Stará se o něj manželka Kateřina, která ho odmítla umístit do léčebny dlouhodobě nemocných. Mají málo peněz, nevyhovující bydlení a vůbec neví, co je čeká v budoucnosti.
Na den, kdy se manželovi prakticky celý mozek zalil krví, si Kateřina Městecká z Čachotína u Chotěboře pamatuje, jako by se to stalo včera. Manžel Aleš předloni v listopadu slíbil svému kamarádovi, že mu v sobotu pomůže se stěhováním. Vyrazil brzy ráno na kole, za necelou hodinku měl být na místě.
„Ale už tam nedojel,“ vzpomíná Kateřina. Praskla mu deformovaná céva v mozku, spadl z kola a zůstal ležet na málo frekventované cestě. Nebyl schopen si sám zavolat pomoc. Ruce už mu nesloužily, ani je necítil. Měl ohromné štěstí, že tudy v sobotu ráno jeli zaměstnanci nedaleké střelnice. Sanitka ho odvezla do Havlíčkova Brodu, odkud ho vrtulník převezl do pražské nemocnice Na Homolce.
Měsíc v umělém spánku
„Lékař mi říkal, že 99,9 procent pacientů nepřežije ani převoz do nemocnice,“ říká Kateřina Městecká. Dozvěděla se, že její manžel má vrozenou vadu, časovanou bombu v mozku, která dlouhé roky bez jakýchkoliv příznaků „spala“ a „probudila se“ právě v době, kdy jel na kole za kamarádem. Mozkovou vadu může odhalit jen magnetická rezonance.
Na Homolce byl Aleš téměř měsíc v umělém spánku, měl ohromný otok mozku, nitrolebeční tlak mu snižovali speciální sondou. Od lékařů Kateřina opakovaně slyšela, ať raději moc nepočítá s tím, že její muž přežije. „Jenže se stal zázrak, předvánoční zázrak,“ říká Kateřina. Její manžel přežil, dokonce ho mohli probudit z umělého spánku. To už bylo po návratu do nemocnice v Havlíčkově Brodu.
„Když se probral, jediné, s čím hýbal, byly oči. Nemohl ani mluvit, takže jsem ani nevěděla, jestli mě poznává,“ vzpomíná Kateřina. Do nemocnice za ním jezdila i několikrát denně, a manželův zdravotní stav se po milimetrech začal zlepšovat. „Začalo to tím, že mě pohladil palcem u ruky,“ říká mladá žena. Následoval pobyt v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech, ale s výsledky nebyla manželka moc spokojená.
Operace kyčlí ho málem stála život
Na Velikonoce 2016 se vrátil domů. Činorodá manželka opatřila fyzioterapeutku. Paní Městecká zároveň poznávala, jak funguje český sociální systém. Kvalitní rehabilitaci musela platit z rodinných peněz, byť jejich rozpočet je naprosto nevyhovující - ona je na mateřské, on má invalidní důchod.
Manžel ale udělal velké pokroky, ačkoli zdravému člověku to může připadat málo. Hýbe pravou rukou, levou výrazně hůř, pohne i nohama, ale sám se neposadí, natož aby se například vykoupal.
Loni v srpnu musel na operaci mozku, aby se mu nemohla znovu opakovat mozková příhoda kvůli vrozené vadě. Na podzim absolvoval další zákrok, protože se mu v nehybných kyčlích usazoval vápník. A dostavila se vážná komplikace. Do levé nohy, která na tom byla po rehabilitacích lépe než pravá a dokonce ji i pokrčil a natáhnul, chytil zlatého stafylokoka, takže hrozilo, že o ni přijde. „Bála jsem se, že se mi domů nevrátí celý,“ konstatuje Kateřina.
O nemociAleš měl vrozenou cévní anomálii, která se nazývá arteriovenózní malformace (AVM). Při tomto onemocnění nemá dotyčný kapilární síť a tepny skokově přecházejí rovnou do žil. To způsobuje, že krev do nich vtéká pod vysokým tlakem, a protože na to žíly nejsou připraveny, nápor tak časem nemusí vydržet a může dojít ke krvácení. V populaci touto nemocí trpí asi jedno procento lidí. Lékaři o ní mluví jako o časované bombě. Pokud o ni pacient neví a neléčí ji, může skončit smrtí. |
Do ústavu ho nedám
O manžela se stará dál, pravidelně s ním každý den cvičí, sehnala mu i rehabilitaci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. A stará se i o jejich malé holčičky, přičemž nejmenší byly teprve čtyři měsíce, když manžel skončil v nemocnici. „Jak to všechno zvládám? No, těžko. Nějaký relax, odpočinek, to vůbec neznám. Někdy spím třeba jen dvě, tři hodiny, ale řekla jsem si, že manžela rozhodně do ústavu nedám, i když mi to všichni známí doporučovali.“
Nejstarší dcera, které je dnes sedm, se po tatínkově kolapsu psychicky zhroutila. Od pondělí do pátku je teď u rodičů Kateřiny ve městě, kde chodí do školy, protože by ji maminka nemohla denně vozit do školy. „Když se to stalo, neměla jsem ani řidičák a do naší malé vesnice jezdí autobus jednou denně,“ popisuje Kateřina. Holčička jezdí domů na víkendy a na prázdniny. Všichni jsou přesvědčeni o tom, že udělali správně, že to je pro její dobro.
Prostřední dcera, které ještě nebyly tři, je po operaci rozštěpu a má potíže s jídlem, léčila se kvůli tomu i na podvýživu. „My prostě nemůžeme mít nic normálně,“ dodává mladá maminka.
I tak se snaží, aby rodina nějak fungovala. „Dokonce jsme v létě strávili společně pár dní s mými rodiči v kempu v Mělicích, kde jsme manžela dotáhli i do vody, moc jsme si to všichni užili,“ vzpomíná Kateřina.
Všechny ostatní dny ale pro ni vypadají téměř stejně, funguje jako máma i jako zdravotní sestra. „Ráno vstanu, postarám se o děti a manžela, pak vařím. Když jdou děti po obědě spát, cvičíme. Někdy manžela převezu na vozíku k dětem do jejich pokojíčku, a on si s nimi hraje. Jindy jdeme ven. Večer pak všechny vykoupu a usínám totálně vyčerpaná. K manželovi navíc vstávám i v noci,“ popisuje.
Největší současný problém má mladá pětičlenná rodina s bydlením. Šest dní před tím, než Alešovi praskla céva v mozku, se přestěhovala z jednopokojového bytu do podkroví ve starém domě manželových rodičů. Do pokojů, kde ani nebyly skříně, a kam zatéká. Chtěli si všechno postupně vybavit a zrekonstruovat. „Zůstala jsem tam po té příhodě sama s dětmi mezi krabicemi,“ popisuje zoufalou situaci Kateřina. „Třeba sporák tady máme teprve tři měsíce.“ Díky Nadaci Charty 77 aspoň upravili koupelnu a toaletu na bezbariérovou.
Pomohou nadace i sbírka na Jarmarku
S manželovými rodiči pod jednou střechou jim to moc neklape a vztahy jsou hodně napjaté. Aleš s Kateřinou by potřebovali bezbariérové bydlení jen pro sebe, i kvůli tomu, aby měli klid na manželovu léčbu a rehabilitace a nemuseli řešit například peníze na opravu střechy.
Na pomoc rodině můžete prostřednictvím veřejné sbírky posílat finanční dary i vy. Číslo účtu je 2102710424/2700, variabilní symbol 08042017. Další příspěvek předáme rodině z vybraných peněz na charitativním Jarmarku OnaDnes.cz, který se bude konat 8. dubna na Výstavišti v pražských Holešovicích. |
Jenže to má několik háčků. Jednak takové bydlení v jejich okolí není, respektive si ho nemohou dovolit koupit a město žádné takové byty také prý nemá. Navíc - Kateřině se podařilo sehnat do domu manželových rodičů plošinu, aby mohla Aleše vozit dovnitř a ven. Předtím ho nosili ze své dobré vůle místní hasiči. Jenže na plošinu dostala vysoký státní příspěvek, a pokud by se odstěhovala, musela by ho nejspíš vrátit.
Velkou pomoc nemohou žádat ani od jejích rodičů, protože její matka je v invalidním důchodu a bydlí v malém domečku. Kateřina má navíc dva mladší nezletilé sourozence. Manželé Městečtí jsou v téměř bezvýchodné situaci, jejich současné bydlení je dlouhodobě neudržitelné, nové si nemohou pořídit. Ale možná mají přece jen naději. Obrátili se totiž na Nadaci Terezy Maxové dětem, která se společně s Nadací Agrofert rozhodla pomoci.
