Mnozí tvrdí, že toto století bude náležet ženám. Ty se čím dál tím vehementněji hlásí nejen o svá práva, ale i o svůj podíl na moci. Koneckonců, představují většinu světové populace (101 žena na 100 mužů).
Kandidátky na českou prezidentku, zleva Miroslava Němcová, Danuše Nerudová a Klára Long Slámová.
V popředí téhle historické změny stojí 14 žen, které v současnosti slouží jako prezidentky či předsedkyně vlád a bourají všechny zažité stereotypy o vůdcovských schopnostech slabšího pohlaví. Mnoho z nich přináší novou a unikátní perspektivu ohledně výzev, kterým jejich země čelí, a ukazují inovativní a efektivní vedení.
Je třeba bránit demokracii
Současná senátorka, dlouholetá poslankyně za ODS a bývalá předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová prožívá podle svých vlastních slov cosi jako politický restart. Kandidaturu na první českou prezidentku nevylučuje.
18. června 2013 |
Léta strávená ve vysoké politice probouzí v zásadové dámě stále silnější potřebu ochrany demokracie a ústavních principů, které jsou pro ni, jakožto konzervativní a antikomunistickou političku, zásadním předpokladem svobody.
„Stále jde o to hlavní: o svobodu jedince, slova, podnikání, názoru, víry. Pořád se odehrává střet o co největší prostor individuální svobody a snahu ji podvázat, sešněrovat, regulovat,“ řekla letos v lednu svému bývalému stranickému kolegovi Mirku Topolánkovi v rozhovoru pro Info.cz.
Napodruhé a bez papalášství
Němcová byla považována za nejvážnější kandidátku své strany na nejvyšší úřad v zemi už v roce 2012. Nakonec se ale rozhodla, že se stranických primárek nezúčastní a kandidaturu přenechala Přemyslu Sobotkovi.
Podle průzkumu agentury STEM/MARK z letošního dubna by ale rodačku z Nového Města na Moravě volilo v prezidentských volbách po Marku Ebenovi nejvíce lidí. Kultivovaná Němcová, která se nebojí kritizovat svou vlastní stranu ani současného prezidenta Miloše Zemana a za více než 20 let v politice nikdy nečelila žádnému skandálu, by jistě byla důstojnou představitelkou České republiky v prezidentské roli.
Během své politické kariéry jednala i s papežem Benediktem XVI., s dánskou královnou Markétou II. či s Jindřichem I., vévodou Lucemburským. Jako jedna z mála špiček ODS je u veřejnosti mimořádně oblíbená a neslevuje ze svých morálních zásad. S ní v čele by Česká republika mohla překročit stín komunistické minulosti, který na ní v očích zahraničních partnerů stále tak trochu leží.
Zviditelnit ženy a kráčet s Evropou
Danuše Nerudová, ekonomka a historicky první žena na pozici rektorky Mendelovy univerzity v Brně, se profiluje jako proevropsky smýšlející vědkyně a dlouhodobě prosazuje rovnost žen a mužů na všech úrovních společnosti. V jejím vlastním výzkumném týmu pracuje 50 % žen.
„Ženy mají jinou empatii, a tudíž si všímají jiných věcí. Diverzita je nezbytnou součástí rozvoje společnosti,“ řekla letos magazínu Heroine. Také ona vzhledem k současné situaci svou prezidentskou kandidaturu nevylučuje a dodává, že současná politická reprezentace je na štíru nejen s množstvím ženských hlasů, ale hlavně s pokorou.
Nerudová, jejíž mandát rektorky vyprší příští rok v únoru, se specializuje na daně a jejich harmonizaci s legislativou Evropské unie a na univerzitě vede Ústav účetnictví a daní.
Rozhodně však není akademičkou odtrženou od reality a věci veřejné jí nejsou lhostejné. Od ledna 2018 je předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody. Loni v dubnu společně s dalšími experty spoluzaložila iniciativu KoroNERV-20, která si klade za cíl zmenšit dopady pandemie na českou ekonomiku a společnost.
Pokud se skutečně rozhodne kandidovat, mohla by se vzhledem ke svému věku (letos jí bylo 42 let), proevropskému zaměření a progresivním postojům stát důstojnou alternativou prezidentky Slovenské republiky Zuzany Čaputové, popřípadě vnést na Pražský hrad svěží vítr vanoucí směrem na západ od nás.
Tolerovat cizí názory a spojovat
Na rozdíl od dvou výše zmíněných dam má právnička Klára Long Slámová už od května jasno v tom, že bude kandidovat na prezidentský post. Svůj záměr oznámila na sociálních sítích a uvedla, že jedním z jejích cílů je přiblížit úřad prezidenta lidem a naslouchat jejich návrhům, pocitům a strastem.
Třiačtyřicetiletá advokátka je v Česku známá především jako obhájkyně Jiřího Kajínka, k jejím klientům patří ale i další „kontroverzní“ osobnosti jako bývalý šéf Ku-Klux-Klanu David Duke či organizátor CzechTeku Václav Šroub.
S politikou se setkala už v roce 2006, kdy kandidovala do Poslanecké sněmovny za ODS. Přestože zvolena nebyla, od května do června 2010 zde zastoupila coby náhradnice na kandidátní listině poslance Daniela Reisiegela, který se stal členem kolegia NKÚ a Sněmovnu opustil. V té době však už nebyla členkou ODS, ale nezávislou kandidátkou za stranu Suverenita.
Poté, co oznámila svůj záměr kandidovat v prezidentských volbách v roce 2023, řekla Novinkám, že prezident by měl být vzorem tolerance: „Dlouhou dobu jsou zde nesmiřitelné dva tábory, lidé jsou schopni se nenávidět i v rámci rodin. Já chci, a myslím, že tu schopnost mám, docílit toho, aby se lidé naučili tolerovat cizí názory,“ domnívá se.
Přesto odmítá levicový i pravicový extremismus. V prezidentské funkci by podle svých slov nevyhlašovala plošné amnestie a každou žádost o milost by prý posuzovala osobně a individuálně, a nejen z hlediska humanitárních důvodů.
Kandidovat bude jako nezávislá, v České republice jí údajně chybí strana, která by pro ni byla ideální. A stejný problém má podle ní i spousta voličů, kteří se rozhodují pro „menší zlo“. Přesto lze podle Long Slámové spousty problémů vyřešit dialogem, který hodlá jako případná prezidentka vést úplně s kýmkoliv.
