Brali se kvůli dítěti, dlouho rekonstruovali zanedbaný byt po babičce a bydleli u rodičů. Pavel pracoval jako závozník a žil svými koníčky: hokejem, fotbalem a hlavně amatérským divadlem. Ivana byla na domácnost, na syna a později i na dceru sama. Po revoluci se Pavel svými koníčky začal živit, vedl kulečníkovou hernu a pořádal turnaje. Manželství se rozpadlo, oba si našli nové partnery, i tak jsou dál v přátelském kontaktu.
„Natáčení nám život nijak nezměnilo. Z Helenky Třeštíkové se stala naše kamarádka, kterou jsme vždy rádi viděli. No a na návštěvu s ní přišel i kameraman a my jsme si popovídali a povídali. Pak po několika letech Helenka vše sestříhala a vznikly Manželské etudy,“ říká za oba Pavel Halamka a dodává, že to jen vypadá, že by je natáčení mělo třeba otravovat.
„Kdybych byl mladý, opět bych souhlasil,“ odpovídá na otázku, zda by do podobného natáčení šel se svými dnešními zkušenostmi znovu. „Je krásné, když mě osloví neznámí lidé a hovoří o tom, že jsem je něčím v životě inspiroval. I kdyby to byl jeden jediný člověk, tak je to krásné a stojí to za to!“
2. února 2018 |
Marcela Haverlandová se synem
Po dvou letech svatby se rozvedli. Marcela žila sama s dcerou Ivanou, Jiří bydlel u rodičů a oba neúspěšně hledali nového partnera. Pak přišla tragická smrt dcery, s níž se Marcela nemohla dlouho vyrovnat. Jiří další natáčení odmítl, Marcele se s druhým partnerem narodil syn Tomáš, ale jeho výchova nebyla snadná. V dospívání s ním byly problémy, Marcela se propadla do dluhů a vztahy s Tomášem se komplikovaly. Až nyní se situace zlepšila.
„Natáčení mi hodně změnilo život, protože když mi zemřela dcera a dokument se odvysílal, lidi se semkli a udělali na mě sbírku a já se mohla vrátit zpátky do Prahy,“ říká vděčně, ale na druhou stranu dodává, že neví, zda by na podobné natáčení s dnešnímu zkušenostmi znovu kývla. „Těžko říct. Asi ano, kdyby to natáčela Helenka. S nikým jiným nejspíš ne,“ přiznává.
11. ledna 2018 |
Zuzana Čeřovská se synem Honzou a dcerou Zuzkou v Manželských etudách po 20 letech
Když se brali, byli nejmladší ze všech šesti párů, i po svatbě bydleli nějaký čas každý u svých rodičů. Zuzana porodila dítě, Stanislav šel na vojnu. Když získali byt, narodilo se jim druhé dítě a po pár klidných letech přišel rozvod. Standa je aktivní, naučil se německy, dodnes se živí technickými překlady a baví se svými koníčky. S druhou ženou Jitkou postavil nízkoenergetický dům. Zuzana s dcerou odmítly další natáčení, kterého se v poslední letech účastní pouze Stanislav s novou ženou a jeho syn Honza se svou rodinou.
Ani Stanislav ani jeho syn Jan nemají pocit, že by jim natáčení nějak zásadně změnilo životy. „Domnívám se, že o žádné zásadní změny nešlo. Oněch ´pět minut slávy´ po každém odvysílání naštěstí vždy rychle pomine,“ říká Stanislav.
Honza je téhož názoru. „Především krátce po odvysílání na mne občas lidé trochu zírají a očividně se snaží ze všech sil vzpomenout, odkud že mne to znají,“ usmívá se. „Ozvalo se pár starých známých a přátel, které jsem už roky neviděl, že by bylo záhodno se znovu sejít. Ale to je tak vše,“ říká a dodává, že Helenu Třeštíkovou a její tým nezvali na žádné speciální události, ani nijak neupravovali svůj život s ohledem na možné natáčení. „Nežijeme v reality show.“
A zda by do podobného projektu šli s dnešní zkušeností znovu? „Pokud bych neměl tuto zkušenost, dnes bych nepochybně preferoval soukromí a s natáčením nesouhlasil,“ říká Stanislav, ale svého tehdejšího rozhodnutí v žádném případě nelituje. „Nebýt natáčení, nepoznal bych úžasnou paní Třeštíkovou a její tým, velmi příjemné lidi, navíc šlo o mimořádně zajímavou zkušenost.“
Jeho syn vstoupil do projektu jako dítě bez možnosti volby. „Nikdo se mne neptal, zda chci být v kině a v televizi úplně nahý, pravda, v pár měsících věku,“ směje se a dodává, že později, když už se mohl rozhodnout sám, mu přišlo škoda takhle rozjetý projekt komplikovat tím, že by odmítl.
„Dnes to stejné dělám svým dětem, i je jsem připravil o možnost volby a v dokumentu už jsou,“ uvažuje. Sám za sebe je rád především za původní Etudy. „Je to úžasné zachycení doby a málokdo má podobně zajímavé ´rodinné video´. Bez pokračovaní po dvaceti letech bych se, obzvláště s ohledem na pocity mámy, klidně obešel,“ dodává.
Jako jediní ze šesti párů se nebrali kvůli dítěti. To se narodilo až tři roky po svatbě. Bydleli u rodičů a svépomocí zrekonstruovali byt. Vladimír toužil být slavným fotografem. Postupně se jim narodily tři dcery, o které se starala hlavně Zuzana, protože Vladimír žil spíš bohémským životem. Po revoluci odjel pracovat do Ameriky a manželství se rozpadlo. Po čase se vrátil zpátky do Čech, stále se věnuje fotografii, vystavuje a žije ve svých snech.
Dokument o Zuzaně a Vladimírovi Gdovínových
„Manželské etudy u mě rozhodně život nezměnily. Je to retrospektiva a já žiju budoucností,“ říká Vladimír, který nyní používá nové jméno Adam. „Možná nějaká sebereflexe ´stlačením´ prožitého do pár hodin. Ale nemyslím, že to mělo nějaký zásadní vliv na můj život. Spíš jsem si říkal, že to může pomoc jiným, a proto jsem se také do projektu vrátil,“ hodnotí a dodává:
„To, co dokázala Helena Třeštíková je zcela ojedinělé. Dala tam přesně ten ženský cit a pohled zkušené dokumentaristky, díky čemuž dokázala udělat každý příběh jiný. A hlavně poučný ve smyslu, že když někdo chce, všechno jde...“
Do dalšího podobného projektu by už však Vladimír Gdovín nešel. „Hodně se změnila doba a myšlení. Tenkrát po prvních Etudách jsme šli do Televizního klubu mladých, a tam se do nás pustil jeden mladej svazák, jak je možný, že máme takovej byt, když ostatní nemaj kde bydlet, a máme dvě pračky (ta druhá byla sušička) a vůbec si žijeme jak kapitalisti! Přitom mně tatínek umřel, když mi bylo devět let a od té doby jsem s matkou učitelkou žil v naprostý chudobě,“ vzpomíná a vypráví, že když dostal po letech kolo, bylo dámský, protože bylo levnější o tu tyč.
„Tehdy jsem si řekl, že takhle rozhodně žít nechci a v patnácti jsem se začal tvrdě stavět na vlastní nohy. Pořídil jsem si rodinu, kterou jsem nikdy nepoznal, protože matka po smrti mého otce kontakty na jeho příbuzné zakázala. Staral jsem se ze všech sil, aby moje děti nikdy nepoznaly to, co já,“ říká a vysvětluje, proč by do podobného projektu už nešel: „Lidi jsou stále více sebestřední i ovladatelní. Měli by asi víc číst a snažit se dělat si ze života radost. Klidně i ´bezohledně´ a hlavně nežít jen ty televizní životy.“
Vladimírova žena Zuzana vzkázala, že pro společnost MAFRA nebude na žádné otázky odpovídat.
Dokument o Mirce a Antonínu Kubrových z cyklu Heleny Třeštíkové Manželské etudy po 35 letech
Jako většina z párů, i oni se brali mladí, čekali spolu dítě a neměli kde bydlet. Po svatbě žili Antonín i s již těhotnou Mirkou u rodičů a snili o vlastním bytě. Narodila se jim dcera Lucie, získali byt na sídlišti a dál snili - tentokrát o domku, který se jim nakonec přece splnil, ale až za celou řadu nekonečně dlouhých let.
Když Mirka podruhé otěhotněla, váhala, zda si má dítě nechat, nakonec se jim narodil syn Tomáš. Mirka pracovala v malém kadeřnictví, Tonda prodával pneumatiky a amatérsky jezdil automobilové závody.
Dcera se velmi brzy vdala, porodila dítě a brzy se rozvedla.
Teprve když Tonda zdědil po otci pozemky na okraji Prahy, postavili si manželé konečně vysněný dům podle svých představ. Jenomže syn v té době propadl drogám a skončil ve vězení.
„Viděli jsme nějaké reakce na internetu a nechceme se k dokumentu vyjadřovat,“ odmítli Kubrovi odpovědět redakci na otázku, zda jim natáčení zasáhlo do života a jestli by se znovu s dnešními zkušenostmi natáčení zúčastnili.
23. ledna 2018 |
V době svatby v 80. letech studovali oba architekturu a už tehdy za socialismu se snažili podnikat. Na svět postupně přivedli pět dětí a postavili si dům na kraji Prahy.
Dokument o Ivaně a Václavu Strnadových z cyklu Heleny Třeštíkové Manželské etudy po 35 letech
Po sametové revoluci se do podnikání pustili naplno. Koupili dům na Vinohradech a prodávali nábytek, jenže obchod neprosperoval tak, jak by si představovali. Děti dospívaly a kupily se problémy, takže Ivana se cítila na konci sil. Situace vyústila v manželskou krizi, kterou naštěstí ustáli a jejich vztah se naopak upevnil.
„Natáčení nám náš vlastní život nezměnilo. Helena vstupovala do našeho života ohlášena, takže se stačilo uklidit, aby nás lidé nepomluvili,“ říká za oba dva Ivana Strnadová a vysvětluje, že režisérku znali dlouho a přítomnost kamer jim nevadila, proto se možná někdy otevřeli až moc.
„Když pak vidíte ve filmu věci, které nebyly moc příjemné, netěší vás to. Ale i to je součástí života: radost, bolest i překážky, který ne každý zvládne.“
Zda by do podobného natáčení šli znovu, Ivana neví. Původně s natáčením souhlasili proto, aby měli záznam svatby. „V té době byla jen černobílá fotografie, o nynějších technologiích se nám ani nezdálo. Mezitím se odehrálo plno důležitých věcí, některé ve filmu pochopitelně chybí, a z novomanželů se stali důchodci. Stali jsme se populárními, lidé nás poznávají a oslovují, píší se o nás články do novin a časopisů, jsme tématem diskuzí na internetu. Máme krásně zachycený život, ale ztratili jsme soukromí,“ uvažuje Ivana Strnadová.
25. ledna 2018 |
Který z párů je vám nejsympatičtější?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 9. února 2018. Anketa je uzavřena.
