut a rychle jsem se zlepšoval. Během několika dnů jsem měl patnáct telefonních čísel. Stejné zlepšení jsem viděl i u učení slovíček, kde jsem pomocí technik zvládal dvacet slovíček do pěti minut. Takto se dá uložit klidně i sto slovíček do jedné hodiny. A tehdy jsem pochopil, že paměťové techniky jsou vlastně fenomenální.
Pojďme to pomalinku rozplétat. Na vlajce se houpe Banderas, protože španělsky se vlajka řekne „bandera“. A proč ta poschodí, na nichž je jeden velký smradlavý pisoár? Protože španělsky je poschodí „piso“. Pes má v hubě pero, neboť pes se řekne ve španělštině „perro“. Dvě „r“, tedy důraz, proto u toho vrčí.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
