A co se zeptat manžela, jestli by šel on na rodičovskou, nebo si vzít kratší rodičovskou?

A co antikoncepce, ty jedna k.r.áa.v.o...

Všichni tu zmiňujete antikoncepci a že ona si měla umět poradit. Ať už je to vymyšlené nebo ne, dokážete si představit, že existují lidé, kteří nechtějí brát hormony (ať už z jakéhokoli důvodu), ani nechtějí mít v těle nic plastového (opět je jedno, jestli jim nedělá dobře samotná ta věc, nebo prostě z principu nechtějí mít nic takového v těle). A manžel se zasekne, že s kondomem on ne, nebo prostě tlačí na to, že by to další dítko ještě chtěl. Jasně, správná cesta by byla, aby si promluvili a dohodli se na tom, co přesně chtějí, ale to se prostě někdy přes všechny ty děti a povinnosti s nimi spojené nestane. Ale proč to schytává jen ona, že si to měla pořešit? Jeho vina to není? Jak dlouho se takhle vyspělá společnost bude při každém takovém popisu věci tvářit, že ale blbá je ta žena, protože ona to měla hlídat? Kde je potom nějaká rovnoprávnost? Co když se to stalo tak, že ona unavená, rozespalá, prostě jen "podržela" pro klid v rodině, protože už skoro spala a muž to moc nerespektoval? A když dojde na potrat, jaktože je najednou správně, že muž do toho má co mluvit? Proč když jde o práva muže, tak ona by to neměla udělat bez jeho vědomí, rozhodnutí, souhlasu atp., ale když jde o její právo na život už-ne-na-rodičáku, tak najednou je blbka ona, že si to nepořešila?

Antikoncepci...asi myslíte hormonální. Vy byste to jedl?

Já,například,jsem řekla po třetím dítěti,že další už fakt ne,po šestinedělí jsem si zaplatila Mirenu a bylo a je to super.

Manželovi by to asi bylo jedno,kdybychom měli ještě další 1-2 děti a dneska s odstupem si říkám,že bychom to asi i zvládli,ale vlastně jsem ráda,že jsme to nezkusili.

Protože se musíte s každým dítětem učit/vodit na kroužky/kupovat boty+oblečení/chcete jet na dovolenou-i to je potřeba při pořizování dalšího dítěte zvážit.

Nepochopim, ze pani Nada je prekvapena, ze je zase tehotna, pokud se nechranila antikoncepci. Neni mala holka, aby nevedela, jak zabranit tehotenstvi. A pokud uz opravdu nechce deti, nejlepsi a nejzdravejsi je sterilizace u zeny nebo u muze. A ma klid na cely zivot.Lehke reseni.

Vždyť je to zase, jako vždy, celé vymyšlené...

"Už jsem se domluvila i v práci, kdy nastoupím, nejmladšímu byly dva roky, mé místo bylo obsazené, ale shodou okolností paní, která po mně nastoupila, půjde do důchodu a šéf mi slíbil, že se mnou počítá. Jak já se těšila."

Jak může být její místo obsazené, když je na mateřské, resp. rodičovské... A pokud žena nechce další dítě, tak bere antikoncepci... Další slohové cvičení, které ale jako vždy funguje na jedničku a je tu pak pěkná a dlouhá diskuse... a takhle to tu funguje už roky...

Paní by měla dítě donosit a porodit. A zase souložit bez ochrany. Třeba se jí při 6. dítěti rozsvítí a bude už konečně vědět.

Divim se, ze tohle vubec resi. Ja mam nejvetsi dil zodpovednosti za deti, ja rozhodnu. Manzelovi bych proste rekla, ze jsem uz vycerpana a dalsi dite nezvladnu a ze chci na potrat. Pokud by to nerespektoval, tak je to pitomec. Deti maji uz 3 (nereknu, kdyby meli jedno...), kam chteji pokracovat dal? Umim.si velmi dobre predstavit rozpolozeni te damy a to, ze to dite ji zkomplikovalo zivot, asi bude dost dlouho vnimat, at se bude snazit sebevic. Bude hur snaset jeho plac i peci o nej, protoze si bude porad rikat, ze kdyby nebylo, mela uz by pokoj, byla by vyspala, mela by vic casu na sebe, zatimco ted ma pred sebou akorat dalsi 3 umorne roky...

"Pokud by to nerespektoval, tak je pitomec". Tak to dítě je taky jeho, ne? Každej holt nebere potrat jako samozřejmost.

Měl bych prosbu na redaktoru, co si psaním těchto vymyšlených příběhu kompenzuje svoje problémy z mládí.

Každý článek začíná tím, jak všechno by super, všichni měli báječné dětství a dospívání, všichni vzorově vystudovali, oženili se/vdali se, všechno klapalo, koupili si byt nebo postavili domek a pak najednou přišel problém.

Šlo by taky vymýšlet příběhy, kdy tyto věci neklapaly? Pak se ty články lépe čtou. Číst odstavec, který zabírá 3/4 příběhu a ve kterém je všechno super, prozářené sluncem, začíná být dost nudné.

Kdyby Naďu vyhodili z učňáku, brala drogy, zneužíval by ji otec, pak byla v krminále a byla na ni exekuce, vystřídala 10 zaměstnání, z kterých by ji z 9 vyhodili. To by se četlo lépe a vystihovalo by lépe realitu.

Ale chápu, že slečna redaktorka by to asi psychicky nezvládla, protože by jí to mohlo připomenout nejaký problém z mládí. Takže se radši upíná na pohádkové příběhy, kde všechno jede jak na drátkách.

To je fakt. Všichni v příběhu zdědí domek po babičce...