Za svou práci posbírala již několik prestižních odborných ocenění, a ta se zadarmo nedávají.
Tatínek Paul se rád chlubil tím, že svým dětem nedopřával žádné "speciální zacházení" a v žádném případě je nerozmazloval. Kdo vlastně tatínek je, se prý dovídaly až hodně pozdě, z kruhů mimo rodinu. Traduje se historka o tom, jak se malá Stella otce táže: "Ty jsi ten Paul McCartney, viď, tatínku?" Zpěvák odpovídá: "Ano, miláčku, ale ve skutečnosti jsem táta…"
Vliv rodiny na návrhářčinu kariéru nemůžeme úplně popřít. Stella zajisté vyrůstala v inspirujícím prostředí. Máma Linda byla fotografkou a po domě se pořád potloukali umělci a různí zajímaví lidé. Stella prý spíchla svou první bundičku, když jí bylo dvanáct a celkem přirozeně se pustila do studia módy na prestižní londýnské St. Martins College – univerzity, která už vyplivla tolik slavných návrhářů, že se s ní nemůže rovnat žádný jiný podobný institut na světě.
Poctivě se učila a stážovala u Christiana Lacroix a na slovutné krejčovské uličce Savile Row, kde získala nenahraditelnou zručnost v preciznosti a krejčovském mistrovství. Poměrně rychle se ve své tvorbě vyprofilovala: zajímaly ji oděvy, které jsou současně ženské a sexy, jenže bez podbízivé lacinosti. Dodnes jí prý fascinuje způsob, jakým si vybíráme šaty, aby odrážely naši náladu.
Mladá Stella si brzy získala pozornost svou schopností stvořit nesmírně půvabné, vůči ženskému tělu shovívavé šaty, vyzařující sílu, sebevědomí a charakter. Ani ne dva roky po ukončení studia dostala angažmá kreativní ředitelky dámské linie u věhlasného módního domu Chloé. Bylo jí jenom pětadvacet let, takže pochybnosti o legitimnosti rozhodnutí vedení společnosti byly v podstatě oprávněné.
Nenajali jí jenom pro její dobře znějící jméno? Drby rozptýlil tehdejší prezident společnosti Mounir Moufarrige, když bezstarostně prohlásil, že vůbec nevěděl, čí je Stella vlastně dcera. "Myslel jsem si, že se jmenuje McCarthy," nechal se slyšet Moufarrige.
Brand jako Chloé si opravdu nemůže dovolit zaměstnat neschopného člověka a Stella rychle prokázala, že prezident neudělal chybu. Její modely se všude prodávaly jako na běžícím pásu. I když reakce odborné veřejnosti bývaly po Fashion weecích rozpačité až kritické, nic to neměnilo na faktu, že její šaty byly zákaznicemi pořád víc žádané. Svou podporu Stelle od počátku kariéry ochotně vyjadřovaly slavné kamarádky Naomi Campbell a Kate Moss, které pro ni předváděly a fotily a pomáhaly jí tak získat věhlas a další zákazníky.
Stella umí dobře spolupracovat, čehož důkazem jsou její nespočetné umělecké kolaborace - sloučila své nápady s několika výtvarníky, například v roce 2006 použila na svých šatech potisky Jeffa Koonse, pro koncern Adidas navrhla veleúspěšnou řadu hezkých, funkčních sportovních oděvů, pro brand LeSportsac připravila cestovní linii, obrovský úspěch zaznamenala její kolekce pro H&M.
Stella sama říká, že není velmi "módním" člověkem a její osobnost je v oděvním světě opravdu pozoruhodná. Není v žádném případě klasicky krásná, její tvář je dětská a až příliš připomíná svého otce, jehož rysy jsou na mužské tváři přijatelné, u ženy však vypadají spíš roztomile než hezky. Její tělesná konstrukce postrádá přísnou tvrdost a noblesu jiných žen v módním byznysu, už před porodem svých tří dětí vypadala jaksi mateřsky a očividně se ani nepokouší dodat svému vzezření koketní přitažlivost. Není to totiž potřeba. Stella je neochvějně vzrušujícím zjevem, její svítivé charisma úplně vymazává absenci kočičkovské krásy a snad od dvaceti let byla opravdovou dámou, která k tomu nepotřebuje ani lodičky, ani elegantní kostýmek.
Stella je prostě strašlivě cool. Pracuje tvrdohlavě jako buldozer, celá se vkládá do boje proti týrání zvířat, nikdy nemluví o svém soukromí. Je chytrá a vtipná a cílevědomá. Drží se při zemi a sympaticky demytizuje nafouklou bublinu módního prostředí. Všichni jí mají rádi.
V roce 2001 ji k sobě z Chloé přetáhl šéf skupiny Gucci Domenico De Sole, který ji přislíbil možnost začít tvořit pod vlastním jménem. Příběh úspěchu se utěšeně rozvíjel dál a ve Stelliných kolekcích můžeme rok od roku vidět mílové pokroky, které dělá – inteligentní modely se stávají ještě chytřejšími, nápady jsou ještě překvapivější.
Dizajnérka aktivně tříbí svůj styl za pochodu a výsledkem jsou pořád oblíbenější oděvy. Její šaty jsou vždy vysoce nositelné, křehce rafinované, sexy, především v přírodních a zemitých barvách. Neutrální tóny tvoří efektní podklad pro precizní střihy, které jsou praktické a realistické jako samotná návrhářka. Nenajdeme žádné zbytečné kejkle nebo nesmyslné ozdůbky; kousky jsou jako stvořené pro vyzrálou ženu bez ohledu na to, je-li jí pětadvacet nebo padesát.
Stella McCartney má dnes po světě jedenáct vlastních samostatných butiků, včetně významné lokace v newyorském Meatpacking Districtu, londýnské přepychové čtvrti Mayfair, v Paříži, Hong Kongu i Šanghaji.
Její "korálkové" logo poznávají miliony lidí a kromě oblasti oděvů značka úspěšně expandovala i do světa parfémů, biokosmetiky, spodního prádla a slunečních brýlí. Na výzvy ohledně tvorby pánské linie překvapeně odpovídá: Jak bych mohla dělat šaty pro muže? Nemám přece penis…
Modelky, které Stella používá pro své přehlídky, jsou vždy křehké, leč ženské, velmi opravdové a normální; bez extrémních účesů a přehnaného nalíčení. Žádná chorobná vyzáblost. Stella si potrpí na přirozenost, se kterou se zákaznice pohodlně identifikují.
Kromě toho, že sama se netkne masa a své modely vyrábí výhradně bez kůže nebo kožešin, dizajnérka se také velmi aktivně zasazuje o ekologičtější způsob zacházení s planetou. Na své stránce radí přejít na hybridní vozidla, nemýt své auto – raději počkat, až zaprší, namalovat studený dům tmavými barvami a kompostovat zbytky od stolu.
Jeden ze Stelliných eko-tipů zní: "To nejlepší, co můžete pro zvířata udělat, je nenosit a nejíst je. Sdílejte s ostatními, jak zvířata trpí zneužíváním a požádejte je, aby také řekli ne masu a kůži." Ve svých propagandistických aktivitách je úspěšná a také vlivná - pro svou kampaň přesvědčila Pamelu Anderson, aby se svlékla za proskleným výkladem a samotná Madonna přestala na Stellin popud provozovat na svých pozemcích lov na bažanty.
Kritici se do Stelly rádi navážejí kvůli několika malým nesrovnalostem v jejím konání: spodní prádlo z jejích kolekcí obsahuje vysoký podíl hedvábí, které je přece vyráběno ubohým, v zajetí chovaným bourcem morušovým! Vážnějším obviněním bývá upozorňování na fakt, že skutečně ekologické je především snižování spotřeby – nejenom vody, tepla a ropy, ale také šíleného konzumu, kterého důsledkem je zamořování planety toxickými látkami (a také plenění a zbídačování rozvojových krajin).
Stella je sice umělecká duše, je však především obchodnicí a její pochopitelným cílem je prodávat co nejvíce výrobků. A že stojí nemálo: její "eko" a "biologicky odbouratelné" šatičky jsou označeny pořádně mastnými cenovkami, stejně jako Stellina závratně drahá řada "čistě přírodní" kosmetiky. Ekologické je především šetřit, nekupovat zbytečnosti, vystačit si s málem. V tomhle bodu Stellina aktivistická stránka mlčí…
Pro nastávající sezonu přišla návrhářka s kultivovanou, kompaktní kolekcí, kterou odborníci vychvalují jako jednu z nejvíce vzrušujících doposud. Rozverně miniaturní dívčí šaty a uvolněné kostýmky s extrémně odhalenými hrudníky, pískové i béžové splývavé látky jemně kopírující siluetu, obří výšivky a transparentní materiály vytvářely zajímavý efekt "oblečené nahoty". Pokud toužíte v tomhle létě ukázat nejenom hodně ze své kůže, ale také svůj dobrý vkus, se Stellinými šaty jdete na jistotu.
