Mikrobiologie je laboratorní obor. Sám o sobě neléčí, ale hledá možnosti léčby. Vy jste vystudoval medicínu a začínal jako lékař. Jak jste k oboru přilnul?
Mikrobiologie mě oslovila už při studiu medicíny. Je to impozantní, i když na naučení složitý obor. Začíná to tím, že se musíte naučit dlouhý seznam s názvy mikrobů. Pak jejich vlastnosti, jakým mechanismem vlastně způsobují nemoci, které nemoci to jsou. Nakonec následuje otázka, jak léčit, což znamená naučit se další složitý seznam antibiotik. Z tohoto pohledu to není úplně zábavné, nicméně mě to fascinovalo. V pátém ročníku jsme probírali infekční lékařství. Je to vlastně nástavbová mikrobiologie s přesahem do kliniky.
To se mi pochopitelně také líbilo. Pak jsem se nečekaně vydal trochu jiným směrem, protože jsem po škole nastoupil na pediatrii a zabýval se genetikou diabetu 1. typu u dětí. Jenže osud tomu nějak chtěl, že jsem přeskočil na téma cystické fibrózy. Tito pacienti totiž mají velké problémy s infekcemi dýchacích cest a vyvstal u nich mikrobiologický problém s diagnostikou těžkých infekcí. (Při cystické fibróze vzniká v plicích hustý vazký hlen, který tělo nedokáže naředit ani se ho zbavit. V hlenu se usazují bakterie, které špatně reagují na antibiotika, pozn. red.) Právě metodika založená na molekulárně genetickém přístupu, kterou jsem používal při studiu diabetu, se hodila i na vylepšení diagnostiky infekcí u této nemoci. Odtud už to byl jen krůček k čisté mikrobiologii.
Měli jsme štěstí, že první lék této generace cílil na úzkou skupinku pacientů s keltskou mutací. Keltové zanechali své geny i na našem území.
