Už od pradávna slouží boty jako ochrana nohy proti úrazu, poranění nebo špíně. Poskytují nám opor, stabilitu a díky tomu dokážeme zdolat i náročnější a členitý terén. Přesto není nošení bot vždycky výhrou. Statistiky ukazují, že ač se 99 % dětí rodí se zdravými chodidly, do první třídy jich jde třetina se zdeformovaným chodidlem.
Viníkem je v drtivé většině případů nevhodný výběr obuvi, který zabraňuje správnému postavení a funkci nohy. Správná obuv má padnout, být pohodlná a přiměřeně ohebná. Bota, která je buď příliš tvrdá, nebo měkká, mála, nebo o něco větší, nebo není v souladu s tvarem nohy, nám může způsobit velké problémy. Ty mohu vést nejen k bolesti, ale i k potížím se zády a páteří a skončit operací.
„Většina dětí v předškolním věku, které ke mně do ordinace dorazí, má valgozitu (vybočení - pozn.red.) patiček nebo kotníků, nebo jiný problém, který se týká svalů či kloubů na noze. To, že dítě šmajdá, nebo špatně vytáčí špičky, má ale souvislost s celkovým držením těla a vyžaduje komplexní péči,“ popisuje fyzioterapeutka Lucie Kolínská.
Podobně se i u dospělých lidí kvalita obuvi a způsob chůze podepisuje na celkovém držení těla. V touze po zdravých nohou se čím dál více lidí zbavuje klasických bot s tvrdou podrážkou a zkouší chůzi v tzv. barefoot obuvi.
Podle barefoot příznivců není tělo přizpůsobeno tvrdým podrážkám a podpatkům, protože se liší od přirozené anatomie chodidla. Bosé boty simulují přirozený bosý stav nohy. Mají ultra tenkou podešev, která je sice odolná proti odřeninám nebo propíchnutí, ale zároveň dopřává chodidlu volnost.
„Pokud chceme zajistit noze v obuvi chůzi jako naboso, měla by obuv mít tenkou podešev, maximálně 2 až 3 milimetry, která je zároveň natolik flexibilní, že je zajištěn nejen přirozený odval nohy při chůzi, ale i vnímání povrchu, po kterém ta noha jde. Svršek obuvi by měl být z pružného materiálu, aby nezpůsoboval žádné otlaky a deformity, obuv by měla mít optimální tvar kopyta a umožnit noze možnost přirozeného pohybu,“ popisuje Jana Vašková, podiatrička a členka České obuvnické a kožedělné asociace.
A dodává, že existuje celá řada barefootové obuvi, která splňuje pouze jeden z těchto parametrů, nebo má různé korekční prvky a nejedná se tak o správný barefoot. „Nejlepší barefootová obuv je prstová ponožka. Pěkně drží na noze, chrání ji proti lehčímu poranění a umožňuje přirozený pohyb. Podobně konstrukčně by měla být řešena i pětiprstá obuv,“ říká Jana Vašková.
Příznivci chození naboso si libují, že jim barefoot obuv zlepšuje celkovou stabilitu a držení těla, stimuluje reflexní zóny plosky nohou, pomáhá posilovat svaly a šlachy, zlepšuje krevní oběh a především dává pocit svobody. Podle odborníků je ale problém ten, že na bosou chůzi na tvrdých a pevných površích nejsme zvyklí, protože dlouhodobě chodíme v pevné obuvi. A barefootová obuv mění typ chůze.
Noha, která vyrovnává nerovnosti přírodního povrchu, musí mít vyklenutou podélnou klenbu a dostatečně vyvinuté svaly, aby mohla udržovat stabilitu a pružit. Jestliže chodíme dlouhodobě bosky po rovném povrchu, tak noha se trochu zdeformuje, rozšíří se a podélná klenba poklesne. „Noha se postupně přizpůsobí, stejně tak i svalový systém. Člověk zvyklý na pevnou obuv začne najednou chodit jinak, což pro něj není přirozené, protože na to jeho svalový systém není přizpůsobený, noha na to není stavěná a může to způsobit problém,“ vysvětluje podiatrička.
„Chůze v bosé obuvi nebo úplně naboso se hodí do terénu, do přírody, kde je tráva, kořeny, kamínky, písek. Do města na asfalt a rovný povrch mi absolutně nepřijde vhodná, protože nepřináší kýžený efekt pro nohu,“ vyjádřila se Lucie Kolínská.
„Noha každého člověka se chová jinak, takže se nedá jednoznačně říci, zda je bosá obuv pro daného člověka zdravá nebo nikoliv. Proto bych nejdříve doporučila absolvovat komplexní diagnostiku a podiatrické vyšetření nohou, než člověk začne chodit v bosých botách. Vyšetřením se zjistí v jakém stavu nohy jsou , jestli netrpí strukturální nebo funkční poruchou,“ uzavírá Jana Vašková.
