Obtíže, tedy žádné zvláštní, jsem neměla, možná jsem se občas zadýchávala při procházce a někdy se mi také rozbušilo srdce, ale nešlo o nic, co by mě nějak znepokojovalo. Z toho mě však vyvedla běžná preventivní prohlídka u praktika. Lékař odhalil šelest na srdci a radši mě poslal na kardiologii do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Tam jsem se bohužel po dalších testech dozvěděla, že mám vrozenou srdeční vadu a že trpím plicní hypertenzí. Takže mi lékaři hned nasadili léčbu, prozatím ve formě tablet. Další doporučení znělo neotěhotnět.
Když jsem o pět měsíců později zjistila, že čekám dítě, byl to docela šok. Společně s profesorem Pavlem Jansou z VFN, který se o mě staral, jsme se však nakonec rozhodli, že do toho půjdeme a že v těhotenství chci pokračovat.
Zdravá dcera
Kvůli těhotenství a většímu náporu na organismus jsem musela dostat intenzivnější léčbu, tablety nahradila podkožní infuzní pumpa, která mi nepřetržitě aplikovala velmi účinný lék na plicní hypertenzi. Tím se nemoc podařilo stabilizovat a moje těhotenství probíhalo bez potíží. Lékaři mě intenzivně sledovali, chodila jsem na kontroly každý měsíc.
Lékaři mi ve 13 letech dávali dva roky života. Pomohla transplantace |
Nakonec jsem porodila ve 35. týdnu, což bylo trošku dřív, miminko však bohužel přestalo růst a také jsem měla častěji palpitace, tedy bušení srdce. Naštěstí se mi dcera narodila zdravá, ale kvůli nižší porodní hmotnosti jsem s ní musela zůstat v porodnici tři týdny.
Paradoxně se mi po porodu zdravotní stav dokonce zlepšil, takže jsem péči o malou zvládala bez jakékoli pomoci.
Další miminko
Už tehdy jsem věděla, že bych chtěla ještě jedno dítě. Asi po devíti měsících jsem si říkala, že bychom to mohli zkusit znovu, a povedlo se celkem rychle. Jediná změna proti prvnímu těhotenství byla, že jsme museli zvýšit dávky léku.
Druhé těhotenství probíhalo ještě klidněji než to první, i palpitace jsem měla minimálně. Jen jsem preventivně musela být od 38. týdne hospitalizovaná. Narodil se mi zdravý syn.
Jsem skutečně šťastná, že díky péči lékařů jsme si s manželem mohli dopřát rodinu, po jaké jsme vždycky toužili.
Plicní hypertenzeProf. Pavel Jansa, II. interní klinika VFN Praha S plicní hypertenzí se v Česku léčí přibližně 1 000 pacientů, každý rok jich kolem 150–200 přibude. Podle odhadu lékařů další tisíce lidí o své diagnóze vůbec nevědí. Při této chorobě dochází ke zvýšené námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje. To může časem vést k jejímu selhání. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami. Díky výrazným pokrokům ve farmakoterapii a chirurgické léčbě jsme dokázali výrazně snížit úmrtnost na tuto nemoc. Postupně také stále častější úspěchy v léčbě plicní hypertenze umožňují pacientkám těhotenství a porod. To bylo v minulosti nemyslitelné. |
