Já svému - sice mladšímu - 15 let - synkovi do pokoje nechodím a už vůbec neprudím...chodí za ním často kamarádi a když mají přijít tak je mazec a maká jak barevný, aby si pokojík uklidil...to samé s domácíma pracema...nevyhodils pytel s odpadkama?...je to Tvůj úkol, tak tam ten pytel bude ležet, dokud ho neodneseš...a narozky?...s těma bych se nebavila vůbec... v rodině oslavíme, popřejeme a pak má oslavu se spolužákama, kterou ráda připravím, ale nemusím se zúčastnit :-) ...a zatím nám to "šlape"...

V pubertě je změna v podstatě nereálná. Přežít a vychutnat si vlastní chyby ve výchově a doufat v lepší zítřky. Pokud udržíte dceru na škole, a nebudete jí příliš kritizovat, vyžerete si to až do konce, je možné, že k sobe po pubertě najdete cestu. Stejně jsme tím prošli se sestrou. Empatie je na útlumu dodnes, ale alespoň bydlí jinde.

je normalni, ze si holka slavi narozeniny s kamarady a nezve rodinu.

Co ale rodina jako takova - to jsou takovi skrti, ze nikomu z rodiny nedelaji rodinnou oslavu narozenin doma? Neni nic spatneho ani pro tu holku slavit narozeniny na 2x!

Četl jste špatně. Ona domácí oslavu nechce. To je rozdíl. Prostě v tomhle maminka ještě poslouchá, ovšem už jí dochází, že je něco špatně. Je otázka jakou má dcerunka povahu, jestli si nechá něco vysvětlit a nebo ne. Otázka domácího servisu podle mě byla nastavená pozdě. Já si některé věci musela obstarávat sama dříve. A mamka věděla, že např, na táboře si přeperu ponožky a nebo spodní prádlo. Nevozila jsem si na 14 dní jeden kus na den. Ani jsem tolik oblečení neměla.

Jak jste vychovala, takové sklízíte ovoce. Jsem z vesnice ze statku a od malička jsem musela pomáhat. Chodit králíkům na trávu, obstarat dobytek (přinést vodu, kydat hnůj), pást kozu, husy, kačeny. Chodit na pole sbírat klásky, makat při žních. Pomáhat mamce v kuchyni. A jsem tomu ráda. Dneska děcka nevynesou ani koš na odpadky. A nepoznají slepici od kohouta. Nejsou připraveni do života ani holky, o klucích ani nemluvím. Věčně čumí do mobilu nebo počítače se sluchátky na uších. Hrozná doba.

Svatá pravda. Vidím, jak to chodí u příbuzných : Matka myje nádobí, táta ho utírá, 15 letá dcera si hraje s tabletem. Byl jsem svědkem toho, že máma jí 7x během hodiny řekla, aby vynesla koš, nakonec ho vynesl táta. S takovou výchovou nemůže nikdo čekat, že dítě si samo od sebe všimne, že je potřeba něco udělat.

Nechápu, na co si matka stěžuje. Nejdřív se chová k dcerunce jako princezničce a najednou po ní chce práci? A ještě s bonusem - aby si sama všimla, že je třeba něco udělat? Tohle se dá pouze vypěstovat, a to důsledností. Onehdy mi vyprávěl kolega, že uložil cca 13letému synovi, že bude denně vynášet odpadkový koš a večer mýt nádobí. S manželkou přicházeli domů kolem 21,30 hod.. Hned zpočátku se stalo, že koš nebyl vynesený. Kolega synka vytáhl z postele a ten upaloval s košem. A příště už si na své povinnosti myslel. Od té doby uběhlo už asi 5 let a syn si své povinnosti plní běžně.

Přesně. Moje 4letá dcera byla mnou několikrát upozorněna, ať si uklidí hračky než půjde spát. Neuklidila. V 11 hod jsem ji vzbudila a uklidila. Zkusila to ještě jednou a od té doby uklízela. V pubertě jsem ji nesměla na prádlo sáhnout, prala si sama a i vařila. Chce to laskavou důslednost.

Si pamatuju přesně toto. Hlavně to o uklizení a domácí práce celkove.

Kolikrát jsem si v pubertě řekla a dneska si ten bordel v pokoji uklidím. A ejhle máma přišla s nařízením uklid si pokoj. A Just jsem to min. O týden odložila. Nebudu ji přece dávat najevo že poslouchám. Ale budu uklízet pro svůj pocit že chci a ne kvůli příkazu a takto to šlo celou pubertu. A kdyby to bylo jen o tomto. Bože dej ať jsou moje holčičky jine. Haha ;-)

A já ti na just nedám najíst. A s tím, že budou vaše holičky jiné bych nepočítala. Pokud jim budete tolerovat to, co vám vaše matka, tak vás lituju.

Většina už byla řečena. Podle mě 16leté slečně stačí jen to říct, aby si všimla, a dávat pozitivní příklad, aby si měla čeho všimnout. Zbytek časem přijde sám, až začne bydlet sama.

Asi jsem to nepochopil s tím "pozitivním příkladem". Ten snad matka dává pořád, už tím, že jí nikdo neříká "uvař večeři, vyper prádlo, umyj okno", a ona přesto dělá co je třeba.

Snadná pomoc. Chceš si žít po svém ? Fajn, ale ZA SVÉ a se vším, co k tomu patří.

Tamhle jsou dveře, zítra v nich bude jiný zámek.

Té holce je šestnáct, proboha! V tom věku prostě nemůžete dítěti ukázat dveře, dát na ně zámek a říkat mu něco ve stylu, že má žít "za své". Bylo by to i nezákonné. To jednak. A za druhé by to vztahy v rodině téměř jistě nezlepšilo, spíše naopak.

Divné by mi naopak přišlo, kdyby o deset let starší bratry pozvala na oslavu s kamarády. To by mi přišlo divné i kdyby ti bratři byli o tři roky starší.

Že sama od sebe nepomůže, ale donutit se k tomu dá, to je taky normální. Problémová situace je "sama od sebe nepomůže, a když se jí snažím donutit, tak začne vřeštět aby nám přišli vynadat sousedi / otevře okno a křičí že skočí / s brekem uteče z bytu a vrátí se ve dvě ráno".

jo to suhlasím mám o 10 starší ségru a nikdy mne ani nenapadlo ji zvát na oslavu mých narozenin s mými kamarády a ségru stejně tak.protě těch 10 let je velkej rozdíl a co bychom tam jako každá dělala já u ní na oslavě se staroušema a ona s "děckama"? Rozhodně to teda ani jedné z nás nebylo líto a necítily jsme se ukřivděné, přece oslava s kamarády je něco jiného než oslava s rodinou a normální je že to lidi do sebe moc nemíchal, to je stejný jako na oslavu s pubertálníma kamarádama pozvat roriče to už se můžete jít rovnou společensky zahrabat.:D

Vykašlat se dítěti na uklízení jeho pokojíčku, to mi připadá normální, Ale přestat mu vařit a prát, to je snad trošku moc ne?

A že holka sama od sebe s ničím nepomůže? To dělá málokdo. Za mnou taky dítě nelítá a neptá se, jestli s něčím nechci pomoct. Ale když normálně řeknu něco jako "prosím tě, dneska odpoledne je potřeba vysát, ale mně se to zrovna nehodí/nechce se mi do toho" nebo "potřebuju, abys zaklidila nádobí do myčky a umyla parapety", tak to, někdy s menším brbláním, v klidu udělá.

Možná i díky tomu, že spolu odjakživa komunikujeme přirozeně, že domácí práce nejsou žádný "bič", ale něco, co se prostě běžně dělá s tím, že to udělá ten, kdo zrovna má čas. Nebudu rajtovat na "principech" a nutit dítě k vytírání koupelny ve dnech, kdy přijde ze školy utahané v pět hodin a musí si zopakovat učení na zítřejší čtvrtletku.

U pisatelky je ještě možná ten problém, že po dceři asi nikdo nic dosud moc doma nežádal, a teď se to snaží řešit "rychlým řezem".

Do pokojů dětí lezu jen omylem, peru pouze to, co donesou k pračce (a neotáčím nalíc- kdo to tam jak dá, tak to pak najde suchý). Občas nakouknu do dětí koupelny a pak ječím, že jsou dobytkové (ale čím dál víc si dávají pozor a střídají se v úklidu = hulákají kdo a jak to udělal minule, Pokud je moc zle, volám na ně, ať si vezmou hodně ostrej nástroj a jdou se humánně zabít ven, aby nebyl svinčík doma).

Prostě puberta. Přijde, odejde. Chce to jen pevný nervy