Kdyby se všichni praktičtí lékaři v zemi, kteří jsou v důchodovém věku, ale stále pracují, rozhodli zavřít ordinaci a jít na odpočinek, třetina lidí by rázem přišla o doktora. Praktičtí lékaři stárnou a noví nepřibývají. Na řadě míst v zemi už je problém sehnat doktora.
„Potýkají se s tím všechny kraje. My zrovna řešíme Unhošť na Kladensku, kde odchází praktická lékařka na mateřskou a není nikdo, kdo by ji nahradil. Než se najde nový lékař, může se stát, že ordinaci zavřeme,“ říká Ivana Kohoutová z odboru zdravotnictví Středočeského kraje.
Lákají na byty
Mnohé menší vesnice v pohraničí už lékaře „uplácejí“ a nabízejí k zajištěné praxi zdarma i obecní byt pro celou lékařovu rodinu. Jen aby přišel a léčil.
V Praze doktora neseženete
MF DNES udělala test v Praze. Z dvaceti namátkou obvolaných ordinací praktických lékařů jich jen pět bylo ochotných přijmout nového pacienta. Ostatní ordinace hlásí: máme plno. A bude hůř.
V Česku je teď pět tisíc praktiků. Jejich průměrný věk je padesát dva let. Každý rok jich několik desítek odejde do důchodu. Nárok na penzi má už dnes přes dvanáct set z nich. A noví nepřicházejí, medici dávají přednost kariéře v nemocnici.
„Loni atestovali, což znamená, že mohou samostatně léčit, jen tři praktičtí lékaři. Letos jich je pět. Přitom průměrný příliv nových praktiků byl ještě před několika lety někde mezi 90 a 120 atestovanými ročně,“ říká místopředseda Sdružení praktických lékařů Jan Jelínek.
Proč je jich teď tak málo? „Prodloužila se doba nutná ke vzdělávání, než se nich stane samostatný plnohodnotný lékař,“ říká Libuše Válková z Institutu postgraduálního vzdělávání. Kromě toho chybí na jejich vzdělávání peníze.
Nemocnice školit nechtějí
Nemocnice je totiž odmítají zaměstnat na povinnou praxi, protože na tom finančně tratí a praktičtí lékaři pak stejně odejdou jinam. Proto za ně nemocnicím platil plat po dobu jejich praxe stát. Od loňska však tyto peníze chybí. Jde zhruba o deset milionů ročně.
„Něco už jsme uvolnili a snažíme se sehnat další,“ říká mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt. K atestaci se připravuje 75 praktických lékařů.
Než ji však udělají, ještě to pár let potrvá. Co mají dělat pacienti, kteří marně obcházejí lékaře a nikdo je nechce vzít? „Vyžádat si od nich papír, že jsou vytížení, a s tím přijít na krajský úřad nebo na pojišťovnu,“ říká ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák.
Vysmáli se jí, lepší je lhát
Snila o tom, že bude dětskou lékařkou. Jenže srážka s realitou jí přehodila životní výhybku na úplně jinou kolej. „Začala jsem po škole s čerstvým diplomem v kapse obíhat nemocnice, abych si zajistila nutnou praxi v některé z nich. Všude se mi ale vysmáli,“ popisuje třicetiletá lékařka Jana Ludvíková.
„Říkali, že nechápou, proč by do mě investovali čas i peníze, když já jim po praxi prchnu do soukromé ordinace. Rozumím. Kolegové internisté nebo třeba očaři, kteří se nemocnici upsali na několik let, to měli jednodušší. Jenže i pediatr a praktický lékař si musí odkroutit povinnou třináctiměsíční praxi v nemocnici na interně a pak další měsíce na dalších odděleních, než může k atestaci. A jak to tedy má dělat?“
Když ji odmítla už několikátá nemocnice v řadě, zavolala do Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. „Kroutili hlavou nad mou naivitou. Prý jsem měla říct, že chci dělat internu. A po třinácti měsících dát výpověď a jít. To se mi ale nelíbí, přece nebudu lhát! A takové řešení mi radí státní instituce,“ nechápe mladá lékařka.
Kolik nám zaplatíte?
Jen v jediné nemocnici ji byli ochotni přijmout i přesto, že by po splnění povinné praxe odešla.
„Jenže když jsem tam přišla, řekli: A kolik byste nám platila? Nechápala jsem proč. Vždyť jako člověk po škole nemám na to, abych dva roky pracovala nejen zadarmo, ale ještě abych za to zaměstnavateli platila. Kdo by mě živil? A kde bych na to vzala?“ popisuje Ludvíková.
Takže musela zapomenout na své sny o dětském lékařství a jít, kde ji vezmou a kde jí umožní připravit se k atestaci. „Jsem psychiatričkou v léčebně a naštěstí mě to baví,“ říká.
Než se přitom lékař, nejen ten praktický, doklopýtá přes školu a povinné čtyři roky praxe, k atestaci a licenci tak, že smí léčit samostatně a ne jen pod dohledem někoho zkušeného, trvá to nejméně deset let.
A i když se vším prokouše, nemá vyhráno. Zdravotní pojišťovny totiž jen nerady uzavírají nové smlouvy s lékaři, takže novým praktikům zbývají jen dvě věci: buď praxi zdědí po jednom z rodičů nebo si ji musí koupit od lékaře odcházejícího do důchodu. Milion na takovou investici má však málokdo.
„Mají spoustu klacků pod nohama, než se z nich stanou plnohodnotní lékaři,“ přiznává i ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák.
„Proto jsme se teď čerstvě rozhodli, že od druhého pololetí letošního roku začneme pracovištím, která smějí školit lékaře – což je asi padesát zařízení v zemi, platit víc peněz. Aby na tom finančně netratila, že se starají o mladé lékaře a připravují je k atestaci,“ říká Horák.
Díky tomu a změně zákona o vzdělávání by do budoucna lékaři před atestací nemuseli uplácet, aby je vůbec nechali udělat si povinnou praxi. „Pokud se nic nezmění, hrozí do pěti let krach systému praktických lékařů,“ varuje Jan Jelínek ze Sdružení praktických lékařů.
Pomoci by mohlo i to, že by Češi přestali tak často chodit k lékaři. S třinácti návštěvami ročně jsme totiž evropskými rekordmany.
„Je to podceňovaný obor. Berou nás jako předepisovače paralenů. Ale dobrý praktik ušetří statisíce. Vyléčí pacienty, které by jinak draze léčili specialisté,“ dodal Jelínek.
NEDOSTATEK LÉKAŘŮ
| Kolik je praktických lékařů? | |
|---|---|
| rok 2003 | 5252 lékařů |
| rok 2005 | 5250 lékařů |
| rok 2007 | 4338 lékařů |
| rok 2010 | 3755 lékařů* |
| rok 2015 | 3172 lékařů |
| (*jde o předpoklad: kdyby pokračoval úbytek lékařů stejným tempem a do praxe jich nastupovalo jen tolik co dnes) | |
| Věkové složení praktických lékařů | |
|---|---|
| starší 50 let | 50 % |
| starší 60 let | 20 % |
| starší 70 let | 5 % |
| ostatní | 25 % |
| Kolik je nově atestovaných lékařů? | |
|---|---|
| 2000 | 140 |
| 2001 | 137 |
| 2003 | 292 |
| 2004 | 292 |
| 2005 | 292 |
| 2006 | 3* |
| 2007 | 5 |
| * došlo ke změně podmínek vzdělávání | |
Jak dlouho se praktický lékař vzdělává?
– 6 let studium na univerzitě
– 13 měsíců praxe na interně nemocnice, kde se připravuje na atestaci
– poté další praxe postupně na ostatních odděleních nemocnice a v ordinaci praktického lékaře (několik měsíců) – po čtyřech letech praktického vzdělávání může k atestaci
– teprve pokud atestaci udělá, může začít pracovat samostatně v ordinaci
| Průměr pacientů na jednoho praktika | |
|---|---|
| rok 2005 | 1550 pacientů |
| rok 2010* | 2160 pacientů |
| rok 2015 | 2560 pacientů |
| (*jde o předpoklad: kdyby pokračoval úbytek lékařů stejným tempem a do praxe jich nastupovalo jen tolik co dnes) Zdroj: Sdružení praktických lékařů | |
Jak často chodí lidé v Česku k lékaři?
Třináckrát ročně. Průměr v EU je přitom 7 až 8 návštěv.
