Na Václaváku jsem se okrajově zmínil

společnici  o kalorické   hodnotě   rýže...

Měla  informace z FIT   centra   a  vyhrožovala, že  odejde domů..Velká porážka  dietních a rehabilitačních reřžimů..

...

No já nevím, ale mám už opravdu dojem, že se to zbytečně moc nafukuje a že ten tzv. boj proti vychrtlosti už je místy dost  hysterický. A absurdní, přihlédnu-li k tomu, že na světě (a to už i v Africe!) neustále strmě stoupá počet obézních. Myslím, že nám "propagace kultu štíhlosti" rozhodně neuškodí. Pokud to někdo přežene do extrému a hubne tak, až onemocní nebo umře, je to jiná věc, jiný problém, a sice problém duševní, který je potřeba řešit ve spolupráci se specialisty na poruchy příjmu potravy. Ale rozhodně ho nevyřešíme plošně tím, že přestaneme ukazovat štíhlé ženy a začneme se tvářit, že být špekatá je v pořádku. Vím, že se to někde přehání a některé modelky jsou kost a kůže, ale já osobně říkám "no a co?" V této problematice je potřeba se zaměřit především na to, PROČ se ta holka rozhodne, že musí vypadat jako kostra, PROČ začne hladovět, jaký má důvod se takhle trýznit... To přece není vina módních časopisů. Kdyby byla, tak jsme jako kostry všechny, ne?

Re: ...

Dřív jsem si myslela úplně to samé, jenže  v posledních pár letech to jde opravdu do extrémů. Jde o to, že při utváření vnímání světa v pubertě a rané dospělosti se snadněji vnutí ideál krásy "až na kost". A ty holky si pak myslí, že normální štíhlá postava je někde jinde. Snaží se hubnout nesmyslnýma dietama a pořád nejsou spokojené dokud nehladoví. Ve spoustě obchodů pro mladé seženete velikost maximálně 40, což navíc mnozí považují za tlustou velikost.

A svět není černobílý, takže mezi špakatou a kostnatou je zlatý střed a o jeho propagaci se tihle lidé snaží.

Kostry nejsme všechny, protože se tenhle kult jednak nedostavil, když nám bylo patnáct, nečetly jsme módní časopisy tolik jako dneska a hlavně je to paradox, ale anoprexií nemůže onemocnět každá jednoduše pro to, že na anorexii potřebujete mít silnou vůli.