Zvláštní historka...

Byla bych myslela, že úspěšná transplantace ledviny a jiných orgánů vyžaduje, aby mezi příjemcem a dárcem byla co největší genetická shoda, jinak imunitní systém těla příjemce transplantovaný orgán identifikuje jako cizorodý materiál, a ten pak v krátké době zničí.

A že se právě z tohoto důvodu dělají transplantace od žijících dárců zejména mezi pokrevními příbuznými, ideálně pak mezi jednovaječnými dvojčaty.

Nebo se pacient zařazuje do transplantačního programu a pak se čeká, až se v registru dárců náhodou objeví právě zemřelý dárce, který je geneticky kompatibilní. Ta pravděpodobnost je ale malá, proto se na takového dárce čeká léta.

A že i po úspěšné transplantaci je třeba dlouhodobě brát imunosupresiva, která potlačují reakce imunitního systému, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že tělo cizí orgán neodhojí, ale zároveň tělo kvůli zhoršené výkonnosti imunitního systému hůř bojuje s infekčními a jinými chorobami.

Skutečnost, že je manželka, tedy zcela nepokrevní příbuzný (kterého si člověk v mládí vybírá podle zcela jiných kritérií, než je vzájemná kompatibilita pro darování orgánů), geneticky natolik kompatibilní, aby mohla darovat manželovi ledvinu, musí být neuvěřitelná až skoro zázračná náhoda...

Leda snad, že se by příběh odehrával v nějaké zapadlé vísce, kde se už celá staletí všichni žení a vdávají mezi sebou, takže jsou nakonec všichni tak trochu pokrevní příbuzní...

To je ale blbost, na selhání ledvin se neumírá.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hemodial%C3%BDza

Jste nejakej chytrej. Při dilayze tělo dostává dost zabrat a pokud k tomu jsou ještě nějaké nemoci, tak klidně i umírá.