Patří dítě do rodičovské postele?

Zatímco kojencům společné spaní s rodiči spíše svědčí, starší děti by se to měly odnaučit. Jinak se z hezkých rodinných zážitků stane zlozvyk, který neprospěje dítěti a může narušit i vztah rodičů.

Nejpozději do tří let, ale klidně už od dvou let nebo od roka mohou děti usínat samy ve své posteli, aniž by je někdo zdlouhavě uspával.

Ačkoli někteří rodiče tvrdí, že jejich dítě je na to ještě příliš malé a že samo usnout nedokáže, může se to naučit. Nakonec se lépe vyspí jak dítě, tak rodiče, kteří se kvůli potomkovi nebudou muset tísnit na jedné půlce svého dvojlůžka.

"Tak jako mají své lůžko rodiče, mělo by ho mít i dítě," konstatuje pražská psycholožka Lenka Čadová. Řeč je zejména o batolatech, tedy o dětech starších než jeden rok. 

U kojenců, kteří se často budí na kojení nebo proto, že neumějí ještě spát celou noc, je situace jiná. I oni se však mohou naučit usínat sami ve svém lůžku, vyžaduje to nicméně rodičovskou trpělivost a důslednost.

Ačkoli se dítě může přesunu do vlastní postele bránit, rodiče by měli být důslední a bez nějakých vypjatých emocí trvat na svém. Něco jiného je samozřejmě nějaká mimořádná situace, třeba nemoc dítěte nebo zlé sny.

Kojenci u rodičů

Donedávna se soudilo, že je to spaní kojenců s rodiči v jedné posteli, co zvyšuje riziko jejich náhlého úmrtí.

Nové studie však ukázaly, že je tomu spíše naopak - společné spaní nejmenším, několikaměsíčním dětem svědčí a prospívá jejich vývoji.

Neplatí to však v případě, kdy by rodiče byli opilí nebo pod vlivem drog.

"Pak je naopak žádoucí, aby rodiče vzali dítě k sobě, protože se tam spíše uklidní. Podobně nevadí, když dítě spí u rodičů v době, kdy je jeden z nich pryč. Když se z toho nestane pravidlo, nestane se z toho ani zlozvyk," soudí psycholožka.

Je dobré mít na paměti ještě jednu věc - dítě přespávající v rodičovské posteli může škodit vztahu rodičů.

To, aby matka spala v ložnici třeba s pětiletým dítětem, zatímco otec se krčí na gauči v obýváku pod dekou, normální není. Otec se může právem cítit odstrčený, a dítě má naopak pocit, že jeho pozice v rodině je nadřazená otcově.

Dítě v rodičovské posteli
Spokojené dítě, ale nespokojení a třeba i nevyspalí rodiče. Tak mohou vypadat noci strávené s dítětem. Co dělat, když dítě se z jejich postele odmítá odstěhovat?

Když spí v posteli s rodiči dvoutýdenní miminko, přijde to všem roztomilé. Jenže někdy se do ní vytrvale dobývá šestiletý skoroškolák a nad tím už se leckdo pozastaví.

"Stanovit přesnou věkovou hranici, odkdy by dítě mělo spát a usínat samo, nelze, ale v zásadě můžeme říct, že by tou hranicí mohl být třetí rok věku," soudí Lenka Čadová. Právě v tomhle věku si dítě definitivně uvědomí své já a zároveň už by mělo zvládnout samo relaxovat a třeba i usínat.

Proč nechceš být sám?
Rodičům, kteří tento problém řeší, radí, aby v prvé řadě hledali odpověď na jednu hlavní otázku: proč dítě chce být i v noci za každou cenu s nimi. Může za tím být prostý strach ze tmy, ze samoty, ale může to mít i hlubší příčinu. Záleží totiž třeba i na sourozenecké konstelaci.

"Pokud se mu například narodí bráška, může o to více odmítat být samo, což je pochopitelné," říká Čadová. Ta rodičům, kteří si s tím problémem nevědí rady, doporučuje, aby navštívili psychologa, protože problém může být skrytý a dítě jej ještě nemusí umět vyjádřit.

Dobývání se dítěte do rodičovské postele může odrážet i nevyrovnané rodinné vztahy. "Dítě se v tomhle věku většinou identifikuje s rodičem stejného pohlaví. Pokud třeba chlapec vytlačuje otce z maminčiny postele a dává mu najevo, že je to jeho místo, něco tam asi bude v nepořádku," uvažuje.

Tři medvědí postýlky
Teprve když rodiče zjistí, proč dítě nechce spát samo, měli by se snažit věc změnit. Nikoli však nějakým striktním "ne", protože to by potomka spíše zatvrdilo a mohlo by spustit o to větší vlnu odporu. "Je třeba mu vše vysvětlovat, použít příklad. Třeba na základě pohádky o třech medvídcích a jejich postýlkách ukázat, že každý má svou postýlku," radí psycholožka.

Dítě by mělo také pochopit, že nová situace mu přináší nové výhody, že třeba bude mít novou postel, svůj pokojíček, nějaké výhody plynoucí z toho, že je zase o něco starší, a podobně.

Naučte dítě usínat samostatně

Sedíte večer dlouhé desítky minut u dítěte, než usne? Nebo dokonce neusne jinde než ve vaší posteli? MF DNES přináší rady rodičům, jak naučit dítě usínat samotné.

• Buďte důslední
Když se rozhodnete, že naučíte dítě usínat samostatně a spát celou noc v jeho posteli, musíte na tom trvat. Jakmile uděláte výjimku, dítě pozná, že nejste důslední, a zkusí si ji vymoci znovu. Vysvětlete mu, že je normální, když mají děti své postele a dospělí také.

• Nenechávejte dítě plakat
V žádném případě nenechávejte potomka takzvaně "vyřvat". Je pravděpodobné, že by se časem naučilo usínat samo a pláč by umlkl, ale bylo by to spíše kvůli tomu, že rezignovalo z bezmoci.

• Zaveďte večerní rituál
Dítěti pomůže, pokud bude každý večer vypadat stejně, to znamená, že by sled činností před spaním měl být neměnný, například v pořadí umytí, vyčištění zubů, pohádka, pomazlení a spát.

• Postupně se vzdalujte
Začněte tak, že dítě uložíte do jeho postele a na chvíli odejdete. Když začne plakat, zase se vraťte, ale jen na chvíli, abyste je ujistili, že když vás bude potřebovat, jste nablízku. Dobu, po kterou se vzdálíte, postupně prodlužujte. Když dítě vyleze z postýlky, hned ho do ní vraťte.

• Chvalte a nevyčítejte
Pokud se dítě snaží, hodně je chvalte, pokud se mu však nedaří, rozhodně mu to nevyčítejte, pouze důsledně trvejte na svém.