Nechápu, že si tohle některé ženské nechají líbit...

Zkusil bych anální sex, ten vždy pomůže

No, to zní poměrně nespecificky :-D

Asi jak komu :)

Vy to fakt chcete? Od koho?

Ten by ěel, že by nestačil počítat popelnice!!!

Též máme jeden účet. Já tam peníze posílám, manželka je utrácí. Nemyšleno zle, já se prostě o domácnost nestarám, já na ní jen vydělávám, protože výplata manželky nepokryje ani nájem. Prostě to funguje, jen tu svoji občas přibrzdím, když udělá vítr na kontě, nebo mě nejde tam prachy tak rychle dolívat, když se nedaří (jsem živnostník). Abych kontroloval, za co je utrácí, mě nikdy nenapadlo, jako ona se se nikdy neptá, za co utrácím já. Prostě důvěra a svoboda k manželství patří.

Tak to mame uplne stejne, jen ja jsem v pozici te vzdy vdecne manzelky. Moje vyplata z 15 hodin prace nepokryje ani skolku. Ale manzel je proste CHLAP, takze penize utracene za dceru absolutne neresi, me jeste naopak pobizi, at si udelam radost. Zivot s lakomcem musi byt peklo...

No na blbou otázku, blbá odpověď. To by Vám mohlo dojít, když jste tak obdařena zřejmě čímkoliv.

Každý ať si to zařídí, jak chce. My například máme jeden účet společný, kam chodí moje výplata, platí se z něj všechny trvale příkazy včetně hypotéky a i další výdaje. Manzelcin účet je pohotovstni a "sporici". Ani jeden z nás nemá problém. Kdo potřebuje peníze, tak si je vezme a případně se zaplatí, co je potřeba. Navzájem si věříme, že nikdo nerozhazuje za blbosti.

Pokud mají společné jmění manželů, tak jsou to jejich společné peníze. Považuji za naprosto samozřejmé, že máme s manželkou jeden účet a že vím, kolik vydělává. A ona to ví o mně. Přesně vím, za co utrácí a naopak. A nebojím se jí říct, ať tolik neutrácí, když koupí něco, co pokládám za zbytečné.

A vy nic zbytečného nekupujete?

Předpokládám, že to platí obousměrné. U nás to funguje taky tak a neumím si představit, že bychom se měli o peníze přít.

No dobře, vidíte, že utratila pětikilo v drogerii, ale řešit, jestli to byl šampon, pěna do koupele, aviváž, zubní nit nebo trošku luxusnější mýdlo...?

Máňo, tady máš dvacet korun a kup si něco hezkého na sebe.

"...mně dával peníze na domácnost i na potřeby pro dceru. Měla jsem sice kartu k jeho účtu, ale vybírala jsem jen výjimečně. Navíc on každý můj výběr nebo platbu v obchodě okomentoval a chtěl znát přesný účel. To mě dost otravovalo, ale chápala jsem to."

Hm, v tomto případku bych mu asi hodila na hlavu, že penězmi disponovat nehodlám, ať vše kupuje osobně sám - od dětských holínek až po potraviny na nedělní oběd

*penězi, hrůza

Nějak nechápu, proč nestačí mít jeden účet a dvě karty....

Protože by jí do toho kecal a kontroloval.

Svého chlapa se bojí už teď a bude to jen horší. Buď musí být pevná v kramflecích (a dost možná ji pak odkopne ten chlap), nebo bič a pryč.

Je načase udělat pápá.

neni spise na case zlepsit komunikaci v rodine?

Podle článku mu paní svůj názor na věc řekla a navrhla řešení. To, že paní není dostatečně pevná v kramflecích, je jedna věc. Ale komunikace s blbem je mnohem větší problém.

Clanek prezentuje jako blba manzela, ale myslim, ze si nemaji moc co vycitat a zasadni problem bude prave v komunikaci.

No a když komunikace nefunguje, tak přichází čas udělat pápá.

Manžel hlavně vůbec nebere v potaz , že může nastat odpor. Když se sebe zastane a připomene mu že tam má taky slovo a že to slovo má stejnou váhu jako jeho, tak je šance že se probere. Musí mu ale říct, že "jeho vedoucí úloha" už jí nevyhovuje

A proto... :D

vypadá to, že s tím chlapem nic nehne... on na tom nehodlá nic měnit a konec...

Tak mít tři účty je samozřejmě nesmysl, proč taky. Ideální je jeden a ať si každý vezme kolik chce, je to na domluvě. Když ta ale nefunguje, tak holt musí být účty dva.

Když už musí být účty 2, tak bych doopravdy radši udělala rovnou 3. Na ten třetí společný by každý přispíval nějakou konkrétní částkou, takže by sloužil na společné výdaje. Tak se předejde tomu, že se jeden z nich bude cítit vykořisťovaný, protože toho platí víc než ten druhý.

Presne, dnes kdy je vedeni uctu zadarmo...

Je otázka, na co být s člověkem, o kterém máte pocit, že vás vykořisťuje nebo okrádá.

Já nevím, jak vy, ale já mám občas podobné pocity - například když si manžel přinese práci domů a na mě je celá domácnost. Když se to stane jen občas, tak je to v poho, ale naposledy to trvalo celej měsíc a to už jsem se fakt cítila jako služka. Jenže o tomhle ta komunikace je. U nás nakonec stačilo 5 minut a rozdělit si domácí práce napůl.

Tak pokud pracuje i doma, tak se dá předpokládat, že zadara to nedělá.

To byste se divila. Hlavně ho to baví, i proto si toho hodně dodělává a připravuje po večerech. Také má spoustu dalších koníčků, které mu sežerou dost času.

Tak si pořiďte pomocnici v domácnosti, ať to není všecko na vás. Zas na druhou stranu, je lepší, když ho baví práce než třeba fetování.

Jo, taky jsem už o nějaké uklízečce přemýšlela, ale zatím přece jen nějaký čas na úklid pořád je a naopak se pokoušíme šetřit. Pro teď jsme to vyřešili jednoduchým rozdělením prací - a já konečně nemusím prosit pokaždé, když je třeba vysát

A máte pravdu, workoholismus tolik neleze do peněz

Dva stačí, my to máme doma taky tak. Můj účet slouží i jako společný, manžel má svůj a na ten můj mi posílá dohodnutou částku na provoz domácnosti.

My jsme zase ti blázni s jedním účtem. Problémy to dělá jen v tom případě, kdy chci koupit manželovi dárek - musím si uvědomit, že musím platit hotově

To jsme měli dřív taky jen jeden, dokud byly děti malé a manžel dostával v práci peníze v hotovosti. Pak změnil zaměstnavatele a založil si vlastní účet. Já jsem si nový nezakládala a tak mi zůstal ten společný, ze kterého všechny společné výdaje hradím a co zbyde je moje.

Znám model, kdy pár měl společný účet a měsíčně každý z nich 5000 "kapesné", kdy se druhý nestaral, co s těmi penězi je.

Takže já radím toto:

1. Pořádně si prohlédnout manželův rozpočet, zjistit, kam ty peníze chodí a kolik jich fakt zůstává.

2. Na základě těchto údajů sestavit rozpočet, který by vyhovoval mě.

3. Dítě dát na hlídání babičce, manželovi uvařit nějakou dobrotu a pak si s ním sednout, v klidu mu říct, jak se cítím a přednést mu svůj rozpočet.

4. V klidu diskutovat o nějakém kompromisu.

Ano, rozhodně nemůže škodit, se s domácím účetnictví blíž seznámit, abych věděla o kolika penězích konkrétně je vlastně řeč. Když už chce vyúčtovávat tak se na to teda mrknem celkově a ne že já budu vyúčtovávat jemu přidělené zálohy, tak by to opravdu nešlo. Jsem jeho manželka, není můj šéf

Přesně, nemůžu říkat, že máme dost, když vlastně nevím, co všechno z účtu odchází. Hypotéka je sice asi ta největší položka, ale různé pojistky a spoření také nejsou zanedbatelné.

a hlavně tím, že se začnu hlouběji problematikou zabývat bude taky mít nějaké podklady a pádné argumenty a uvidí lépe jestli je šetrný nebo Harpagon, to je totiž podstatný rozdíl. Je dobré mít krytá záda, rezervu pro nenadálé výdaje, ztrátu zaměstnání a podobně, ale jestli tu takový polštářek je a je to hamižník to je jiná

Zajdu do banky, zařídím si svůj účet, v práci to oznámím a výplata mi bude chodit tam. V čem je problém? Manžel se s tím buď smíří nebo čau.

A proč vlastně s manželem jste, když se nedokážete domluvit ani na základním stavebním kamenu manželství - jak používat Vaše peníze.

nechápu, že to vůbec řeší, prostě si má zřídit svůj účet a v práci říct, kam jí mají ty peníze posílat. Proboha!

Jeden účet je dosti nevýhodný i z toho důvodu, že pokud ten z manželů, na jehož jméno ten účet je, nedejbože zemře, ten druhý nemůže ke společným penězům po dobu vypořádání dědictví, což se může u nás dost protáhnout.

Ale může k penězům, jen si to musí ve své bance zařídit.