Mezi herci je populární se v rámci přípravy na důležitou roli seznámit s prostředím, kde žije skutečný hrdina. Nejznámější je asi příběh Dustina Hoffmana, který před natáčením Rain Mana strávil nějaký čas mezi autisty.
S tímto velkým vzorem před očima jsem se rozhodla čelit své vlastní skříni, abych v tomto článku jen planě neteoretizovala. Provedla jsem vzorně vše, co doporučují odborníci na šatníkovou ergonomii, a dnes jsem hrdou majitelkou srovnaných šuplíků a vyrovnaně visících ramínek. Pomohlo mi to srovnat si i šuplíky v hlavě a objevit dávno ztracený šátek? Ano. Vyřešilo to má oděvní traumata? Zatím ne.
Syslíte, záříte, nebo vyhazujete?
Postavte se proti své skříni a zkuste si představit, že je cizí. Co byste si pomyslela o její majitelce? V oboru šatníkologie by se ženy daly rozdělit na tři typy: syslice, diva a asketka.
Syslice na požádání najde ve své skříni džíny ze základky, první bikiny i lodičky z tanečních. Její šatník je forma deníku a každého trička se vzdává stejně ochotně jako kuřák poslední cigarety. Promptně z paměti vytáhne, že v této sukni byla na prvním rande se svým současným mužem a v tomhle saku šla hrdě dát výpověď nesnesitelnému šéfovi.
Nevýhodou je, že syslice by s přibývajícím věkem potřebovala na své oděvy a boty samostatný dvoupokojový byt a taky poněkud demotivující fakt, že do většiny vzpomínkového oblečení se nevejde. Pak se stěhují kufry a balíky na chalupu, kde v prvních bikinách bydlí myši a pomocí bobků vyjadřují svůj názor na psychedelické vzory ze sedmdesátých let.
Diva a její skříň
Diva vyhradí svému šatníku či šatně místo v bytě ještě dřív, než se rozhodne, kde bude kuchyň a kde ložnice. Její šaty netrpí natěsnaností a každý klobouk má svůj prostor, i kdyby diva sama měla večeřet vestoje v předsíni. Mívá stylu a sebevědomí na rozdávání, je cenným zdrojem módních rad kamarádkám, a většinou i ráda půjčuje starší kousky. Připadá si pak jako stylová misionářka.
3 zlatá pravidla přátelského šatníku
|
Problém přichází ve chvíli, kdy se diva vdá, případně porodí děti. Jednak jsou její šaty utlačovány sportovním vybavením manžela a dupačkami potomků a jednak začíná na extravagantní kousky padat prach, protože mateřská móda má přece jen své limity. Diva se tedy zakuklí do pohodlného oděvu a čeká, až nepříhodné období pomine, aby mohla ve zralém věku opět rozepnout křídla a vykázat chotě s lyžáky a kajakem do příslušných mezí.
Ultramoderní asketa
Asketčina skříň vypadá jako fotka z ultramoderního časopisu o bydlení. Pečlivě vykalkulovaný počet košil, triček, sukní a kalhot visí v nezmuchlaném stavu na ramínkách, bok po boku s jedním elegantním a jedním sportovnějším kabátem v ochranných povlacích. V šuplících je mezi komínky spodního prádla a stočenými pásky jeden a půl centimetru prostoru, a kdyby snad jedna ponožka vysunula patu přes území nikoho, rozezní se alarm.
Asketka je výborná společnice na nákupy. Logicky vysvětlí své kamarádce, co potřebuje, co ne a že by si neměla kupovat sedmou džínovou sukni stejného střihu. Ona sama má jednu, v sektoru C8, kde ji za dva roky nahradí nový kousek, zatímco starý putuje do charity. Vyhazování je ostatně asketčinou specialitou a formou relaxace.
Profitují z něj kamarádky a mladší členky rodiny, které pravidelně zásobuje. Nevýhodou asketického přístupu ke skladování oděvů je, že když se probudíte s náhlou touhou obléci se jako rebelka nebo se vrátit do studentských let pomocí starých džín a trika s logem klubu, který už neexistuje, máte smůlu.
Nudná dokonalost
Pokud jste se poznala ve třetím, asketickém typu, vraťte se na stránky románu o dokonalé ženě. Každý, kdo někdy viděl vaši skříň, vám závidí, ale přiznejme si – na dokonalosti je něco nudného. Zvažte, jestli vám v životě nechybí trochu kreativity a tvůrčího chaosu. Jinak se budete muset smířit s tím, že ve všech, kdo vás znají, budete budit špatné svědomí.
Všechny ostatní ženy neasketického typu se společně pohybují po křivce stupňujícího se šatního čurbesu, jejíž kulminaci lze libovolně natahovat, dokud se jednoho dne nezlomí v brutální úklid. Ostatní členové rodiny, pokud jsou rozumní, mizí v ten moment z bytu pryč, pokud jsou odvážní, kryjí se v jiné místnosti a ženě debordelizující svou skříň jen pravidelně podávají tekutiny a energetické tyčinky.
Co je dobrého na skříňovém dni
Skříňový den, tedy den, po kterém jste hrdou majitelkou přehledně srovnaného šatníku a několika igelitových pytlů textilních přebytků, je jedním z nejúčinnějších terapeutických postupů. Přistupovat totiž každé ráno k natlakovaným zásuvkám, ve kterých se kdesi skrývají kalhoty, které nutně potřebujete, ale po otevření na vás vykypí vlna neužitečných hader, je deprimující a taky to dost zdržuje.
Mým impulzem, abych se, jak už jsem v úvodu prozradila, vrhla na vlastní skříň, bylo pátrání po lyžařské helmě. Jako pravověrná syslice jsem nejdříve začala hledat pohledem, aby se na mě náhodou něco nevyboulilo nebo nezřítilo. Pak došlo na pátrání na místech, kam by se helma mohla vejít, následované zoufalým prohledáváním škvír, kam by se vešla jedině vylisovaná.
A tak jsem přišla na to, že pod oblečením visícím na ramínkách se skrývá hrouda oděvů, které z ramínek sklouzly. Pochopitelně těch nejoblíbenějších. A to byl můj zlom na křivce stupňujícího se čurbesu, ale i možnost vyzkoušet rady Jak si zorganizovat šatník. Následující desatero je tedy skutečně ověřené na vlastní kůži.
Deset kroků k novému řádu
Prvním krokem je upozornit rodinu na blížící se tajfun, udělat si minimálně půl dne času a dost místa. Dost pomáhá, když si k práci pustíte nějakou hudbu. Naopak není dobré přizvat pomocnici, protože pak se to zvrhne ve vzpomínání nebo módní přehlídku.
Druhý krok – vystěhujte celou skříň. Opravdu celou. I to šuple s pásky, které by se jednou mohly hodit na karneval nebo na prasklý kufr.
Třetí krok – připravte si tři igelitové pytle, nejlépe stodvacetilitrové, případně tašky IKEA. Do jedné přijdou věci na vyhození (jakmile se vynoří manžel s požadavkem "To mi dej na hadry do dílny", dejte mu jedno triko a vše ostatní vyhoďte – jinak se bordel jen volně přesune do jiné místnosti). Do druhé tašky přijdou věci pro charitu a do třetí pro kamarádky. Co nedáte do tašek, patří do skříně.
Čtvrtý krok – úplně bokem si udělejte hromádku Na památku. A pak si dobře rozmyslete, co v ní necháte. Já přiznávám tři kousky, ale trhalo mi to srdce.
Pátý krok – jeďte po kategoriích a třiďte. Co jste neměla rok na sobě, patří do jednoho z pytlů. V případě silných pochybností do pračky a na půlroční zkušební lhůtu zpět do skříně. Věci, které nosíte nejčastěji, pověste na ramínka. V zásuvkách se prostě vždycky hůř hledá a oblečení se mačká.
Šestý krok – jděte se najíst a odpočinout si. Psychoterapie se taky nedá zvládnout na jeden zátah.
Sedmý krok – tašku na vyhození vyhoďte ihned. Tašky věcí na charitu a pro kamarádky nechte ustát do druhého dne. Neprohrabávejte je, ale pokud si sama od sebe vzpomenete na něco, po čem vás bude srdce bolet, udělte tomu také půlroční zkušební lhůtu.
Osmý krok – odvezte tašku na charitu a užijte si dobrý pocit, že jste někomu pomohla. Adresy sběrných míst najdete třeba na stránkách www.potex.cz/sberna-mista, www.cervenykriz.eu/cz/satstvo.aspx nebo www.diakoniebroumov.org.
Devátý krok – myslíte si, že jsem zapomněla na věci určené k opravě a přešití? Nezapomněla. Pokud totiž nejste pilná švadlenka a látalka, stejně to nikdy neopravíte a opět jen přesunete šaty z jednoho místa na druhé. A pokud jste pilná, už jste to dávno opravila nebo přešila.
Desátý krok – podívejte se, co vám zbylo, a přemýšlejte. Já jsem například zjistila, že kromě jednoho ramínka visí na všech černé věci. A sekce sukní se až na dvě totálně vyprázdnila, protože jsem jich sice měla spoustu (pod vlivem dojmu, že ve svém věku bych měla být za dámu), ale nenosila je. Takže kromě pocitu dobře vykonané práce a oprávnění peskovat ostatní členy rodiny za zmatek v jejich skříních jsem získala úkoly: naučit se nosit barvy a nehrát si na dámu jenom proto, že mi bylo čtyřicet.
Kostlivci, milenci a třináctá komnata
Skříň je oblíbenou metaforou místa, kde něco skrýváme. Třeba příslovečného kostlivce, který ztělesňuje stará tajemství pohřbená pod léty mlčení. Ve skříni se také nejčastěji skrývají milenci a milenky (zvlášť pokud je na balkoně nasněženo). V angličtině existuje i metafora "vyjít ze skříně", která se používá, když někdo veřejně přizná svou homosexualitu. Nemusíme si ani znova brát na pomoc Narnii, aby bylo jasné, že naše skříně skrývají spoustu tajemství.
Pokud se také odhodláte postavit tváří v tvář zhrouceným komínkům, popadaným ramínkům a všemu, co se skrývá za nimi, čeká vás hned několik odměn. Za prvé se významně zkrátí doba, po kterou se ráno vypravujete (žádné hektické žehlení na poslední chvíli, případně loupeživé výpady do skříní ostatních členů rodiny pro záchranný svetr).
Za druhé budete zase nosit to, co vás baví a sluší vám, místo toho, co prostě najdete hned na kraji. A nálada spokojeně oblečené ženy je prospěšná i jejímu okolí. Za třetí si uděláte místo na jarní novinky. I kdyby to měly být jedny barevné kalhoty nebo lehké jarní sako, odměňte se. Koneckonců jste právě ušetřila významnou částku za sérii psychoterapeutických sezení.
